Dřívější školní budova včetně bytu pro učitele a ředitele kůru, ze dřeva stavěná, stála tam, kde se táhne nyní vedle farního kostela parková zeď, která tehdy ještě neexistovala. Tato dřevěná budova lehla v roce 1781 popelem a muselo se pomýšlet na zajištění nové budovy pro školu. Tehdy byla se souhlasem zemského úřadu použita jako škola špitální budova, postavená z tvrdého materiálu, v níž se nacházel špitál po jeho přeložení z Dolního předměstí do prostoru vedle farního kostela a která měla být tehdy právě prodána.

       Nynější městská škola je tedy bývalý špitál, uvnitř upravený, a až do roku 1866 měla jen tři třídy pro chlapce a dívky. V letech 1850 - 1854 vyučoval tu tehdejší farář z Petřvaldu ctihodný p. Jan Kapinus, v době, kdy zde působil jako kaplan vyučoval čtvrtou třídu privátně a připravoval současně ty, kdož si to přáli, pro gymnazium. Později se ukazovala stále naléhavěji nutnost a užitečnost zřídit zde čtvrtou třídu, až se konečně podařilo díky vážným snahám ze strany zdejšího pana faráře a představenstva obce uvésti v život vytoužený čtvrtý ročník na zdejší městské škole dne 4. listopadu 1866 a již o několik let později založit i pátý ročník. Tím byla dána dospívající mládeži možnost ihned po vystoupení z této školy navštěvovat buď gymnazium nebo reálku, nebo jí bylo poskytnuto aspoň takové vzdělání, že nastupovala do dalšího života k řemeslu s většími předběžnými znalostmi.

       Nelze tudíž ani dost dobře ocenit vznik těchto obou vyšších tříd a v tomto směru si založil vděčnou památku u obyvatel Fryštátu ctihodný farář a arcikněz pan Karel Hudzietz díky svému neúnavnému úsilí. Avšak i c. k. vláda prokázala svým pečlivě promýšleným učebním plánem a svými opatřeními k získáni zdatných učitelů, potřebných učebnic, jakož i všemožnou podporou, která byla v okruhu její působnosti, jak velice jí ležel na srdci prospěch této školy.

       C. k. okresní školní rada pro školní okres Fryštát se skládá toho času z těchto pánů: předseda - Gustav Klingner, c. k. okresní hejtman, zástupce - Karel Hudziec, farář a arcikněz ve Fryštátě, členové - Rudolf Bartelmus, c. k. okresní školní inspektor v Těšíně, Alfréd Klapsia, evangelický farář v Orlové, František Kudzielka, starosta v Karviné, Albert Kopka, nadučitel ve Fryštátě, Jan Schuscik, nadučitel v Petrovicích, Filip Quitta, farář v Dětmarovicích, Jan Wicherek, statkář v Petřvaldě, Eduard Hořovský, báňský ředitel V Doubravě, Antonín Bajger, statkář v Radvanicích.

       Městská škola je veřejná národní škola pro oba pohlaví a patří do první platové třídy, v běžném roce ji navštěvuje 397 žáků a žákyň.

       Vyučování v německém a polském jazyce obstarávají pánové Albert Kopka, řídící, nadučitel Adam Sikora, učitel Josef Zmijka, podučitel Evžen Schaub. Starší podučitel zastává současně i místo pomocníka kůru. Před organizováním školy působil ve třetí třídě rektor pan Josef Feigel, učitel ve svém úřadě zešedivělý a zasloužilý, po dobu čtyř desetileti, jenž byl zároveň činný i jako regenshori a pamatoval současně na výuku mládeže ve zpěvu, hře na housle a klavír. Jeho nástupcem v úřadě a zároveň i prvním opatřením k uskutečnění schválené reorganizace školy se stalo jmenování pana Alberta Kopky, dříve učitele ve Frenštátě nadučitelem a vedoucím této školy pan Kopka se projevil během dlouholetého vykonávání svého učitelského úřadu ve Fryštátě jako muž zdatný pro své učitelské místo a dbalý povinností. Přes značné vynakládání svých sil, obětují páni učitelé, hodni úcty, střídavě ještě několik hodin nedělním žákům a kromě toho se přičiňují úrovně hudby.

       Ve školním roce 1874/75 byla otevřena třetí a čtvrtá dívčí třída, jako učitelka literní a současně i ručních prací, působí slečna Marie Rotterová. O vyučování náboženství pečují velebný pán p. Karel Hudzietz, farář a arcikněz, jako katecheta ve čtvrté a páté třídě, velebný pán p. Josef Kutschera, kaplan, jako katecheta v první, druhé a třetí třídě. Pan farář se vzdal odměny jako katecheta a uděluje vyučování náboženství bezplatně.

       Se zřízením vyšších tříd bylo spojeno i jmenování nového školdozorce. Školní dozor, má-li být opravdu škole potřebným, vyžaduje muže znalého poměrů ve školním oboru, který stojí s rozhledem po boku učitelskému sboru a snaží se překonátvat potíže, které nastávají při výchově dětí ve spojení s učiteli a tak podporovat pokrok. Při nové volbě byl zvolen jako školdozorce pan Jan Szlapa, c. k. soudní adjunkt.

       Zkoušky na zdejší městské škole se konají veřejně a dávají nejkrásnější a velmi uklidňující přesvědčení, že naše mládež v náboženském ohledu i z hlediska výuky nemohla být vpravdě svěřena do rukou lepších. U příležitosti zkoušek se uplatňuje vždy věta: "Kdo zasluhuje, tomu budiž dána koruna." A jelikož ctíme tento výrok, provázíme jej přáním, aby mládež cenami poctěná po všechna ostatní léta svého vzdělávání sbírala další znalosti se stejnou snahou a pílí.

       Vděčné vzpomínky jsou hodní i ti mužové, kteří usnadnili návštěvu školy chudým žákům a žákyním založením nadací. Takové nadace založili k opatřování školních pomůcek a oděvy velební pánové pp. Dr. Theol. Matyáš Oppolsky a Josef Plasun, jenž se stejným úmyslem obdařil obě vesnické školy v Darkově a Starém městě. Patronát nad školou měla dříve fryštátská vrchnost, nyní spočívá v rukou obce, čímž městu vyrostlo nemalé břímě.

       V roce 1877 se ucházely chudé školní sestry při Chrámu Notre Dame ve Vratislavi ze svého mateřského kláštera o zřízení čtyřleté dívčí školy ve Fryštátě. Díky úsilí řádových sester se podařilo v letošním roce obdržet povolení k vyučování dívek, když předtím musely získat rakouské státní občanství.

       Bylo nyní záměrem obce rozšířit v nynější školní budově místnosti, které se pro školní vyučování ukázaly nedostatečnými. nějakým způsobem pomocí přístavby. Tento projekt se však pro různé překážky nepodařilo uskutečnit. Do té doby spadá rovněž pronájem městského pivovaru panem Josefem Konopkou, čímž se stalo, že zanechal svou budovu na Horním předměstí, známou jako hojně navštěvovaný hostinec, a po dohodě, sjednané s panem Konopkou, byla pak budova převzata k užíváni řádovými sestrami.

       Představenou řádu a školy se stala sestra Marie Henrietta Leberová, zpovědníkem byl jmenován velebný pán p. Jan Bocsa, pensionovaný lokální kurát z Heinzendorfu. Počet děvčat, navštěvujících školu, je již nyní po krátkém trvání ústavu poměrné velký a bude asi časem dokazovat rentabilitu ve prospěch jeptišek, neboť stav budovy lze označit jako příznivý a zřízoní dívčí školy v této části města bylo již dávno pociťovanou potřebou, což musí být označeno za okolnost zvlášť chvályhodnou.