Doba, kdy Fryštátští měšťané obdrželi urbární právo várečné a kdy je začli uplatňovat, nemůže být s jistotou uvedena. V mílovém právu města činí se zmínka o právu vařiti pivo, když se tu uvádí, že vaření piva nesmí být provozováno mimo město do jedné mílé, z čehož se dá právě tak dobře usoudit, že město mělo již v té době právo várečné.

       Již odedávna mělo toto privilegium pro měšťany zřejmý význam, neboť poskytuje pramen příjmů, který nelze právě podceňovat. Dřive se pohlíželo zvláště přísně na zachovávání a dodržování těch článků, které se dotýkají práva varečného, přesto docházelo v tomto ohledu nezřídka k svévolnostem, neboť v roce 1596 nařizuje vévoda Kazimír k zachováni práva pivovárečného, aby všichni šenkýři ve vesnicích náležejících k Fryštátu odebírali pivo jen od fryštátského pivovaru a hrozí jim ztrátou osobní svobody v případě opačného jednání. Starý pivovar, který přiléhal k bývalé radnici, zašel při předposledním požáru města v roce 1781, nový pivovar byl zřízen v Pivovarské ulici, kde se nachází ještě dodnes a kde dříve bývala sladovna. Při zakládání nového pivovaru se bral mimořádný zřetel k tomu, aby ta část pivovaru, která byla určena k umné přípravě nápoje odedávna známého a oblíbeného, byla vystavěna zvlášť prostorně, s dostatečnou výškou a z masivního zdiva. A zůstala pak tato budova, jak nám ji postavili otcové města v hlavních rysech beze změny až do roku 1876. Došlo pouze k přístavbě v zadním traktu v roce 1858 a v roce 1862 byla zde zřízena lednice, která však s ohledem na vysokou potřebu brzy revyhovovala a proto se přistoupilo k výstavbě nové, větší.

       Právo pivovárečné se vztahuje na 74 velkoměšťanů a roční výtěžek pivovaru se rozděluje po odečtení vydáni mezi 74 majitelů domů, z čehož je zřejmé, že tyto důchody nemají žádnou spojitost s obecní pokladnou.

       Pivovar byl každým šestým rokem pronajímán těm, kdo nabídli nejvíce a ke správě pivovaru volilo měšťanstvo, oprávněné k čepování piva, každé tři roky správní radu a z jejího středu byl jmenován pokladník, který byl povinen každoročně skládati účty.

       Přístavba zahájená na jaře 1874 a dokončená r. 1875 navazuje bezprostředně na starý pivovar a představuje jsouc právě dokončená vzhlednou jednopatrovou, zděnou budovu. Stavba byla provedena pod osvědčeným vedením fryštátského stavitele pana Tichého. Lednice jsou podle nejnovější praktické módy obestevěny dvojitými stěnami. V přízemí jsou cizinecké pokoje, nahoře v l. poschodí se nachází nejkrásnější a největší sál města, který je využíván hlavně o masopustě mladým světem, jejž zachvacuje rozkoš vytáčet se příjemně ve vlnivém tanci. Protože budova se nechází ve velmi výhodném místě, bude úkolem správní rady, aby ocenila tuto výhodu situování budovy a využila ji dle možnosti.

       Jakkoliv pivo, zde vařené, se odedávna těšilo dobré pověsti a bylo rozesíláno do daleka, ukázalo se přece účelným vaření piva zastavit o pronajmout pivovar Jeho Excelenci panu Janu hraběti Larischovi-Mönnichovi. Od l. května 1876 je starý pivovar mimo provoz, přešel na 14 let do rukou P. T. pana nájemce a prostory starého pivovaru jsou nyní používány jako sklad karvinského piva, které ostatně požívá světové pověsti, vyznačuje se výživnými a občerstvujícími vlastnostmi, jelikož vyhovuje v pravém smyslu slova všem požadavkům, jaké lze vůbec klásti na dobré pivo a je tedy oprávněna průpověď:

                          Ducha vína, sílu chleba
                          chmelovina v sobě vstřebá
(V originále:
                          Des Weines Geist, des Brodes Kraft,
                          vereint in sich der Gerstensaft)