Při tomto požáru zůstaly uchráněny pouze domy na náměstí v Pivovarské ulici, Mlýnská ulice a Dolní předměstí, které bylo položeno proti Bonkovu a Špluchovu.

       Stejné neštěstí postihlo i městské stodoly, postavené na cestě k Petrovicím a Žibřidovicím. Musíme připomenout, že stejný osud jako vypálené město by stihl i ulice, které byly před ohněm uchráněny, kdyby nebylo zásahu šlechetného plukovníka c. k. mysliveckého pluku, svob. pána von Belem, který s rotou myslivců a stříkačkou přiběhl v útočném tempu na pomoc. Za jednu a půl hodiny doběhla tato rota z Těšína do Fryštátu a s velikým úsilím zaútočila na moře plamenů tam, kde byla ještě možná záchrana. Při zásahu nedbali na vlastní bezpečnost, jinak by neštěstí ještě ve větším stupni postihlo daleko více občanů.

       V neděli dne 29. srpna 1875 postihlo město neštěstí po páté, kdy také mohlo lehnout celé popelem. V blízkosti města se nacházely na petrovicko-žibřidovické ulici 32 stodoly, které vyhořely až do základů. Město se zachránilo jen proto, že oheň vypukl odpoledne kolem čtvrté hodiny, kdy lidé odcházeli právě z kostela, dílem také příznivému větru a také díky rychlé a energické pomoci právě nově založenému dobrovolnému hasičskému sboru ve Fryštátě. Díky pomoci občanů se ohraničilo neštěstí pouze na ztrátu stodol, ve kterých bylo uskladněno obilí, z právě dokončených žní.

       Také z mnoha blízkých osad přispěchali na pomoc občané s hasicími potřebami, zvláště silný oddíl, tehdy již skoro 20 let existujících důlních hasičů z Petřvaldu, s jednou pojízdnou stříkačkou a díky dobrému výcviku byl oheň brzy uhašen. Také účinná spolupráce vysoceurozeného pána Jiřího Besse, mladšího si zaslouží vysokého ocenění. Následky požáru byly zmírněny četnými příspěvky, které plynuly postiženým ze všech stran, zvláště pak nutno vyzvednout příspěvek císaře ve výši 800 fl., dále příspěvek Jeho Excelence pana Jana hraběte Larisch-Mönnicha ve výši, 600 fl. a vysoceurozeného pána Jiřího svob. pána von Besse ve výši 200 fl.

       Také nově založený pěvecký spolek ve Fryštátě přispěl svou troškou ke zmírnění neštěstí a uspořádal ve prospěch poškozených ve Fryštátě a Bohumíně (bohumínské stodoly vyhořely asi před 14 dny dříve) písňový koncert, kterého se zůčastnil i ctěný pán velitel dobrovolných hasičů v Hrušově, pan Dr. Viktor von Miller z Aichholzu, majitel továrny na sodu v Hrušově a pro účely koncertu dal přivézt své koncertní křídlo "Bosendorfer".

       Pomineme-li peněžitou pomoc, přispěli dobrodinci také dřevem z vlastních lesů a jiným materiálem k umožnění co nejrychlejší výstavby.

       Městská rada nechala umístit na jednu, ve středu se nacházející stodolu pamětní mramorovou desku, na které byla umístěna jména všech majitelů zničených stodol.

	Wernerova rytina města Fryštátu kolem roku 1749
1.	Farní kostel
2.	Zámek
3.	Radniční věž s kopulí a třemi nástavci, jak se zachovala až do požáru v r. 1823
4.	Markův kostelík
5.	Pohřební kostelík
6.	Těšínská brána