Jan Lange (zvaný též Longus), narozený ve Fryštátě na Těšínsku dne 16. dubna 1503 z chudobných rodičů, vyzbrojený však vynikajícími dary ducha, byl od mládí tímto nadáním ovlivněn, aby si získal mnoho znalostí a byl právě tak výborným učencem v oboru práva jako řečníkem. Také mezi posty svého věku nezaujímal místo poslední, získané četnými díly básnickými, která činí jeho básnickému nadání čest i ú potomků. Základ k budoucí slávě položil ve škole v Nise pod učitelem Valentinem Grunwaldem. Odtud se vydal na vysokou školu do Krakova, kde byl posluchačem Grotwaldovým (?) a ve Vídni posluchačem padovského právního vědce a básníka Filipa Grundela. Po skončených studiích přišel do Ofenu (?); kde mu král Ludvík svěřil vyučování chlapců - moralistů. Nato se stal rektorem v Goldbergu a následoval tu po proslulém Trotzendorfovi z Goldbergu (Zlotoryj) přišel Longus do Nisy a byl tam rovněž nějakou dobu, jako "rector magnificus". Jako doklad jeho velké rozhodnosti a otevřenosti platí to, co v díl "Slezská šlechta" r: 1728 uvádí Sinapius "Když Longus chtěl odejít z Goldbergu, přišel na jeho místo jiný patronus scholas (ředitel školy), který však vůbec pro tento úřad nedorostl. Longus, který měl velmi otevřené chování, k němu přišel a řekl mu: "Můj pane, měl bych Vám něco tajně sdělit, na čem Vám musí mnoho záležet, ale nesmíte toho zneužívat, pokud jsem zde," Když jej tento rukoudáním ujistil, řekl Longus: "Můj pane, mějte se na pozoru! Vy jste - dlouhoušatec." "Co?", vzřikl nový rektor a zvolal ke sluhovi: "Popadni toho parchanta!", načež se obrátil k Longovi s otázkou, zda chce vzít svá slova zpět. Tento odpověděl - ovšem velmi opovržlivě - němým otočením zad, nastoupil do vozu a odjel.

       Odtud povolalo jej město Svídnice za svého notáře, nato pak vra tislavský biskup Jakub v. Salza za svého tajemníka a po jeho smrti se stal Longus kancléřem u biskupa Baltazara v. Promnitz. Konečně jmenoval jej Ferdinand I., český král a pozdější císař, jelikož byl mnohokráte volán na poradu v důležitých právních záležitostech, kde se jeho schopnosti nědy co nejslavněji osvědčily, svým radou a stálým vyslancem (orator perpetui), současně mu propůjčil titul doktora obojího práva. Při častých a důležitých poselstvích k velkým knížatům a králům, která vyřídil s vyjímečnou chytrostí a obratností, sklidil mnoho poct a uznání. Když byl jednou vyslán do Polska, aby tu dosáhl pomoci proti Turkům, vylíčil na sněmu ve vysokém shromáždění krále a shromážděných magnátů nebezpečí tak živě před jejich očima a projevil přitom takovou udivující výmluvnost, že vysoké shromáždění, řečí jeho jsouc nadšeno, souhlasilo se vším, co řečník požadoval a navrhoval.

       Ve "Zprávách o spisovatelích a umělcích z Těšínského vévodství" L. J: Scherschnika je vzpomenuto jednoho případu našeho Longea, o němž lze se při této příležitosti zmínit. Když se totiž, jsa vyslán se svob. pánem von Herbersteinem k polskému králi Zikmundovi, objevil před králem a senátory byl při spatření tohoto nanejvýš ctihodného a početného shromáždění na začátku tak zmaten, že pozbyl veškerou duchapřítomnost a ačkoliv byl jinak výmluvným mužem, nezmohl se na víc, než na stále opakovaná slova "Nejslavnější, nejmocnější". Teprve když se zotavil a vzpamatoval, držel jedinečnou řeč, přijatou se všeobecným souhlasem. Napsal mnoho básní v řeči latinské a zanechal: " Heroica Parenesis ad Jaroslaum Pernstein, Vratislaviae 1540." 4 - Librum carminum Lyricorum. Elegias Scholia in Laur. Vallse de gestis Ferdinandi regis Aragoniae libri III. Adagia (Hrdinské skutky a zážitky, Jaroslava z Pernštejna, Vratislav 1540. 4. - Kniha lyrických básní (zpěvy).- Elegie; škola v údolí Lauru - za časů krále Ferdinanda Aragonského, 3 knihy Adagia (pravděpodobně sentimentální básně).

       Z řečtiny přeložil do latiny : Justim Philos et Martyris opera latina conversa et sententis Patrum illustrata.- Basilaee apud Froben 1565 Fol. Gregorii Nazareni Sontentiarum libr. III a Nicephori Callisti Xantopuli Eclesiasticum Historiam (Die Philosophie Justius und die Thaten und Gegenreden der lateinischen (römischen) Märtyrar das berühmte Patrum der Sentenzen. Die Basileer gegen Froben. 1565· Fo. Gregor Nazanzenus Sentenzen, 3 knihy, a Nicephorus Callistus Xantopulos: Dějiny církve, jejich druhé vydáni va Frankfurtu, nakl. Sigmunda Feyerabenda (1588 Fol.) se nachází na Těšínsku v scherschnikovské knihovně.

       K tomuto překladu, provedenému na rozkaz císaře Ferdinanda byl dán podnět velmi pěkným rukopisem, který vlastnil učený slezský šlechtic Georg von Logau. Tento rukopis patřil předtím královské knihovně, založené v Ofenu, králem Matyášem, z níž byl odvezen a přišel do soukromých rukou, pak jej Turci, když zpustošili uhry, odnesli do Cařihradu (Konstantinopole) a prodali na trhu, kde se stal majetkem křesťanského učence, s nímž se rukopis dostal zpět do Uher a konečně do Slezska. Za tento překlad (Dějiny církve ve 14 knihách Nicephora Calisty Xantopula) z řečtiny do latiny dal císař Ferdinand našemu Longovi vyplatit pět set dukátů a vyzval knihtiskaře Oporina k jeho vydání za příslib císařské odměny. Jak dobře Longus ovládal řečtinu, lze usuzovat z toho: Když byl veden biskupem krakovským Sam. Mazoviem na krakovskou universitu, aby byl přítomen přednáškám profesora Ritia Zlicena, který jej přivítal řeckou promluvou, poděkoval mu za tuto poctu ex tempore, ač nebyl k tomu připraven, v téže řeči se stejnou pohotovostí a s výslovností jemu příslovečnou.

       Naposledy přesycen životem na dvoře, vystaven různým nebezpečím usadil se na odpočinku nejprve v Nise, konečně však ve Svídnici, kde trávil svůj čas v bezpečném přístavu samoten úvahami o božských pravdách a setkával se tu s občany tak laskavě, že jej milovali a ctili jako svého společného ochránce. Zemřel sužován prudkými bolestmi dne 25. srpna 1561 ve Svídnici v 65. roce svého slávyplného života.