Když vévoda Adam Václav se stal nástupcem svého otce Václava Adama, vzešlo opět slunce katolickému náboženství, byť zpočátku v lesku jen velmi matném. Vévoda Adam Václav se vrátil do lůna katolické církve a přiřkl kostely a školy, obsazené protestanty opět katolickému duchovenstvu. Majestát, potvrzený králem Matyášem protestantům v r. 1618, neměl tehdy ve Slezsku dost důrazu. Slezští stavové se shromáždili na vévodském sněmu, na nějž své vyslance vyslali i těšínští zemští stavové, aby chránili svou napadenou náboženskou svobodu. Zůstalo to však bez výsledku. Už za Ferdinanda III. Byla opatření k potlačení protestantů zostřena a za císaře Leopolda I. bylo vydáno dokonce přísné opatření proti vyznavačům evangelického náboženství. Evangelická šlechta, která se tu a tam shrumážďovala na svých dvorech a zámcích a snažila se nahrazovat zakázané veřejné bohoslužby kázáním predikantů, byla ohrožena vysokými tresty. Protireformace byla prováděna horlivě a k tomu účelu ustavena vlastní eliminační komise, v jejímž čele stál tehdejší fryštátský arcikněz Dr. teologie Václav Ottík z Dobrzan, apoštolský misionář a biskupský komisař, jakož i plukovník von Steinkeller, přičemž se oba vyznamenali znovunabýváním farních realit a majetků, ztracených jako protestantský majetek. Také zemřelí hejtmané Jan Bedřich Larisch a Rudolf Sobek se při tom proslavili. Chce-li se čtenář dovědět něco bližšího o eliminačním řízení ze strany fryštátského arcikněze Dr. Teol. Václava Ottika, odkazujeme ho na „Dějiny vévodství Těšínského” str. 323, prof Biermmanna. Poznamenáváme však současně, že sdělení tam uváděná musí asi každého nestranného udivit. Překvapuje, že muž tak vysokého náboženského vzdělání, jakým byl Ottík, byl by se zabýval tak hloupými nepravostmi, jak se tam uvádí. Ottík zanechal spis „Alequia animae”, 18) který dává pronikat jeho duši jen ušlechtilými city a staví jeho charakter do zcela jiného světla.

       Díky úsilí protestantů, kteří zůstali ve vévodství, se jim později podařilo obdržet povolení ke stavbě kostela - „milostného kostela” (Gnadenkirche); vykonávání služeb božích pro všechny protestanty vévodství bylo však omezeno jen na tento kostel.

       Když se ujal vlády císař Josef II. vydal hned v prvním roce své absolutní vlády dne 13. října 1781 vládní edikt, podle něhož Jeho Výsost, přesvědčená ze své strany o škodlivosti vnucování náboženského svědomí, z druhé strany pak o velkém prospěchu, který plyne pro náboženství a stát ze skutečné křesťanské tolerance, dovolila vyznavačům augsburského a helvetského vyznání, jakož i nesjednoceného řeckého vyznání, provádět duchovní cvičení, přiměřená jejich náboženství a zřizovat vlastní kostely. Katolickému náboženství zůstalo však jako jedinému přednostní právoveřejných bohoslužeb.

       Brzy poté vzniklo v tomto vévodství více protestantských kostelů a také Fryštát měl takový kostel obdržet a měl by jej možná ještě dosud, kdyby kostel, na jehož zřízení se již pracovalo, nebyl padl za obět mocenským poměrům.