K dalším neštětím nutno počítat nakažlivé nemoci, které sklátily do hrobu v krátké době velký počet přičinlivých občanů a jiných obyvatel našeho města. V roce 1622 panovala v celé zemi drahota a hlad a v následujícím roce zuřil tu mor, ona zhoubná nemoc, jejíž pouhé jméno zastrašuje jako přízrak obludy, schopné zpřetrhat všechny svazky společnosti, rozrušit všechen řád a styk ve společnosti. Této vražedné nákaze podlehlo v roce I623 během půl roku jen ve Fryštátě samém tisíc čtyři sta osob.

       Stejně ničivým se ukázal mor v r. 1715. a tyfus v r. 1805. Tyfus zde řádil tak mocně a vyžádal si tak rychle své oběti, že osoby na tyfus zemřelé musely být pohřbeny do společného hrobu, jelikož vykopat tolik jednotlivých hrobů se už nestačilo. (Viz Pohřebiště u kostela sv. Marka).

       Choleře, která se v roce I831 rozmohla po celé zemi, podlehlo rovněž velké množství obyvatel města. Strach před nákazou byl tak silný, že dvě osoby se mezi sebou dorozumívaly nejinak než na vzdálenost nejméně 10 kroků. Hranice města byla hlídána kordonem občanů a venkovského lidu pod vedením tehdejšího městského pokladníka Josefa Šalši a správce úřadu obce Karviná Jakuba Schenkerzika, aby bylo zabráněno každému dalšímu zavlečení nebo vyvlečení této nemoci do města nebo z města stykem s obyvateli města; později bylo k obsazení hranice města povoláno vojsko. Avšak tato i jiná účelná opatření nezabránila, aby cholera nedosáhla vysokého stupně zhouby a nic nebylo s to zabránit jejímu řádění. Ostatně přispěl asi svým podílem nedostatek potřebné lékařské péče že se úmrtnost tak rychle rozšířila.

       Stovky mrtvol byly pohřbeny do jednoho společného hrobu a zasypány vápnem. Šachtice se nacházela na hřbitově sv. Marka pod dvěma starými vysokými lipami.

       Tak v důsledku válek, častých požárů a epidemií kleslo město Fryštát, kdysi velké, lidnaté a blahobytné, mezi menší města vévodství těšínského.

       V roce 1736 bylo celé vévodství těšínské postiženo ničivými povodněmi, které všude způsobily nesmírné škody. Z četných případů, kdy se Olza vylila z břehů do krajiny u Fryštátu, budiž učiněna zmínka o povodni, k níž došlo v roce 1854 a na kterou se mnozí očití svědkové ještě s hrůzou rozpomínají. Olza zvýšila tehdy hladinu tak vysoko, že zaplavila všechna pole ležící v její blízkosti, pronikla dokonce až do dolního předměstí, kde si sice nevyžádala žádných obětí na lidských životech, způsobila však velké škody na polích, domech a zahradách.

       Také tento řídký přírodní zjev, který je však často příčinou největšího neštěstí, byl ve Fryštátě častěji pociťován.

       První otřesy půdy se prý projevily 22. srpna 1785, žádná budova však nebyla poškozena. Prudší bylo zemětřesení 3. prosince 1786, bylo doprovázeno zároveň strašnou vichřicí. Následkem otřesů půdy byly stěny kostela sv. Marka tak poškozeny, že zdi postavené z tvrdého materiálu doznaly vícero silných trhlin. (Viz "Osudy kostela sv. Marka".) Předposlední zemětřesení dne 15. ledna l858 o 9. hod. večerní nezpůsobilo městu žádné škody, stejně jako poslední zemětřesení dne 12. června 1876.