I. díl

     A) Dějiny Fryštátu
          O vzniku města a jeho názvu

       Motto: „Es Wechseln die Gestalten,
                     die Sage bleibt sich treu,” -Chamissc.
                     (volný překlad:
                     „Postavy se mění, pověst zůstává si věrná.”)

       Fryštát (německy Freistadt), kdysi zvaný též „Freyenstadt”, jmenuje se polsky „Frysztat”, latinsky „Freistadium orientale”. 13)

       O době vzniku města a jeho názvu nebyla dosud nalezena žádná listina, z níž by bylo možno činit nějaké závěry. Avšak nelze usuzovat, že by se to nemělo podařit bádání v budoucnu. Téměř ve všech spisech a knihách ze starých časů se zachovává o tom hluboké mlčení. V některých spisech se uvádí, že prý Fryštát vznikl teprve po vybudování města Těšína, který prý byl založen podle jedné, avšak zcela neuvěřitelné hypotézy okolo roku 810; 14) to však není doloženo žádnou listinou. Budiž zde zvláště zdůrazněno, že ve 13. století od kteréžto doby se datují nejstarší listiny města, bylo již město nejenom označováno původním názvem „Freyenstadt”, nýbrž počítalo se již mezi hornoslezská města prvořadého významu, což nikoliv neprávem zavdává podnět posunout založení města mnohem dále do minulosti.

       Jako všude jinde, usazovali se první obyvatelé země tam, kde je k tomu přivedla krásná půda, háj, nebo čerstvě tekoucí voda, nebojiné vhodné místo. Tak tomu bylo asi i zde. První osídlenci, ať už Němci či Slované, vybrali si jako své původní bydliště krajinu u Starého města, kde brzy vzniklo několik domů, z nichž byla založena osada. Teprve pozdější osídlení nebo snad pozdější generace těchto původních obyvatel dala z nějaké příčiny přednost mírné výšině, na níž nyní stojí Fryštát, před tímto starým sídlem a označila místo první osady, kterou tehdy představovala již dosti početná skupina domů, německým názvem „Altstadt”, kterýžto název byl dodatečně změněn v název „Stare miasto”.

       Protože veškeré listiny o době vzniku města, jak již řečeno, se ztratily, nelze o tom říci nic pozitivního.

       Různé údaje dávají možnost usuzovat, že město jako takové existovalo již za vlády Piastovců a to již za vlády Měška II.

       Pověst však hovoří pro ještě dřívější existenci tohoto města. Vypráví, že již v 10. století existovala prý blízko nynějšího Fryštátu, totiž tam, kde se nyní nachází ves Staré Město, osada, která svou velikostí a dobře organizovaným chodem života v obci byla prý velkého významu.

       V tomto městě existovala prý zvonice se zvonem vydávajícím tak silný zvuk, že byl slyšitelný na míle daleko.

       Při požáru, který obrátil toto město od základu v popel, shořela i tato věž; zvon, rozpálený do běla se zřítil a zaryl v důsledku obrovské tíže do sutin.

       Nešťastní obyvatelé se od té doby tomuto místu vyhýbali, odstěhovali se a usídlili na onom místě, kde nyní leží město Fryštát. Brzo vzkvétala zde nová osada, těžké rány byly zapomenuty, Staré Město a zvon upadly v zapomenutí a místo , kde předtím tato osada stála, sloužila jako pastvina.

       Jednoho dne zpozoroval pastýř něco lesklého v jamce, kterou vyryla prasata. domníval se napřed, že našel poklad a ohlásil tento nález ihned nové osadě; lidé si tam pospíšili a vykopali nakonec zvon, který převezli do Fryštátu a zavěsili ve věži farního kostela, pro kterýžto účel bylo nutno prorazit spojovací zeď mezi dvěma okny tak odborně, aby bylo možno zvon dostat dovnitř.

       V té době sídlila prý v Těšíně princezna, která byla u vytržení nádherným zvukem zvonu a chtěla jej získat pro svůj hrad. Po mnoha žádostech i zvon přenechali, avšak za tolik tolarů, kolik by bylo třeba prý vysázet na dláždění silnice z Fryštátu do Těšína. Tehdy vedla silnice z Fryštátu do Těšína přes Bonkov. Kněžna s podmínkou souhlasila, zvon putoval do Těšína, avšak sotva tam byl dopraven, přenesly jej prý neviditelné ruce zpět do Fryštátu. Kněžna musela před neznámou tajupnou mocí ustoupit a Fryštátčanům strašidelný zvon ponechat, darovala jim i celou kupní částku, položila jen podmínku, že obě okna na jižní straně věže obrácená směrem k Těšínu, musí být zazděna, aby princezna nebyla zvukem zvonu uváděna v bázeň a úzkost.

       Okolo roku 1500 musel však zvon být přetaven a obdržel nápis: „Ohněm jsem se roztavil a Franz Stanke z milosti Boží v Opavě mě slil” („Durch Feuer bin ich geflosem und durch die Gnade Gottes mich Franz Stanke in Troppau gegossen”). Zvon tento, který byl největším ve Slezsku a měl hluboký zvuk vzbuzující zbožnost, dostal však před lety trhliiny a musel být nahrazen novým (viz kapitola o zvonech na věži farního kostela).

       Nově založená osada, totiž nynější Fryštát, zvyšovala postupně počet obyvatel, že vzrůstal počet budov. Pŕipadá tedy přejmenování osady na město přinejmenším do toho časovéhoo období, kdy byli do naší země povoláni němečtí osadníci. Tito osadníci, činní v řemeslech a pilní, se přičinili o rozšíření osady tak, že konečně mohla být povýšena na město a nadána městským právem. K tomu došlo asi stejným způsobem, jako v jiných místech s převážně polským obyvatelstvem. Tito byli zproštěni od starého domácího řádu a obyvatelům přiřčena práva podle německého způsobu a to jak ve vztahu k zeměpánu a vrchnosti, tak i ve vztazích navzájem mezi sebou a na základě těchto právních poměrů vznikaly svobodné uzavřené obce. 15) Nadto se tito Němci těšili ještě i zvláštním vlastnickým právům a privilegiím a to vedlo k tomu, že místo povýšené na město, bylo třeba přiměřeně těmto poměrům pojmenovat. Tak obdrželo město jméno v tehdejším znění „Freyenstadt”.

       O původu jména se nedá s jistotou nic říci a právě tak málo lze stanovit i dobu založení města, protože všechny bližší zprávy o tom se ztratily v důsledku velkých požárů, o nichž bude ještě později zmínka.