V prvních letech tohoto století sto luterských rodin a, protože protestantský kostel v Těšíně a modlitebna v Bludovicích jsou vzdáleny dvě hodiny cesty, chtěli zřídit ve Fryštátě evangelickou faru s kostelem a pastorem. Pro kostel (modlitebnu) byl určen vellký zděný dům u bývalé Horní brány vlevo od vjezdu do města. dům byl již dříve pro tento účel vybudován protestantem jménem Lischka z tvrdého materiálu a ze strany od příjezdní silnice opatřen v elegantní formě pěknou požární zdí, 19) kde uprosřed byl obraz Boha. Pro tuto stavbu domu přišel však stavebník na bankrot a nakolik je pravda, že tuto stavbu dokončili protestanté, je na druhé straně jisté, že týž dům přešel v dražbě do majetku urozené paní Josefy v. Porzemské, načež vlastnil dům Jiří Schimurda a později nabyl koupí jeden katolík. Od něho zdědila dům jeho jediná dcera Beata, která se provdala za Jana Dietricha a v jejím vlastnictví se nachází dům dodnes.

       Byt pastorův měl být provizorně zřízen v zahradě, která se v důsledku této historie stala pozoruhodnou a začíná za příkopem u kostela sv. Marka, hraničí s farským polem a obchodní silnicí a končí vodním příkopem, který pokračuje od městských stodol a mizerovského předměstí (předhradí). Toho času, už asi dvacet let, se dům nachází ve vlastnictví pana Josefa Schalschy, staršího. Tehdy však patřila tato zahrada evangelíkovi, lékaři (ranhojiči) a magistrátnímu radovi Bernardu Bistronovi. Byt pastorů měl zůstat v té zahradě jen tak dlouho, až majetkové poměry umožní evangelíkům stavbu zděné evangelické fary.

       Doplňkem pastorova platu měla být velká zahrada Bernarda Bistroně a polnosti náležející tomuto magistrátnímu radovi v Luhu (Pozn.: v originále „Leng”, tj. „Luh”, prostor dnešního ČSAD, nádraží ČSD Fryštát); pastorův plat v penězích zprostředkovali protestanté na 200 zl. ročně a chtěli jej v případě potřeby garantovat.

       Po sjednání pastorova platu a zajištění zděného domu k účellům modlitebny se fryštátští protestanté opětovně ucházeli o zeměpanské povolení ke zřízení samostatné evangelické fary. Jejich námaha byla však v obou případech neplodná.

       Mezitím zemřeli magistrátní rada Bernard Bistron a druhý evangelický magistrátní rada Jiří Miza. Historie usnula a do dnešního dne nepřišla na přetřes.