Kolik jmen českých, moravských a polských osad odvozuje svůj název od svého zakladatele, tolik lze asi říci o polském názvu Petrovice, který ukazuje na hlavu rodiny a jeho pokrevních příbuzných jako na svého zakladatele. Pravděpodobně se otec rodu jmenoval Petr, jeho potomci byli zváni Petrovici a toto jméno bylo též uděleno osadě. Majitelé této vesnice v dřívějšku bývali jednak majitelé panství fryštátského, jindy opět panství Ráj. V první polovině 17. století byl jejich majitelem Jan Jiří v. Sunek, poté hrabě v. Tenczin, od něhož přešly Petrovice v r. 1727 na Jindřicha Viléma hr. z Wilczků, později na hrabata Larische. Počátkem tohoto století (19.) patřila větší část Petrovic k menšímu panství stavovskému Fryštát, menší část panu Adalbertu rytíři Gusnarovi z Komorné. Pan v. Gusnar, koupil svou část s vrchnostenským majorátním dvorem Gusnarovec v r. 1796 od pana Jana hr. z Larischů-Mönnichů. Vesnice leží severně od Fryštátu, je to jedna z nejpěknějších osad v okolí Fryštátu, neboť skýtá mnoho venkovských rozmanitostí které, svým rozsahem činí cca 1 hodinu chůze. Leží bezprostředně na pruské hranici a je protékána Petrůvkou, která tam tvoří částečně zemskou hranici.

       Středem vesnice probíhá c. k. soukromá Ferdinandova severní dráha, na níž byla postavena nádherně provedená nádražní budova stanice "Petrovice". Otevření tohoto nádraží následovalo po otevření tratě Bohumín-Dědice dne 17. prosince 1855 a k jeho zřízení došlo jmenovitě proto, aby se dosáhlo zprostředkování silného provozu s městem Fryštátem, Karvinou, Orlovou etc.

       Nádraží "Petrovice", jakož i přilehlé tratě byly vybudovány tehdejším generálním inspektorem dvorním radou v. Francesconim a stavebními podnikateli bratřími Kleinovými.

       Přednostou stanice je pan Gustav Lennemann, zároveň i vrchním oficiálem I. třídy, pan Cesar Keitler, vrchní oficiál II. tř., pan František Burkert, oficiál II. tř. Blízko tohoto nádraží se nachází hraběcí Larischova Továrna na sodu a k odbavení vzájemného provozu je tato továrna spojena s nádražím bezprostředně spojkou.

       Tato továrna na sodu leží v nížině, obklopené zcela polem. Firemní znění je "Hraběte Jana Larische-Mönnicha továrna na sodu v Petrovicích". Veřejnými společníky jsou: Jeho Excelence Jan hr. Larisch-Mönnich, Evžen hr. Larisch-Mönnich, pak Jindřiška (Henriette), Jiří a Marie (syn a snacha) po hr. Leonu Larischovi-Mönnichovi.

       Založení této továrny na chemické výrobky se datuje roku 1852 v červenci. Po uplynutí krátkých několika měsíců byly postaveny budovy vč. k nim příslušného komínu a tento podnik prodával brzy nato tyto druhy zboží: kyselinu sírovou, kyselinu solnou, kalcinovanou sodu a Glauberovu sůl.

       Po uplynutí více let, aby se držel krok s badatelským duchem nové doby, zvětšily se obchody a kromě uvedených látek se začaly vyrábět jako výrobky chemického pokroku ještě další výrobky: chlorové vápno, krystalová voda, krystalová Glauberova sůl, hořká sůl (síran hořečnatý), žíravý natron (hydroxid sodný) - tzv. kaustická soda - a superfosfát (tzv. moučka ke hnojení). V nejnovější byla zavedena i výroba síry z odpadků sody, která svou zvláštní důležitost, aby se totiž zužitkovala co možná největší část síry z odpadků sody, jichž se dříve nepoužívalo, přičemž se síry takto vyrobené používá zčásti ke spotřebě ve vlastním podniku, zčásti jako tyčková síra v nejčistším stavu se prodává ven. Výrobky této továrny představovaly již v letech 1854-56 hodnotu 71 865, 177 975 a 97 983 zlatých.

       Spotřeba surovin, kterou taková továrna pohlcuje, aby mohla vyrábět chemikálie, výše uvedené, ve velkém, se musí označit nejenom jako znamenitá, nýbrž jako obrovská při rozšířeném provozu.

       K výrobě produktů v takové chemické továrně je zapotřebí: síra, ledek, vápenec, vápno, burel, chlorid sodný, uhlí (různé druhy).

       Továrna je proto pozoruhodná nejenom pro svou velkorysost, ale spíše ještě více pro výrobní postupy, které jsou zde používány, podle nejosvědčenějších systémů a je pro každého přítele chemie poučná.

       Počet dělníků činí cca 250. Továrna podléhala dříve Ústřednímu ředitelství hraběcích Larisch-mönnichovských spojených továren v Suché, v jehož čele stal pan ředitel Forner a jemuž je třeba vedle tehdejšího chemika pana Jana Dostala vděčit z největší části za rozmach továrny. Praktické řízení továrny bylo teprve nedávno svěřeno chemikovi panu Pavlu Bursianovi, muži, jenž ve spojení s chemikem p. Richardem Straubem dovede své mnohostranné zkušenosti na poli chemie zhodnotit nejlepším způsobem a v tomto podniku působil již mnoho let s neúnavnou horlivostí; toho času vede továrnu pan v. Lachnitt.

       Nemalá část pokroku továrny připadá též administrativnímu řízení účetního pana Josefa Hankeho, který zde působí jako účetní již od založení továrny. V nejnovější době byl správcem továrny jmenován pan Jakub Czech. Pan Bernhard Thomann vykonává funkci pokladníka, adjunkty jsou pánové Josef Truxa a Jan Gross.

       Co se týká položení továrny v Petrovicích, nese tato, jak výše uvedeno, na sobě štít půvabu, jenž nádražím stejného názvu získává ještě více na komfortu. Kdo proto pozoroval tento rajón, který nyní zahrnuje dva důležité body tj. nádraží a továrnu na chemické výrobky a srovnává je se skutečností cca před 30 lety, ten dospěje bezděky k myšlence: "Tempora mutantur" a pokud jde o část zahrnující průmysl dodává ještě: "Are longa, vita bravis".

       Lokálie Petrovice byla zřízena při úpravě duchovní správy v roce 1785 a podle ní byl z náboženského fondu na jeho účet vystavěn kostel ke cti sv. Martina. Starý petrovický kostel, který kdysi býval farním kostelem se samostatným farářem, existoval již dlouho před reformací a měl v době reformace vlastní pastory. Stál na nynějším farním hřbitově. Fara bývala v kraji nynějšího poplužního dvora, patřícího k fryštátské faře. Pastoři, kteří za časů reformace byli majiteli fary, požívali v době svého ustanovení na petrovickou faru farskou dotaci. Teprve po jejím zastavení a odstranění posledního pastora dne 14. dubna 1654 pozbyla fara své vlastní faráře a byla předána fryštátskému arciknězovi Václavu Ottikovi z Dobrzan a jeho nástupcům, od té doby pak až do zřízení nové lokálie se faráři psali jako faráři fryštátští a petrovičtí.

       Z bývalého farního petrovického statku neobdržel místní kaplan do vlastnictví žádné pole a byl mu přenechán kus pole mezi lokálií a hřbitovem fryštátským farářem za mírné nájemné k užívání. Velké a krásné farní hospodářství bylo fryštátskému faráři přiděleno k jeho dotaci včetně desátku z Petrovic a Prstné. Hospodářství má svou nejlepší část v nížině na říčce Petrůvce. Existující hráz o délce 300 sáhů dal nasypat fryštátský arcikněz Dr. Matyáš Oppolský Pozn. 75) Velmi nízko položené pole bylo od doby postavení hráze ušetřeno záplav.

       Kostel, budovu lokálie a školní budovu vystavěl náboženský fond a musí též sám udržovat všechna stavení v předepsaném stavebním stavu. Nynější titulární arcikněz a farář (ad pers.) v Petrovicích je důst. páter Antonín Cieplik, jemuž Jeho Výsost císař v srpnu 1879 v uznání dlouholetého záslužného působení propůjčil zlatý záslužný kříž s korunou.

       Dvoutřídní veřejná škola pro obě pohlaví byla v r. 1878/79 navštěvována 302 dětmi. Velmi horlivý nadučitel pan Jan Szuscik, který vede vyučování v polském jazyce, projevuje mnohostrannou použitelnost, neboť vykonává zároveň funkci poštmistra petrovického c. k. poštovního úřadu. Pan Josef Ruczka je podučitelem, jako předsedu místní školní rady zaznamenáváme tu pana statkáře Jana Pukowce.

       Ve vsi se dále nachází celní úřad (II. tř.) na pruské hranici, který v přítomné době zastává celní výběrčí pan Jan Marek.

       Obchody smíšeným zbožím provozují pánové Adalbert Lipinský, František Marcol a David Westreich.

       Kromě nádražní restaurace pana Mořice Fasala (velmi navštěvované) jsou v ní ještě tyto hostince a výčepy, z nichž hostinec poblíž nádraží patří panu Jakubu Fasalovi a hostinec nedaleko kostela, zvaný "Na hranici" panu J. Herlingerovi, ostatní hostince patří pánům Františku Krutkému, Emanu Mandelovi (silně navštěvován!), Mik. Sliwkovi, Janu Wicherkovi, Jindřichu Tramerovi a D. Westreichovi.

       Mlýn ležící na Petrůvce je majetkem pana Františka Stebla.

       Vesnice čítá vč. Prstné 157 domovních čísel a má 1310 obyvatel, Petrovice samé mají 913 obyvatel. Funkci starosty vykonává pan Jan Pukowetz.

       Plošný rozsah činí: stav. pozemky 8 jiter 1301 čtv. sáhů, role 1092 jiter 191 čtv. sáhů, louky 48 jiter 500 čtv. sáhů, zahrady 121 jiter 309 čtv. sáhů, nízký les 15 jiter 821 čtv. sáhů, pastviny s užitkem dřeva 19 jiter 1307 čtv. sáhů, neplodná půda 50 jiter 1018 čtv. sáhů, dohromady 1510 8/16 jitra.