Karviná, majorátní panství Jeho Excelence pana hraběte Jana z Larischů-Mönnichů, jihozápadně od Fryštátu, vzdálena sotva jednu míli odtud, na levém břehu Olzy; mohlo, by se téměř říci, že leží v kotlině. Avšak jen na jihu a na západě přibližují se výšiny více k tomuto místu, zatímco v obou dalších světových stranách je poloha místa otevřena, takže úpatí údolí přijímá na sebe více otevřenou podobu. Zde počínají ložiska uhlí a šíří se v pregnantním uspořádání až do Ostravy, pregnantně (výstižně) potud, jelikož celá vzdálenost je mnohonásobně pokryta šachetními budovami, strojovnami, koksovými pecemi atd. Pohled na tuto situaci je zcela svérázný a je nápadný každému; mnoho kouřících komínů, které se v různých výškách týčí do výše a které patří strojovnám těžních jam a velkému pivovaru, začouzené domy a silnice zaprášené uhelným prachem, ohně a plameny, které chrlí koksové pece, to všechno zároveň s čilým životem, pestrým ruchem dělníků a horníků, skřípot odjíždějících a přijíždějících vagónů, rachocení důlních vozíků vyjíždějících ze šachet, do něhož se mísí pronikavý hvizdot lokomotiv na nádraží v Karviné a na báňské dráze, to všechno nás přenáší doprostřed průmyslové obce, oživené průmyslem a ruchem a propůjčuje této vesnici téměř velkoměstský charakter. Karviná patří též v tomto ohledu mezi nejprůmyslovější místa fryštátského okresu.

       Název "Karviná" připomíná asi Chorvaty, což byl název slovanského kmene, který se začal ve Slezsku šířit v 7. století. Jak už to bývalo v dobách zavádění německého práva ve Slezsku, že dříve zde existující polské osady při obdaření německým právem ztrácely své staré názvy, jež později opět znovu nabývaly, bylo tomu asi stejně i v případě Karviné, která byla po dlouhou dobu po svém obdaření německým právem označována názvem "Arnolsdorf". Dne 10. dubna 1331 vystavuje vévoda Kazimír potvrzení o prodeji šoltyství karvinského (v německém jazyku Arnolsdorf) a stanoví jeho práva. V roce 1418 daruje vévoda Bolko I. vesnici Arnolsdorf Mikuláši Stopakovi z Dolného. Z dalších vlastníků se uvádějí: v roce 1445 Petřík Karvinský sezením na Karviné, Mikuláš Karvinský 1530, který byl ženatý s Hedvikou šlecht. Bludovskou, 1572 Petr Karvinský na Karviné, byl zemským sudím a vládním radou knížat těšínských, v roce 1593 se psali též šlechtici Benkovští jako šlechta z rodu Karviná, Právě tak byla zde sídlem rodina šlechticů z Čarnovic se šlecht. rodem Karvinských. Z tohoto původem polského starobylého šlechtického rodu, který přišel z Polska do Slezska a později i do Čech, byl Jan Nepomuk Václav Karvinský z Karviné, c. k. generálmajor a dříve královský španělský báňský hejtman v Mexiku, povýšen císařem Františkem I. dne 6. srpna 1813 do dědičného rakouského stavu svobodných pánů, ovšem v té době nebyl již dávno majitelem Karviné. Pravým potomkem a jak se zdá, i posledním mužským výhonkem této rodiny byl Jakub sv. pán Karvinský (vnuk výše uvedeného Jana Nep. Václava) c. k. majorem u pěšího pluku č. 71 velkovévody Leopolda II. Toskánského, který byl dne 15. července 1866 při potyčce "u Dubu" (pozn. překl.: potyčka s Prušáky v r. 1866 u obce Dub na Olomoucku) zraněn a následkem toho dne 2. září 1866 v Olomouci vypustil ducha, o čemž z hlediska historického, zmiňujeme. Jelikož ve fryštátském městském archivu se nacházejí ještě listiny s pečetí rodu Karvinských týkající se kontraktů o výměně lesů a rybníků a rovněž Karviná by měla asi vlastnit různé historické památky na onu dobu, budiž zde k objasnění uvedeno, že znak rodu Karvinských byl čtvercový štít uprostřed se štítem, v němž je patrný orel s korunkou, hledící vpravo, v 1. a 4. poli jsou 3 smyčky provazu ve tvaru osmičky, které se zdají uprostřed na štítě, jako by byly sestaveny po způsobu lotrovského kříže. V l. a 3. poli je dvouocasý, vpravo obracený Lev, pak se vyskytují korunka stavu svobodných pánů a 3 přílby s korunkami, 1. přilbice má tři provazové smyčky, druhá orla, třetí lva.

       Urozený dům Larischů je již dlouhou dobu majitelem Karviná; již koncem 16. století byl Bedřich z Larischů pánem na Karviné a na Lhotě, u jeho potomků ze stavu svobodných pánů, později ze stavu hraběcího zůstalo při tom až do dnešních časů nepřetržitě. Celé panství, s výjimkou části vesnice Těrlicko, povýšila Jeho Excelence hrabě Jindřich z Larischů-Mönnichů (otec dnešního majitele) na panství majorátní.

       Pěkný zámek, který tu stojí, s kaplí sv. Kříže býval rodovým zámkem dřívějších majitelů a je nyní stálým sídlem správy hraběcích Larischových statků. V čele této vzorné správy byl před několika lety generální sekretář pan Martin Staniek, majitel zlatého záslužného kříže s korunou, zešedivělý ve svém úřadě, zemřel v r. 1873; jeho důstojným nástupcem se stal Karl Forner, který měl titul centrálního ředitele spojených hraběcích larischovských podniků, zemřel ve Vídni 1875, po něm následoval v úřadě a v hodnosti pan Alois Kontner, který zemřel v r. 1878. V přítomné době stojí v čele vedení většiny administrativních záležitostí, které se vyznačuje obezřetností, přísnou přesností a pílí, pan Karl Dostal, rodilý Slezan, stejně jako jeho předchůdci s titulem ředitele. Při této příležitosti nemůžeme nevzpomenout též pana Le Telliera, domácího a zámeckého sekretáře JE hr. Jana a hr. Jindřicha Larische, ačkoliv tento nemá vlastně postavení správního úředníka, nýbrž se nachází stále v bezprostřední blízkosti vysoce urozené hraběcí rodiny.

Ředitelství průmyslových podniků

       Další stav úřednictva je tento:

       a) Ředitelství průmyslových podniků: pan J. Hruby, účetní, p. Rudolf Böhm, pokladník - oba dva zasloužilí mužové, posléze jmenovaný byl dlouhá léta přidělen důchodkovému úřadu pan Josef Pludrzinsky, špeditér, dlouhá léta zběhlý ve svém úřadě, pánové Adalbert Truxa a Anton Habel, adjunkti.

       b) Důchodkový úřad: pan Franz Kudielka, důchodní, desítky let ve službách panství, vynikající charakter, zároveň starosta Karviné, pan Karl Sembol, pokladník, původně vychovatel P. T. pana hraběte Jindřicha, pan Karl Mossler, kontrolor, pan Karl Heisig, adjunkt.

       c) Správa statků pan J. Batheit, správce, dříve adjunkt správy statků a generálního sekretariátu, týž spravuje čtyři dvory; zámecký, dvůr v Solci, dvůr na Jindřichově a Horní dvůr kromě rozsáhlé a pěkně zařízené palírny lihu. Sem patří i chov skotu, který se provozuje ve velkém rozsahu a rozsáhlé hospodářství s racionálním obděláváním polností je nutno především vyzvednout. Omezený rozsah této knížky nedovolují nám zacházet do podrobností tohoto vzorného hospodářství a nepovažujeme to ani za nutné, jelikož můžeme snad právem tvrdit, že metoda hospodaření, jíž se zde používá, je všude proslulá a již dávno nalezla právem uznání ze strany směrodatných osobností. Jako hospodářský inspektor působí pan Franz Strauch.

       d) Lesní úřad: v čele stojí pan Wenzel Wolf, nadlesní nad všemi lesními revíry, náležejícími ke správě statků, které lesní kultuře a honu činí čest. Pan Friedrich Zelinka, lesní adjunkt.

       e) Správa pivovaru: pan Eduard Heisig, správce, pan Friedrich Proskowetz, účetní, pan Otlo Markus, chemik, pan Karl Dillinger, sládek.

       Starý panský pivovar ve vsi byl po zřízení nového v roce 1860 zastaven. Nový pivovar byl vybudován velkorysým stylem (pohon se děje párou), produkuje denně v zimě cca 200 věder piva. Je samozřejmé, že produkované pivo přesahuje svým objemem nemalou spotřebu piva v našem kraji, pročež se pro svou obzvláštní chuť a vynikající vlastnosti (pokud jde o trvanlivost) exportuje všemi směry. Taneční zábavy, které se každoročně konají v letních měsících v tomto pivovaru a jsou hojně navštěvovány elitou zdejšího obyvatelstva i z okolí, jsou nepochybně jednou z nejpříjemnějších epizod fryštátského společenského života. Pozoruhodný je tam o takových dnech improvizovaný rozsáhlý taneční sál, který mimochodem řečeno bývá fantasticky dekorován a je střediskem pro setkávání ženských krásek s jejich ideály. Brzo bývá sál plničký tancechtivých pánů a dam, orchestr, jímž bývá karvinská nebo petřvaldská hornická kapela, spustí veselé melodie a je dáno znamení, aby se mohlo vířit sem a tam za hlasité radosti ve vlnivém tanci nebo nepravidelném skotačení. Budiž ještě poznamenáno, že je tu výborná restaurace, která podává výborná jídla a různá občerstvení.

Uhelné doly

       f) Uhelné doly; pan August Frenzel a pan Wilhelm Hübner, hormistři, pánové Josef Jaworsky a Rudolf Niedetzky, účetní, pan Josef Malirsch, důlní měřič, pan Karl Martin, asistent, pánové Johann Flamme a Josef Beck, naddůlní, pan Franz Kurz, rodák z Fryštátu, důlní. Pánové A. Wratni a J. Eliasch, vážní. Pan Josef Czech vede kancelář spojených továren s karvinských dolů ve Vídni, Hegelplatz Nr. 13.

       K východnímu revíru patří 4 šachty, které stojí pod osvědčeným vedením pana hormistra A. Frenzla, a to: jámy Jan, jáma Karel, větrní jáma Karel a jámy Emilie, jakož i koksovna, k níž patří uhelné prádlo a 60 koksových pecí. Ohnivé jazyky šlehající z koksových pecí šíří zejména za temné noci takovou zář, že je viditelná na vzdálenost několika hodin a nezřídka dala podnět k omylu, že se jedná o požár,

       V západním revíru působí zkušený hormistr pan Wilhelm Hübner; sem patří jámy č. 6 a 17, pak jámy: Pomocná, Františka, Větrní jáma a největší a nejhlubší Hlubina. Z východního revíru vyúsťuje pobočka na karvinské nádraží, ze západního revíru do stanice Doubrava.

       Hornická hudba o síle 28 - 30 mužů je známá výbornými výkony a diriguje ji kapelník pan Josef Jaworsky.

       Jmenované doly, které jsou v čilém provozu, zaměstnávají včetně zmíněných koksových pecí a výroby briket v obou revírech cca 1600 horníků nehledě k jiným dělníkům.

       Ještě asi před 15 lety bylo vrchní vedení uhelných dolů svěřeno báňskému řediteli panu Karlu Köhlerovi, později pak hormistru panu Heřmanu Menzlovi z Petřvaldu, který jak známo podal mnoho důkazů řídké odvahy a odvážného pohrdání životem při důlních neštěstích a požárech a zachránil již více osobám život. Nemenší důkazy v tomto ohledu prokazují oba hormistři pánové August Frenzel a Wilhelm Hübner, jakož i naddůlní pan J. Flamme a důlní pan Franz Kurz, jejichž odvážné poskytnutí pomoci při neštěstích se vždy šťastně osvědčilo.

       Těžba uhlí v Karviné byla zahájena v r. 1776 a 1785 JE hrabětem Janem z Larischů-Mönnichů a když brzo nato uvázla, byla v letech 1794 a 1801 znovu obnovena. Produkce uhlí na larischovských uhelných dolech činí ročně cca 5 milionů celních centů, je to výborné plynové uhlí a dokonce i vedlejší produkty, získávané z toho uhlí v plynárnách (benzol, elektrické uhlí) jsou pro chemické účely velmi potřebné artikly, kromě toho zůstává i koks. Využití bylo by ještě větší, kdyby přepravní tarify za uhlí na Severní dráze a na Košicko-bohumínské dráze nebyly stanoveny tak vysoko.

       Druhý uhelný podnik v Karviné (Důl Gabriela) náležející dříve hraběti Žerotínovi a hormistru panu Františku Handwerkovi, se nachází u Solce na pozemcích jednoho karvinského majitele pozemků. Postižena jsouc velkým požárem v r. 1858 byla tato jáma mimo provoz až do roku 1863. K této řečené jámě (Gabriela) se váží dvě veliká neštěstí. Ihned po vzniku šachty před cca 26 léty vznítil se v dole důlní plyn, přičemž přišlo o život 16 lidí. - Otřesný moment poskytoval pohřeb obětí neštěstí. Šestnáct mrtvol bylo neseno v jedné řadě ve stejné době do hrobu; za rakvemi následovaly naříkající ženy, osiřelé děti, kromě velikého množství truchlících.

       Ke druhému neštěstí došlo v r. 1858. Budova strojovny byla zachvácena požárem, požár postihl i dřevěné pažení jámy a dělníci zaměstnaní v dole se ocitli ve viditelném nebezpečí ohrožení na životě. Mnozí vyfárali ještě v pravý čas ze šachty, avšak čtyřem mužům byla již cesta k záchraně odříznuta prudce hořícími trámy a byli by bývali nepochybně umřeli udušením, kdyby jim nebyla bývala poskytnuta rychlá pomoc za účinného spolupůsobení karvinských a petřvaldských horních úředníků. Všechny mysli upadaly v pohnutí během postupu záchranných prací, okolo šachty naslouchalo s napětím množství lidí slabě zaznívajícímu volání o pomoc nešťastníků, které k úděsu všech postupně mlklo. Právě tehdy se spustilo několik horních úředníků na laně do jámy, v úzkosti a bázni trnuli nahoře lidé, co bude následovat. Konečně se podařilo úředníkům, kteří svůj vlastní život vložili do hry, vytáhnout z jámy tři z postižených, kteří byli již v bezvědomí ven, kde na čerstvém vzduchu za okamžitého použití oživovacích prací byli brzo přivedeni k životu. Jenom čtvrtý nešťastník nemohl být přes veškerou možnou námahu při příliš velkém nebezpečí zachráněn a zůstal v dole, v němž se brzo nahromadila voda, po dobu 3 let až do doby, kdy provoz dolu byl obnoven a jeho mrtvola byla nalezena daleko od místa sjezdu ve vzdáleném koutku jámy, jak se krčí na bobku.

       V roce 1863 získala tuto jámu koupí Jeho Jasnost arcivévoda Albrecht Von Sachsen-Teschen a je nyní v živém provozu, který řídí pan Cornelius Fallaux jako hormistr. Další úředníci: pan Maritz Stipanitz, důlní měřič, pan Ferdinand Steussing pan Eduard Pfohl a pan Josef Schwab, montánní adjunkti. Také tento důl je napojen vlečkou na ostatní drážní síť.

       U dolu existují již po mnoho let tak zvané bratrské pokladny, do nichž dělníci skládají stanovené příspěvky, poměrně nízké v poměru ke svým mzdám, za to pak se jim dostává podpory v případě nemoci a při nastalé pracovní neschopností se jim dostává provize.

       Kromě strojních jam nacházejí se zde částečně na polích, částečně v lese jak arcivévodské, tak i hraběcí larischovské šachty vybavené vrátky (dukly). Velmi zajímavý je pohled na takovou šachtu v lese, kde mívá malou stříšku a je ze všech stran obklopena stromovím, takže ruch několika málo lidí v hornických kytlích, kteří při jámě pracují mezi obrovskými stromy se dá srovnat s počínáním skřítků.

       Jelikož mezi nejdůležitějšími životními potřebami, jež získáváme z hornictví, se kamenné uhlí nepochybně stalo jedním z nejpodstatnějších faktorů současnosti a teprve nyní dosáhlo skutečně správného ocenění své vlastní hodnoty, bude asi mnohého čtenáře zajímat krátký náčrt života a shonu v uhelných jámách a práce horníkovy, plné nebezpečí a proto nyní učiňme takový náčrt v pokud možno krátké formě. Sestupujeme nyní dovnitř prostoru takového dolu a musíme přiznat, že nemůže být hned tak něco vzrušujícího a současně i poučného než taková návštěva, neboť nabýváme množství dojmů, o nichž jsme dříve neměli ani ponětí. Vnitřní prostor šachty je vybaven výdřevou, není-li vybaven zdivem, a připevněné žebříky ("fárty") v určitých vzdálenostech od tzv. odpočívadel slouží k sestupu do jámy. V několika jámách se nachází zařízení opatřené strojem k popouštění klece vybavené bezpečnostními háky, jímž se lze spustit do dolu. Sotva klesneme hlouběji do šachty, počne se teplota vzduchu zvyšovat. Dospějeme-li na konec jízdy, proniká od všech pracovních úkonů dělníků a působením přírody k uším hluk a hlomoz, který tu v podzemí je zvláště nápadný daleko více nežli by tomu bylo na povrchu. Podzemní důlní díla se šíří v mnohonásobných chodbách a zákrutech z části do nadloží, zčásti do podloží, přičemž většinou sledují směr a spád slojí s jsou podobné labyrintu, horník ví tu však o každém místečku, je tu doma, má svou určitou práci, každá má svůj určený prostor, kde provozuje svou činnost.

       Na cestě do předku, kde se vykonávají dobývací práce, potkáváme dělníky při těžbě, jak tlačí vozík ("hunt" - uhelný truhlík na kolečkách. Dospějeme-li až do předku, kde havíři dobývají uhlí pomocí klínových čakanů z tvrdého ložiska, zpozorujeme postavy se šlachovitými pažemi, černé od uhelného prachu, téměř podobné kovářským tovaryšům Vulkánovým. Práce je těžká a namáhání svalů při každém úderu kylofu je viditelné. Většina havířů pracuje ve stoje, mnozí však dřepí na kolenou, čímž se zátěž namáhavého konání ještě více zvyšuje, přesto však jsou dobré mysli a lze zaslechnout, jak zaznívá mnohá havířská písnička, povzbuzující k práci. Častěji dochází též k odstřelu uhlí pomocí střelného prachu, který se ozývá za hromového hřmotu tupě téměř nekonečně po mnohých chodbách a uvádí nastalým otřesem vzduchu pozorovatele do nemalého strachu, zda nedochází k možnému zřícení kamene. Nashromážděná voda se odčerpává pomocí čerpadel z hlubiny.

       Uhlí se odlučuje ve třech vrstvách, z nichž spodní dává tzv. kusové uhlí, tj. nejlepší sortu, zatímco prostřední vrstva nemůže být hodnocena a je nazývána hluchým uhlím (šrám = proplástek). Horní vrstva dává prostřední uhlí ("mittel") a její odpadky se nazývají drobné uhlí. Z trhlin a spár sloje proudí na mnoha předcích ve velkém množství lehký metan (důlní plyn, třaskavé větry). který exploduje, octne-li se v doteku s otevřeným plamenem a přivodil již četná neštěstí. K zábraně takových neštěstí se používá Davidovský bezpečnostní kahan. V důsledku namáhavé práce, jakož i denním prodléváním v těchto prostorách zdraví zajisté neprospívajících jsou havíři bledého vzezření a trpí skoro všichni na nemoc pod názvem: "Havířská blednička". U horníků existuje zvyk, že se v podzemí nesmí pískat, protože by jinak mohl být přivolán zlý duch (skřítek) a mohl by se pomstít přivoláním nějakého neštěstí. Vnitřní hrůza obchází údy člověka, prochází-li samoten temnými chodbami a místy se vynořují stojky (opěrné trámy) bujně porostlé plísní, jako bílá strašidla na temném pozadí, zatím co k uším pronikají tajemné zvuky, které vznikají odkapávající a trhlinami pronikající vodou. Potkávají-li se havíři, je zvykem, že se zdraví slovy mnoho napovídajícími "Zdař Bůh!", na které se i stejně odpovídá. Pracovní doba činí obvykle 8 hodin a nazývá se směnou ("šichtou"); skončí-li se směna, vyfáravají horníci z jámy. Žebříky, po nichž směrem dolů i nahoru s důlním kahanem v ruce stoupá od příčky ku příčce, vzbuzují v hrudi cizího člověka pocit úzkosti a obav, avšak horník nezná žádné bázně, je na to již léta zvyklý fárat na těchto příkrých žebřících nebylo by mu dobře, kdyby tak nemohl činit. Avšak tak jako návštěvník prožívá pocit ulehčení, spatří-li denní světlo, tak působí toto světlo zajisté na horníka radostným dojmem, když se po vykonané práci vrací se šachty v kruh svých nejbližších; v duchu děkuje prozřetelnosti, že jej ochránila před nebezpečími, stejně odevzdal v ochranu Všemohoucího k zábraně neštěstí před sfáráním do dolu. Uzavíráme tuto stať citátem Körnerovým:

Farní kostel v Karviné, škola, etc.

       Karvinský farní kostel měl dříve vlastní arcipresbyteriát (arcikněžský úřad, děkanství), který byl zřízen za doby knížete - biskupa Filipa Gottharda, knížete ze Schafgotschů, tomuto arcipresbyteriátu podléhaly farnosti Karviná, Těrlicko, Rychvald, Orlová, Bohumín, dvě velké pruské farnosti Godov a Rogov byly pak k němu přičleněny. V průběhu doby odpadly však obě farnosti pruské i Rychvald a Bohumín a byly podřízeny fryštátskému arcipresbyteriátu. Naproti tomu obdržel karvinský arcipresbyteriát od frýdeckého arcipresbyteriátu farnosti Polská Ostrava, Šenov a Bludovice, nově zřízenou farnost náboženského fondu (Religionsfond - Pfarrei) ve Vratimově a lokálii v Dolní Suché, zahrnoval proto farnosti Karviná, Těrlicko, Orlovou, Polskou Ostravu, Šenov, Bludovice, Vratimov a lokálii Dolní Suchou.

       Karvinská fara, dávno založená, je včetně kostelů k ní náležejících, farní školy a (středních) škol ve Stonavě a Albrechticích pod patronátem nynější karvinské vrchnosti JE pana hraběte Jana Larische z Mönnichů. Její původ se datuje v 17. století, kdy byla přeložena ze Stonavy, tehdejšího filiálního kostela, do Karviné. Podnět k tomu zavdala výměna statků Stonava a Hrádek (Grodietz) mezi hraběcí rodinou Larischovou s rodinou svobodných pánů Skrbenských, jakož i neštěstí, když ve Stonavě vyhořel kostel i s farou. Aby měla faráře přímo v místě vystavěla tehdejší vrchnost faru v Karviné a dosáhla od ordinariátu přeložení fary ze Stonavy do Karviné.

       Farní kostel, původně dřevěný, byl v roce 1736 tehdejší vrchností Františkem Vilémem z Larischů, zemským hejtmanem slezským, přestavěn velkým nákladem z kamene k poctě sv. Petra z Alkantary a v roce 1759 slavnostně vysvěcen knížetem biskupem Pilipem Gotthardem ze Schafgotschů. Má mnoho památek na zbožnost hraběcích larischovských rodin, mezi nimi pak je i pozoruhodný zlatý kalich, na nějž si však hraběcí rodina vyhradila právo. U tohoto farního kostela se nachází rodinná hrobka hraběcí rodiny Larischovy.

       Také tato fara se octla v rukou protestantských kazatelů, trvání této držby nelze však určit. Nynějším farářem je důstojný pán p. Ondřej Halesch, jemuž je k pomoci kaplan p. Vincenc Subek.

       Zdejší národní škola (II. Plat. třída) byla v posledním školním roce 1877/78 navštěvována 630 dětmi. Vyučování v této 4.třídní škole obstarávají v polském a německém jazyce pan Josef Wytrzens, nadučitel, pan Jan Kasperlik, učitel a pánové František Koczwara a Jan Lasarczik, podučitelé. Předsedou místní školní rady je pan Karel Sembol, pokladník hraběcího důchodu.

       Dobrovolná požární ochrana podléhá velení pana hormistra Wilhelma Hübnera. Poštovní a telegrafní úřad řídí pan Jan Jurzina.

       Hostince a výčepy provozují pánové Wilhelm Hübner, David Königstein, Josef Olschok, Josef Altmann a Josef Hummel - obchody smíšeným zbožím vlastní pánové Josef Altmann, Wilhelm Hübner, Josef Pissek, Karel Polednik, Johann Sakreida, Ant. Treschel a paní Rosálie Mahrerová. Kramářství (hokynářství) provozují: Josef Justiz, Jakub Kohn a Josef Olschok. Obchod s oděvy provozuje pan Jakub Widdor. - Mlýn, nacházející se v obci, patří panu Janu Schindlerovi a kovárna panu Halenkovi.

       Jako starosta působí již delší dobu pan Frant. Kudielka, důchodní v Karviné.

       Nádraží v Karviné, zřízené v r. 1868, je stanicí Košicko-bohumínské dráhy, je spojeno vlečkami (báňské dráhy) a kamenouhelnými doly v Karviné, západním revírem LM-dolů, Doubravou, Orlovou a Petřvaldem a vládne tu nepřetržitý provoz. Přednostou stanice je pan Josef Klein, pokladníkem nákladové přepravy pan Natan Spitzer.

       Při této příležitosti je třeba vzpomenout na živou a upřímnou radost, která se zmocnila myslí občanů, když bylo oznámeno, že Jeho císařská Výsost korunní princ Rudolf poctí dne 28. října 1877 Karvinou svou návštěvou - uvádíme o tom výtah z náčrtu o této události zveřejněný ve zvláštním otisku novin "Silesia", abychom zvěčnili tuto vysokou návštěvu v naší skromné knížce. "Dvorní vlak přijel do Karviné dne 28. října 1877 z Bohumína o 7 hod. 7 min. večer a nacházeli se v něm kromě císařského panstva JE hrabě Jan Larisch-Mönnich a jeho syn hr. Jindřich Larisch-Mönnich. Na nádraží čekaly manželky panů hrabat Jindřicha Larische a Evžena Larische, jakož i Jeho Jasnost kníže Lichtenstein, který se dostavil u příležitosti své návštěvy u JE pana hraběte Jana Larische-Mönnicha. Dále nastoupilo 700 horníků hraběcích dolů východního i západního revíru, z každého z nich po 350 horníků v uniformách, kteří v rukou měli svítící důlní kahany, po obou stranách staniční budovy. Když se přiblížil dvorní vlak, provolali havíři třikrát "Zdař Bůh", dobrovolný hasičský sbor a občané karvinští třikrát "Sláva!", zatímco hraběcí hudba zahrála národní hymnu. Slavnostně vyzdobená a osvětlená stanice jakož i hraběcí zámek v Solci, byly osvětleny skvěle bengálskými ohni. Před zámkem se nacházelo obrovské písmeno "R" s korunou, utvořenými mořem plamenů 1600 světel. Během přijetí byly vypáleny rány z hmoždíře, Důlní kahance havířů a pochodně požární stráže v pozadí zvyšovaly lesk slavnostně osvětleného nádraží. Mezi prapory obou revírů stal karvinský starosta a úřednický sbor JE pana hraběte Jana Larische-Mönnicha.

       Když vlak zastavil, vystoupil ze salonního vozu Jeho císařská Výsost korunní princ Rudolf, jakož i pánové hr. Jan a Jindřich Larisch. Jeho Excelence hr. Jan Larisch, jeho syn Jindřich a hr. Evžen Larisch z Kunčic jeli Jeho císařské Výsosti vstříc do Bohumína. Krátké zastávky použil JE hr. Larisch k tomu, aby představil karvinského starostu Frant. Kudielku a šéfa svého úřednického sboru pana Kontnera, k nimž pak Jeho císařská Výsost pronesla několik slov. Po pobytu v trvání asi 2 minut odjel pak vlak dále k Těšínu."

       Karviná patří k nejpůvabnějším místům v okolí Fryštátu a žádný přítel přírody a pokroku by asi nelitoval navštívit toto místo, kde průmysl ve srovnání s jinými místy dosáhl takového rozmachu,

       Uprostřed budov strojoven uhelných dolů, úřednických bytů a dělnických domů stojí hraběcí larischovská sklárna, která zanikla již před lety a jejíž kolosální komín, svérázně postavený ve formě obraceného trychtýře, se vyjímá jako prastará egyptská pyramida z doby faraónů mezi svým mladým okolím. Ačkoliv tato sklárna dodávala výrobky, které svou jemností a brusem se mohly stavět na roveň českému sklu, musel být její provoz pro malý odbyt zboží zastaven a pokus o obnovení provozu nebyl již podniknut.

       Průmyslový a živý ruch v Karviné je o to pikantnější, že pouze o několik kroků dále se můžeme přemístit do nejosamělejších krásných míst. Místem z Horní Suché a Karviné často navštěvovaným, cílem vycházek, bývala "stříbrná studně," pod sušským lesem, avšak ještě na karvinském katastru. Voda je prý tam znamenitá. A tomuto prameni se váže mnoho lidových pověstí. Lidé se domnívají, že se pod ní nachází velký kotel se zlatem a stříbrem!

       Nádherná je vyhlídka z tzv. Jindřichova dvora a od soleckého zámku vedle pivovaru na Fryštát, kde v malé vzdálenosti odtud proudí Olza a vyjímá se jako stříbrný pás a na druhé straně řeky položené město Fryštát, obklopené stromovím, jakoby bylo ve velké zahradě, oživuje krajobraz nezvykle krásným způsobem. Vlevo i vpravo máme výbornou vyhlídku z jedné strany do Pruska, z druhé strany lze spatřit výšiny okolo Těšína, kde výběžky Karpat v mlhavé dáli tvoří malebné pozadí. Vesnice Karviná čítá 226 domů a má 3 387 obyvatel.

       Plošná rozloha činí stavební pozemky 14 jiter 261 čtv. sáhů, orná půda 1430 jiter 1375 čtv. sáhů, louky 82 jiter 1045 čtv. sáhů; zahrady 18 liter 1038 čtv. sáhů, pastviny 157 jiter 851 čtv. sáhů, vysoký les 474 jiter 76 čtv. sáhů, pastviny s dřevinami 9 jiter 852 čtv. sáhů, neplodná půda 73 jiter 1459 čtv. sáhů, dohromady 2262 jiter 6/16 jitra.

Solca

       Solca je konskripční obec patřící PT hraběti Jindřichu Larischovi-Mönnichovi. Když Kazimír po smrti svého otce Měška převzal 1. 7. 1211 vládu, předal benediktýnskému klášteru v Těšíně napřed ves Orlovou s příslušenstvím, což plyne z buly papeže Řehoře IX. z r. 1229, poté dle jiné buly téhož papeže kromě 16 jiných vesnic i Doubravu a Solcu (viz stať o Orlové).

       V průběhu 16. století však orlovský klášter v důsledku šířícího se protestantismu upadal a do té doby lze asi datovat odloučení klášterního statku Solca od Orlové, ačkoliv tu chybějí bližší historické údaje.

       Dříve se kladly v solné prameny v Solci a Orlové velké naděje, jejich využívání započalo již prostřednictvím benediktýnů v Orlové, avšak ve 14. století - jak se zdá - toho zanechali. Vévoda Václav a jeho syn pomýšleli opět na zhodnocení solanky, pokoušeli se pro tento záměr získat vévodu Jiřího z Lehnice, který se však dříve radil u Hypolita Czernina, zemského hejtmana v Nisse, jemuž na ukázku zaslal vzorek orlovské soli. Tento oznamuje, že již dříve byl prý podílníkem na solivaru v Solci, utratil prý však 1400 tolarů dříve než získal trochu soli jako ukázku, vzdal se pak dalšího podílu na solivaru, ačkoliv později bylo prý něco soli za cenu vysokých nákladů získáno, neboť solanka má prý příliš nízký obsah soli a nedá se ani jinak zužitkovat. Přesto však nedali pramenům upadnout v zapomenutí; když vévoda Bedřich Kazimír předal vesničku Jiřímu Schreterovi, občanu nisskému, dovolil mu pro případ, kdyby se zjistil solný pramen, aby založil solivar a prodával sůl bezcelně volně v knížectví. Císař Leopold reskriptem ze dne 26. září 1678 uvedl těžbu soli (Kokturen) ještě jednou do provozu, avšak těžba byla brzy nato zcela opuštěna. V r. 1614 byl majitelem Solce baron Jindřich Ferdinand z Larischů, jehož nástupci jsou jejími majiteli dodnes. Zámek v Solci postavil v r. 1873 ve velmi vkusném slohu JE hrabě Jan Larisch-Mönnich a přenechal jej pak svému vysoce urozenému, výše jmenovanému synovi panu hr. Jindřichovi (viz. str. 27-28, kapitola Jeho excelence Jan hrabě z Larischů-Mönnichů, předkové a potomci). Je položen na výšině s nádhernou vyhlídkou, jeho vnitřní prostory se vyznačují nejenom okouzlující elegancí, nýbrž je zařízen podle nejvznešenějšího vkusu (moderní renesance), což je zjevné ve všech částech provedení, návštěvou Jeho císařské Jasnosti korunního prince Rudolfa u příležitosti jeho cesty do Slezska získal zámek na významu. Tento moment zasluhuje, aby byl pro trvalou paměť zaznamenán v naší knížce a dodejme ještě, jak tyto slavnostní chvíle byly vylíčeny ve zvláštním otisku "Silesie". Dne 31. října 1877 po 9. hodině ráno přibyla Jeho císařská Výsost korunní princ Rudolf z Těšína do Karviné a byl na nádraží očekáván zdejší hornickou hudbou, která zahrála národní hymnu. Vpředu stála školní mládež s šesti uniformovanými bubeníky, dále 30 čeledínů a 30 děveček ozdobených věnečky, 160 mužů na koních s černožlutými šerpami a praporkem, pak fryštátský veteránský spolek, fryštátský, karvinský a petřvaldský požární sbor, dále 700 uniformovaných havířů z východního a západního revíru Larischových dolů. Na silnici vedoucí do Solce byla ze strany Karviné postavena čestná brána, u níž zajali postavení c. k. okresní hejtman Klingner, starostové obcí z Karviné a okolí, hraběcí úřednictvo a duchovenstvo. Když dvorní vlak jedoucí po nádražní vlečce dospěl až k arcivévodskému dolu "Gabriela", očekávali ho tu havíři s čestnou četou a arcivévodští páni úředníci. Korunní princ si prohlédl stroje, kancelář důlního měřictví etc. a různé hornické práce byly mu předvedeny pomocí důmyslného zařízení, zkonstruovaného arcivévodským směnmistrem p. Fallaux. Během této doby pochodovali larischovští horníci až k soleckému zámku a zaujali místo od čestné brány, postavené ve velmi elegantní formě panem,stavitelem Fuldou, až k zámku. Před čestnou bránou zaujali postavení veteráni, hasiči, čeledíni a děvečky i školní mládež, u samého zámku pak úředníci a duchovenstvo, zatímco u zmíněné čestné brány očekávali korunního prince starostové obcí a Jeho Excelence pan hrabě Jan a Jindřich Larisch-Mönnich. Při zpáteční jízdě z dolu "Gabriela" vystoupil korunní princ na místě, kde arcivévodská drážní vlečka protíná vozovku, z vlaku a byl pozdraven starostou p. Frant. Kudielkou, dále mu předala malá dceruška pana pokladníka Sembola překrásnou kytici dodanou až z Vratislavi. JE pan hrabě představil korunnímu princi evangelického faráře pana Klapsiu, na něhož se Jeho Výsost obrátila s několika otázkami. Sedláci na koních zaujali místo v půlkruhu před soleckým zámkem. Při sestupu před zámkem představil JE pan hrabě korunnímu princi pana faráře Halesche a centrálního ředitele Kontnera, s nímž princ vyměnil několik slov, načež panstvo v soleckém zámku zasedlo k déjeneur (snídani). Císařské Výsosti arcivévodové Albrecht a Bedřich pokračovali v jízdě do Vídně; vysoce urozené panstvo, které tu setrvalo, podniklo pak parforsní hon (štvanici) a po jeho ukončení poctilo svou návštěvou zámek Fryštát.

       Továrna na potaš byla uvedena do provozu Jeho Excelencí panem hrabětem Janem z Larischů-Mönnichů v pokusné formě před několika lety, není už však dnes v provozu právě tak, jako lihovar v důsledku vybudování nového lihovaru. V krátké vzdálenosti od továrny na potaš tam, kde silnice dosahuje už sušského lesa, lze zaslechnout čtyřnásobnou ozvěnu. Když se kupříkladu hlasitě vyslovují čísla od 1 do 8 s obvyklou rychlostí, jsou tato čísla jasně slyšitelná a vracejí ozvěnou tak, že ozvěna prvního čísla (kupř. 1) dolehne právě k uchu pozorovatele, zatímco poslední číslo (8) je právě vysloveno. Zvuky se opakují 4x za sebou.

       Kaple stojící osaměle na kopci na silnici do Suché se třpytícím se křížem na kopuli, se vyrovná opravdu oné kapli, o níž jeden z našich největších básníků praví "Co se to nahoře tak krásně třpytí, když hvězdy na nebi vzcházející svítí. Je to kaplička tichá a malá, jež poutníku se místem modlitby stala..." ("Was schimmert dort oben am Berge so schön, wenn die Sternlein hoch am Himmel aufgeh´n? Das ist die Kapelle still und klein, sie ladet den Pilger zum Beten ein").

       V místě se nachází pila JE pana hraběte Jana Larische-Mönnicha, mlýn pana Ondřeje Barana, dva obchody smíšeným zbožím pánů Josefa Treichela a Josefa Czechla, dva hostince pánů Josefa Treichla a Ant. Sladkowského.

       Osada, která patří k poštovnímu a telegrafnímu úřadu v Karviné, do téhož farního okrsku, čítá 50 budov a 456 obyvatel. Představení obce jsou titíž, jako uvedeno u Karviné.

       Plošná rozloha činí: stavební pozemky 2 jitra 1459 čtv: sáhů, role 246 jiter 1411 čtv. sáhů, louky 17 jiter 550 čtv. sáhů, dohromady 2 jitra 1282 čtv. sáhů, pastviny 60 jiter 10 čtv. sáhů, vysoký les 86 jiter 235 čtv. sáhů, neplodná půda 14 jiter 1377 čtv. sáhů, dohromady 432 15/16 jiter.