Horní Suchá




Horní Suchá




       Horní Suchá, vzdálená asi 1/2 míle jihovýchodně od Fryštátu, položená na potoce Životickém. Nejstaršími ještě známými majiteli Horní Suché byli Preusnerové či Priesnarové z Těšína, z nichž Melchior Preusner, pozdější probošt v Brně a arcidiakon olomoucký, prodal vesnici v r. 1563 svobodnému pánu z Borku.

       Pánové z Borku byli pak majiteli vsi asi 40 let, pak se dostala koupí do rukou urozené rodiny Beessů, od níž ji koupil v 17. století nějaký Rusecký z Iváně (Ejváně). Koncem téhož století se uvádí Karel sv. pán ze Saint-Genois a poté jeho syn Jan Maxmilian sv. pán ze Saint-Genois jako majitel tohoto statku, avšak pouze jedné jeho části, přičemž jedna část patřila sv. pánu ze Sobků a druhá část rytíři Horassowskému z Harrasu. Od prvního jmenovaného se ves dostala do rukou Schmidta z Eisenbergu a od posléze jmenovaného ženitbou do rukou pana Nostice z Noee, od něhož ji opět koupil pán Rusetzký z Iváně, jehož dědicové ves vlastnili ještě počátkem tohoto století, až konečně byla odkoupena od vdovy Karolíny Rusetzké vysokým domem Larischů. Nynějším majitelem Horní Suché je Jeho Excelence pan hrabě Jan z Larischů-Mönnichů.

       U tohoto statku se nalézá velký dvůr s lihovarem a pěkným panským zámkem, kde se nacházejí hospodářská správa a byt nynějšího hospodářského pojezdného, jímž je pan Jan Staniek, syn nedávno zemřelého hospodářského ředitele pana Josefa Stanieka. Tento posléze jmenovaný, zdatný odborník, zemřel v Karviné dne 24. srpna 1879 v 63. roce svého věku, jsa raněn mrtvicí a na místě mrtev, když přijímal shromáždění členstva pobočky Těšínského zemědělského spolku v Karviné. Pan Jan Scheliga působí již řadu let jako hospodářský revident a pan Albert Dostal jako revírní lesník. C. k. poštovní úřad vede pan Jakub Waniek.

       Cukrovar a rafinerie cukru, které tu kdysi byly, bohužel však již zanikly, byly založeny v r. 1832 panem hrabětem Jindřichem z Larischů-Mönnichů, cukrovar byl nejstarším ve Slezsku a produkoval v kampaních 1854/5 až 1856/7 1000, 9964 a 18.000 centů cukru v ceně 402.794, 511.895 a 727.650 zl.

       Provoz v této továrny byl velmi čilý, bylo tu zpravidla zaměstnáno kolem 600 dělníků a ročně bývalo zpracováno 58.000 centů čerstvé a 40.800 centů sušené řepy. Tento podnik dodával výrobky uznávané výtečné kvality a stál za shlédnutí pro vynikající zařízení a výrobní postupy, jakož i svou velkorysost. V roce 1860 byla při cukrovaru zřízena plynárna.

       O pozvednutí úrovně tohoto průmyslového závodu se v nejvyšší míře zasloužil pan Karol Forner, ředitel spojených továren hr. Larische-Mönnicha, který zemřel v r. 1875, a to jednak zaváděním účelných a pracovní síly šetřících strojů, jednak znamenitým, za podobných poměrů ojedinělým praktickým vedením veškerého okruhu působnosti, který mu byl svěřen. Jeho podnikání bylo vždy doprovázeno vzácným štěstím a korunováno nejnádhernějšími výsledky.

       Administrativní řízení obchodních záležitostí v širším smyslu podléhalo panu Josefu Dostalovi, který rovněž již zemřel a povinnosti svého těžkého úřadu po dlouhá léta plnil s velkou přesností a precisností. Avšak jednak v důsledku mnohonásobné konkurence v cukrovarnickém průmyslu a tím způsobeného rapidního poklesu cen cukru, jednak po léta se vyskytujícím epidemickým váznutím obchodů na všech úsecích v obchodu i průmyslu a v důsledku nezdařilých sklizní cukrovky, došlo se k tomu, provoz cukrovaru byl až na další zastaven. V současné době se část rozsáhlých prostor továrny používá na byty pro hospodářský personál. Nebylo by snad účelným používat budov k velkovýrobě chemických novinek a specialit, které by pravděpodobně našly úspěšný odbyt a v celém Slezsku se nevyrábějící?!.-

       Ve vsi se nachází mlýn a pila na potoce z Životic.

       Kromě toho má tato obec tři vyhlášené hostince pánů Josefa Wicherka, Mojžíše Steinhauera a Jana Krzistka, který hostinec najal od panství. Zde se v době masopustu konávaly taneční zábavy, o nichž je třeba se zmínit, jelikož bývaly silně navštěvovány honorací a okolí, bývalo tak ovšem ještě za časů existence cukrovaru.

       Obchody smíšeným zbožím provozují: pan And. Pawlas (galanterijní zboží), p. Gompert Freud (koloniální a střižní zboží), pan Lazar Pollak (koloniální zboží a potraviny) a paní Josefina Schulzová (koloniální zboží).

       Katolický kostel v Horní Suché je vystavěn na památku sv. Josefa. Před výstavbou tohoto kostela byli hornosuští obyvatelé přifařeni do Dolní Suché. Bohoslužby v tomto kostele vykonává důst. pan farář Dominik Orel. Posvícení se slaví o svátku sv. Josefa.

       Jednotřídní národní škola, pod patronátem vrchnosti, byla ve školním roce 1878/79 navštěvována 213 chlapci a děvčaty. Vyučování obstarává nadučitel p. Ondřej Gawlas, obecní radní p. Josef Wicherek je předsedou místní školní rady.

       Vesnice čítá 148 domovních čísel a má 1479 obyvatel. - Místo starosty zastává p. Pazdziora.

       Plošný rozsah činí: stav. pozemky 12 jiter 857 čtv. sáhů, role 1178 jiter 830 čtv. sáhů, louky 11 jiter 956 čtv. sáhů, zahrady 12 jiter 1400 čtv. sáhů, pastviny 40 jiter 582 čtv. sáhů, vysoký les 428 jiter 37 čtv. sáhů, pastviny s užitkem dřeva 5 jiter 902 čtv. sáhů, neplodná půda 56 jiter 836 čtv. sáhů, dohromady 1746 jiter.