Jeho excelence Jan hrabě z Larischů-Mönnichů




Jeho excelence pan Jan hrabě z Larischů - Mönnichů, předkové a potomci




       V listu Biskupa Jana z Poznaně a knížete Opolského z roku 1383 se píše o Larischovi von Glecin a Mikuláš Larisch ze Zavišic podpisuje v r. 1411 jednu listinu vévody Přemka Opavského. Dne 5. dubna 1488, dáno v Kozlí, zveřejňuje Jan Bielik z Kornic, zemský hejtman hornoslezský, narovnání mezi klášterem dominikánek v Ratiboři a Janem (Hanušem) Larischem z Načeslavic (Nimsdorf) ve věci desátku z obce Klein - Rauden).

       Mikuláš z Larischů (1500 pochován ve Lhotách (Lotty) či ve Lhotě), ženatý se šlechtičnou ze Sinzendorfu (von Sizendorf), Jan Larisch ze Lhoty na Hlince, ženatý s Alžbětou z Baruthů (von Baruth) se Sabinou, dcerou Mikuláše Tvorkovského z Kravař a Anny, svob. paní z Füllsteinu.

       V roce 1502 dne 27. února o neděli Oculi (=3. neděle postní) se objevuje Mikuláš Larisch ze Lhoty jako poručník Margarety, manželky Christopha Höffa v. Cathisdorf, skrze něhož se tato vzdává všech nároků na otcův a matčiny dědické podíly na statku Canthiersdorf. V jedné listině ze dne 26. června 1503 se setkáváme se jménem Mikuláše Larische z Načeslavic, že prodává kus místa s rybníkem (v originále uvedena česky „Kus Loziska“ - pozn. překl.) na svém statku Siedliwice vévodovi Janu Opolskému. Dále v listině, datované ve Fryštátě, na jejímž základě vévoda Kazimír prodal panství Pština, je podepsán Jindřich Larisch jako svědek a v roce 1523 byl Jindřich Larisch z Načeslavic zámeckým hejtmanem frýdeckým, v kterémžto postavení, jak se zdá, měl velký vliv na vévodu Kazimíra. V roce 1561, ve čtvrtek po sv. Lucii, nacházíme Alexandra Larische ze Lhoty jako vlastníka Leskovce (Leskowetz), zapsaného v deskách zemských (VII 8). V sedmdesátých letech 16. století jsou Valentin Larisch ze Lhoty a Petr Larisch ze Lhoty a jeho manželka z Kotulinů zaneseni jako majitelé schowebowského domu v Opavě, zapsaného v zemských deskách (VII, 29, 31, 45) a části městského domu v zámecké ulici. V roce 1573 je Jiří Larisch ze Lhoty a z Karviné, syn Jana Larische ze Lhoty na Hlince a Elišky z Baruthů, zemským sudím vévodství těšínského. Byl ženat se Žofií Rudickou z Rudic a z tohoto manželství se zrodil syn Beřich, který se rovněž uvádí jako pán Karviné. Jiří Larisch zemřel, když mezitím jeho manželka se již v r. 1584 rozloučila se světlem světa, v neděli „dominica exaudi“ v r. 1588 a je pochován podle Paprockého v karvinském kostele.

       Bedřich z Larischů a ze Lhoty na Karviné byl ženat s Barborou z Adelsbachů a Annou roz. z Czirnů. Jan Bedřich byl dne 22. září 1654 povýšn do stavu svobodných pánů s predikátem „ze Lhoty a Karviné“, byl pánem na Karviné, zemským hejtmanem a zemským maršálkem vévodství těšínského. Jan de Matha František Vilém svobodný pán ze Lhoty a Karviné na Kujavě (Cujawa) v Horním Slezsku (zemřel 172n ?) byl nejvyšším zemským soudcem vévodství opolského a ratibořského.

       František Jan de Matha Vilém na Kujavě byl dne 24. února 1748 povýšen do českého hraběcího stavu, zdědil po bratru svého otce Jindřichu Ferdinandovi svob. pánu z Larischů majorátní panství Karviná, založené dne 11. června 1730, se Solcou, Albrechticemi, Roztropicemi (Austropitz), Bělovicemi, Těrlickem (Blutschhof) a Bíry (Sitsenkvn), byl zemským nejstarším Vévodství Těšínského. Jan de Matha Florian Jan Nepomuk hrabě Larisch, svob. pán ze Lhoty a Karviné, (zemřel r. 1792 v Těšíně) byl fideikomisním majitelem v Karviné etc.

       Kmenovým sídlem těchto hrabat byla dříve Karviná. Hrabě Jan de Matha Larisch-Mönnich, nar. 6. června 1766, který se oženil s Annou (+1829), dcerou zemelého Jana Václava, posledního svobodného pána z Mönnichů, a Jany Karolíny roz. Dluhoschkové, byl tehdy majorátním pánem ze Lhoty a Karviné, od 24. ledna 1791 kromě toho i majitelem velkého komplexu statků a stal se v r. 1792pánem Fryštátu. Byl dále zemským hejtmanem a předsedou zemského práva a deputovaným ad conventus publicos v c. k. části Slezska. Stal se později komandérem c. k. rakouského Leopoldova řádu, skutečným tajným radou a komorníkem 33) Jeho císařsko-královské Výsosti, v roce 1813 guvernérem Moravy a Slezska. Když se v r. 1820 konal v Opavě kongres monarchů, jehož se zúčastnili císař František I., ruský car Alexandr a pruský král Bedřich Vilém III., odjela u příležitosti tohoto kongresu, jemuž byli přítomni i nejváženější patriciové země, Jeho Excelence hr. Jan Larisch-Mönich do Opavy, zemřel tam však, v r. 1821 byl nejdříve pochován u sv. Marka v kapli, přenesen však do hrobky zřízené pro hraběcí rodinu paní hraběnkou Annou.

       Jeho nejstarší syn Jindřich hrabě Larisch-Mönnich, nar. 7.1.1793, se stal dědičným pánem jak statků na Opavsku, tak i v Pruském Slezsku a všech zdejších stavovských panství status minor, taktéž i allodiálního statku Těrlicko a velkostatku Velké Kunčice; byl svobodným pánem ze Lhoty a Karviné, čestným rytířem maltézského řádu, komandérem železné koruny a francouzské čestné legie a příslušníkem moravsko-slezského zemského stavu. Získal si zaslouženou pověst zdatného průmyslníka, na svých statcích dal podnět ke stavbě četných továren a zavedl racionální metodu hospodaření s půdou. Také mnoho kostelů a škol vděčí mu za svůj vznik. Byl ženat s Henriettou, hraběnkou Haugwizzovou, svob. paní z „Klein Obisch”, nar. 14. července 1799, majitelkou allodiálního panství ve Světlově (Swietlau) s lenním dědičným statkem „Wafilsko” v kraji hradišťském (Hradisch) na Moravě a velkostatku Velkké Kunčice v Rakouském Slezsku. Hrabě Jindřich Larisch-Mönnich zakončil svou pozemskou dráhu ve Florencii dne 21. dubna 1859. Jeho ostatky byly po železnici převezeny do Fryštátu, kam dospěly 29. dne téhož měsíce a tam byl zesnulý vystaven po tři dny na slavnostních narách ve farním kostele, během kteréžto doby stáli po boku smutečních ostatků dnem i nocí čestnou stráž panští larischovští horní úředníci a lesní personál. V den pohřbu dne 1. května 1859 byla čtena slavnostní zádušní mše a velevážený dp. Karel Hudzietz, tehdejší farář a monsignore fryštátský, měl pak dojemný smuteční proslov, v němž byly vyzvednuty všeechny dobré a šlechetné vlastnosri zesnulého, přičemž žádné srdce nezůstalo nedotčen. Posléze byla rakev, ozdobená smutečními emblémy, převezena z farního kostela do hraběcí hrobky ve Fryštátě v přítomnosti nejbližších truchlících pozůstalých hraběcího domu v doprovodu šedesáti kněží a sboru těšínských ostrostřelců vyrukovavších k tomuto účelu, jakož i všech panských úředníků. sluhů a nesčetného davu truchlícího lidu. Na cestě hrály dvě hornické kapely Bethovenův smuteční pochod a před tmavou bránou hrobky zazněl v tichých akordech poslední pozdrav, žalostný pohřební zpěv. Několik měsíců později byly hraběcí ostatky pochovány v hrobce předků v Karviné.

       Po něm zdědil majetek jeho nejstarší syn pan hrabě Jan Larisch-Mönnich, svobodný pán ze Lhoty a Karviné, nar. 30. května 1821. Po skončení svých studií byl hrabě uveden do státních služeb v Linci a Salcburku, podnikal od r. 1859 opětovně delší cesty do Francie a Anglie, vrátil se obohacen zkušenostmi zpět do vlasti a věnoval se zcela správě svého velkého majetku, měl významný podíl na zemědělském a průmyslovém rozmachu malého slezska, náležejícího však k nejkrásnějším skvostům koruny rozsáhlými zemědělskými statky, průmyslovými podniky, uhelnými doly, jakož i chovem ovcí merino nejlepší kvality, který požíval nejlepší pověsti a byl provozován s mimořádnou péčí.

       Byl majitelem fidejkomisního panství Karviná, Stonava, Těrlicko v Rakouzském Slezsku, rytířem řádu zlatého rouna a sasko-ernestinského řádu domu, zbožným rytířem maltézského řádu, nositelem velkokříže ke královskému řeckému řádu Spasitele, papežského Piova řádu, dědičným členem Panské sněmovny Říšské rady a c. k. komořím, skutečným tajným radou a nejvyšším dvorním maršálkem. Jeho Výsosti císaře, dříve i zemským hejtmanem ve Slezsku a c. k. ministrem financí v ministerstvu Belcrediově jako nástupce Plennerův.

       Ačkoliv nám nebyl dán úkol, současně však ani zakázáno, abychom se dále zmiňovali o státnickém působení hraběte nad všechnu naši chválu, nemůžeme přesto zcela přejít přes tento bod, který má velký význam pro naše dějiny, aniž bychom se nezmínili o postavení a okruhu působení tohoto státníka.

       Převzetím úřadu ministra financí byla Jeho Excelence vyjádřena nejvyšší důvěra Jeho Výsosti císaře, neboť v oné době byla finanční situace velmi neutěšená, vyžadovala ke své změně muže charakteru věrného, zdatného a zasahujícího do tehdejších poměrů. Naštěstí padla volba na Jeho Excelenci, neboť hrabě, jako zemský hejtman slezský zaujímal nejvyšší čestné místo této země a k převzetí takového úřadu mohly jej pohnout jen oddaný patriotismua a chvalitebná ctižádost uchopit se řešení úkolu ve veřejné službě nejobtížnějšího. Jeho Excelence pan hrabě Jan Larisch-Mönnich, když stál v čele rakouské finanční správy, uchoval slavné jméno svých předků a důvěru mu věnovanou vynikající činností; formou co nejlepší. Dokonce, i když se přehnala nad národy Rakouska nešťastná epocha roku 1866, a celý stát, zejména pak jeho finance, byly otřeseny v základech, takže Jeho Excelence považovala za otřesné všechny pracně dacílené výsledky, zachoval se hrabě vůči těmto událostem jako vzor mužné houževnatosti a vytrvalosti.

       Jeho Excelence pan hrabě Jan Larisch-Mönnich, tehdejší hlava domu, se oženil v květnu 1849 s Františkou, svob. paní v. Kast-Ebelsberg, nar. 17. května l828, palácovou dámou Její Výsosti císařovny, rakousko-uherské Alžběty. Hraběnka vládne po boku svého znamenitého manžela s obzvláštní láskou a snaší se mu pomáhat, aby snášel těžké starosti s vytrvalostí.

       Z tohoto manželství se zrodili:

       I. hrabě Jindřich, pán na Solci, nar. 13. února 1850, majitel rytířských statků Bluszczan (393 ha) a Rogova (l3l2 ha) v kraji ratibořském v Pruském Slezsku, čestný rytíř maltézského řádu, dědičný člen Panské sněmovny Říšské rady atd. pan hrabě Jindřich, udržovatel rodu a jediný dědic urozené hraběcí rodiny, počíná si již nyní znamenitě, pokud jde o výtečné, hospodaření s komplexem velkostatků, jež mu byly svěřeny, jak v zemědělství, tak i v hornictví, lesním hospodářství, chovu užitkových zvířat, péči o honitbu etc., v jeho nařízeních zcela převládá duch jeho otce, spatřujeme v něm důstojného vykonavatele povolání uvážlivého ekonoma, který dal též již mnohý podnět k praktickým zlepšením a novinkám ve smyslu hospodářském, oženil se 25. listopadu 1871 ve Fryštátě ve Slezsku s Henrietteu roz. hraběnkou Larischovou-Mönnichovou, nar. 3. září 1853 (viz dále).

       Děti:

       1) Jan Jindřich František Maria, nar. 6. října 1872

       2) Františka Henrietta Jana Marie, nar. 2: září 1871

       3) Bedřich Evžen Maria, nar. 23. ledna 1875

       II.Komtessa Františka Jana Marie, nar. 29. září 1862

       Sourozenci Jeho Excelence hraběte Jana Larische-Mönnicha:

       l. Albertina, nar. 20. května 1819, čestná dáma královského bavorského tereziánského řádu, provdána 18. července 1857 ve Světlově (Swietlau) na Moravě za Ludvíka, knížete Ostingen-Wallersteinu, vlastníka panství Ob. Wallbach (Ober Wallbach, U. Wallbach (Unter Wallbach) s Eberstall(Eberstall), je vdovou od 22. června 1870.

       2. Žofie Natálie, nar. 3. října 1822, dědičná paní panství Zebelsberg v Kraňsku, provdána dne 19. srpna 1852 za Christiana René Oliviera Fauvesu, barona z Frémilly, statkáře etc.: vdova od 13. ledna 1857, znovu provdána 26. ledna 1861 za Vincence Josefa Karla, svob. pána z rodu Trenck-Prennschütz von Schützenau, c. k. rytmistra m. sl. (Štýrský Hradec).

       3. Leo (nar. 10. ledna 1824, zemř. 24. ledna 1872 na zámku (Schönstein), vlastník zámku Životice (Schönstein), v kraji opavském v Rak. Slezsku; jakož i rytířských statků Čisek (Czieek), 150 ha, Ostrovice (Ostrowitz), 431 ha, Přeborovice (Przeborowitz), 206 ha, Sacrau (Sacrau), 249 ha, a (Sukowitz), 159 ha, v kraji kozelském (Kozlí) v Pruském Slezsku, příslušníka moravsko-slezského zemského stavu, c. k. nadporučíka m. sl., ženatého s Helenou, dcerou knížete Dmitri Barbo Stírbeye, kdysi hospodáře Valašska (zemř. v srpnu 1864).

       Jejich děti:

       1. Henrietta, nar. 3.září 1853 provd. 25. 11. 1871 ve Fryštátě ve Slezsku a Jindřichem hrabětem Larischů-Mönnichů, čestným rytířem Maltézského řádu atd. (viz výše).

       2. Jiří, nar. 27. března 1855, c. k. poručík u hulánského pluku č. 1 hr. Grünnea, vstoupil do zálohy tohoto pluku; tento se oženil dne 20. října 1677 v Gödöllö v Uhrách s Marií Luisou, svob. paní z Wallersee, neteří Její Výsosti císařovny Alžběty Rakouské s dcerou Henrietty svob. paní z Wallersee a Jeho královské Výsosti vévody Ludvíka Bavorského, král. bavorského generálporučíka á la suite armády.

       3. Marie, nar. 4. srpna 1862.

       4. Evžen., nar. 18, února 1835, jasného pána a vlastníka panství Rychvald a statků Petřvald, Záblatí a Polská Lutyně v Rakouském Slezsku, jakož i statků (Wafilsko) na Moravě, člen moravsko-slezského zemského stavu, čestný rytíř maltézského řádu, c. k. komorník, ženatého dne l. května I865 s Mariannou, roz. hraběnkou Deymovou, svob. paní ze Střítěže, nar. 24. února 1847.

       Dcery:

       l. Henrietta Marie, nar. 17. března 1866

       2. Gabriela Marie, nar. 30. listopadu 1872

       3. Františka Marie, nar. 24. října 1875