Ve stejných časech, kdy války hrály svou smutnou úlohu, udály se též neblahé požáry. Nebohé město Fryštát muselo častěji, jakoby k usmíření různých provinění, způsobených cizí rukou, dát zrudnout nebesům obětním plamenem.

       Dne 17. dubna 1511 o 3 hod. v noci vypukl zde první velký požár. Oheň vznikl jiskrou z komína v zámku, zničil zámek, farní kostel a mnoho měšťanských domů.

       V roce 1617 dne 29. ledna o 3. hod. odpoledne zachvátil požár dům Daniela Bochatsche (Boháče?). Oheň se rychle rozšířil; tam, kde zuřily plameny, bylo vše zničeno a v několika hodinách bylo město až na několik domů obráceno v popel.

       Stejné neštěstí postihlo město v r. 1781 dne 15. září o 1. hod. odpoledne, když začalo hořet v domě měšťana Jana Lischky na Horním předměstí. Při tomto požáru shořely všechny veřejné budovy, kostel včetně fary a mnoho měšťanských domů.

       Dne 5. dubna 1823 vyhořelo město počtvrté. Požár vypukl o 11. hodině dopoledne v Radniční ulici a dílně kloboučníka a měšťana Jana Christiana, přenesl se ihned na obytnou budovu a plameny, stoupající a rozšiřující se prudkým větrem, zachvátily brzy ostatní domy, takže v krátké době shořely tři části náměstí, celá ulice od zámku k Horní bráně, Radniční ulice a Hrnčířská ulice, rovněž i Pohřební cesta a kostel sv. Marka se staly obětí plamenů.

       Při tomto požáru zůstaly ušetřeny pouze domy na náměstí na straně Pivovarské ulice, Mlýnské ulice, Dolní předměstí a ta část Horního předměstí, která leží směrem k Bonkovu a Špluchovu.

       Stejné neštěstí postihlo i městské stodoly, postavené u silnice do Žibřidovic a Petrovic.

       Avšak i ulice, ušetřené před požárem, by byly sdílely osud vyhořelého města, kdyby nebyl býval přispěchal tryskem na pomoc z Těšína šlechetný plukovník c. k. praporu myslivců svob. pán von Belem s četou myslivců a stříkačkou. Cestu z Těšína do Fryštátu urazila četa za půldruhé hodiny, vrhla se okamžitě proti moři ohně tam, kde požár mohl zachvátit místa, dosud nepostižená a tak vystupňovat nouzi zdejších měšťanů k ještě vyššímu stupni neštěstí.

       Také zdejší c. k. Krajský úřad, kde působili krajští komisaři Chiodi a Richter v době, kdy kraj neměl ještě svého hejtmana, použil všech prostředků, které měl po ruce, aby prospěl veškerým možným způsobem vyhořelým. Na výzvu krajského úřadu dalo panství a města, a to nejenom těšínského, ale i opavského kraje, přivésti v hojném a nečekaném množství potraviny, šatstvo prádlo a dříví, čímž mohli být ti, kdo byli postiženi neštěstím, po tři měsíce zásobováni. Zvláště se vyznamenal Dr. Teol. Matyáš Oppolský, pro město Fryštát osobnost nezapomenutelná, tehdejší arcibiskupský komisař, zemský děkan, diecézní vrchní školní dozorce a městský farář ve Fryštátě, který převzal péči a starost o opatrování obyvatel, upadnuvších na delší čas ve sklíčenost a tuto péči po delší dobu řídil. Rozdělování potravin se provádělo v kapli sv. Jana Nepomuckého a Dr. Matyáš Oppolský se staral sám denně v ranních hodinách o rozdělování pomoci podle počtu rodinných příslušníků. Dr. Matyáš Oppolský odkoupil od města 11 spálenišť, která nikdo nechtěl, a vystavěl tam jedenáct domů, které daroval četným svým příbuzným ve Fryštátě.

       Mezi panstvem vynikl v zasílání potravin a prken zvláště majitel (Ernsdorf) a Paskova, hrabě Filip ze Saint Genois a vrchnost panství Šenov sv. pán Skrbenský. Jiná panství uplatnila svou dobročinnost vůči postiženým přiměřeně ke svým majetkovým poměrům a obdarovala je hojně potravinami, šindelem, latěmi etc. Později došly od sousedních měst peněžní zásilky a dokonce i v provincii Morava byly sesbírány značné částky, které slavné c. k. Zemské gubernium doručilo do Fryštátu.

       Dne 29. srpna 1875 ušlo město po pátí nebezpečí vyhoření; 32 stodol v blízkosti města na petrovicko-žibřidovické silnici lehlo až do základů popelem. Zčásti díky okolnosti, že požár vypukl dopoledne kolem 12. hod., zčásti v důsledku příznivého směru větru a energické pomoci se neštěstí omezilo jen na ztrátu stodol, v nichž se na sýpkách nacházelo obilí, sklizené o žních. Ze všech okolních obcí přispěchali na pomoc s požárními přístroji a při této příležitosti je dlužno se zmínit o obětavosti a účinné pomoci P. T. pana barona Jiřího v. Besse, který se zvlášť vyznamenal. Neštěstí bylo zmírněno četnými příspěvky, které plynula postiženým ze všech stran. Zvláště je nutno zaznamenat příspěvku Jeho Veličenstva císaře ve výši 800 zl., Jeho Jasnosti pana hraběte Jana Larische-Mönnioha ve výši, 600 zl. a pana barona v. Besse. Nehledíme-li k peněžitým částkám, poskytli oba posléze jmenovaní dobrodinci bezplatně též dříví z vlastních lesů a jiný materiál ke stavbě stodol.

       Město dalo zřídit na jedné stodole, nacházející se uprostřed, pamětní tabulku z mramoru, která. obsahuje jména všech majitelů vyhořelých stodol.