V této době byl definitivně zastaven provoz plamenných pecí v prostoru dnešního dřeviště Dolu ČSA. Závod se šesti bateriemi po 38 pecích (celkem 228 pecí), s benzolkou, čpavkárnou a kondenzací dehtu s exhaustory plynu, jak se v této době říkalo odsávačům, tvořil nový celek s moderním zařízením koksochemie. Avšak i zde bylo stále co vylepšovat. Tak na baterii č. II z roku l903 byla již při výstavbě provedena úprava v topení podle návrhu vrchního inspektora Ing. Jana Biedermanna. Závod byl doplňován o další provozy, bez kterých se provoz nového závodu neobešel. Byly postaveny provozy k třídění koksu a praní uhlí. Již roku l880 postavila firma Humboldt nové prádlo na výkon 35 t/h, které bylo rekonstruováno v roce l895, s ohledem na zamýšlenou výstavbu pecí Otto-Hoffmann. Toto prádlo bylo spojeno mostem řetězové dráhy s třidírnou uhlí a mostem pro odvoz hlušin z prádla na haldu.

     Třídírnu uhlí u dolu Jan postavila firma Breitfeld - Daněk Praha, později ČKD, roku l883-l884. Později byla tato třidírna uhlí vybavena vzdušným prádlem typu Gröppel - Vítkovice. Také ostatní závody, které dodávaly uhlí pro koksování,byly vybaveny třídícím zařízením.Tak byla postavena třidírna uhlí na jámě Jindřich a uhelné prádlo u jámy Hlubina, odkud se uskutečňovaly větší dodávky dobrého koksovatelného uhlí na koksovnu Jan lanovou dráhou.

     Rozvoj koksovny si vyžádal také postavení správní budovy s kanceláří závodního a provozního inženýra, konstrukční kanceláře, evidence zaměstnanců, pokladny a kanceláře odbytu koksu (dnes již tato budova neexistuje).

     Pro značnou bytovou tíseň v Karviné nebylo možno ubytovat stálé zaměstnance koksovny ve stávajících dělnických koloniích. Proto byla v letech l900-l902 postavena "koksárenská kolonie". Byly to přízemní domky pro čtyři rodiny, které byly postaveny ve čtyřech řadách nedaleko koksovny.Celkem měla koksárenská kolonie 68 dělnických bytů. Vedle ní byly postaveny tři úřednické domy. Poddolováním je však již celá osada zničena a na jejím místě je zřízena vodní nádrž čistírny odpadních vod. Z provozních souborů byl závod roku l908 doplněn o novou čerpací stanici na řece Olši, která zásobovala vodou, jak koksovnu s prádlem, tak i elektrárnu a kotelny. Od roku l908 byla v provozu až do roku l945, kdy důl postavil novou čerpací stanici.

     Nejvíce starostí působil technikům koksovny přebytečný plyn,který se získal zavedením regenerátoru typu Hoffmann,přestože se spaloval v několika kotelnách závodu. Jeho přebytky se spalovaly na " polní rouře", která stála na "Masařovce". Závod používal pro pohon zařízení několika parních strojů, ale velmi výhodné se zdálo zavedení elektrické energie, která se začínala prosazovat ve všech oborech podnikání. Po uvážení byla postavena roku l898 (uvedena do provozu r. l902) závodní elektrárna koksovny, nazvaná "Centrála I".Elektrárna oslavila lOO let v r.l995.

     Nová závodní elektrárna koksovny měla několik generátorů a počítalo se s použitím plynu, jak v kotelně, tak i pro přímý pohon plynových pístových motorů. Po postavení budovy stavitelem Vomáčkou byla zainstalována tato soustrojí:

1. Parní turbína Rathenau - Škoda o výkonu l 000 kW, l 8O0 obr./min. s generátorem Siemens - Schuckert, 30 per.
2. Parní pístový stroj Andritz AG Graz, výkon 450 kW, l29 obr./min., 30 per.
3. Stejné soustrojí jako v předchozím bodu
4. Plynový motor poháněný koksovým plynem firmy AEG Berlín, čtyřpístový

     Elektrárna zajišťovala výrobu elektrické energie pro vlastní potřebu koksovny, dolu a přilehlých Larischových podniků. Pro provoz elektrárny Centrála I. byla v roce l898 postavena kotelna, v níž bylo umístěno 6 kotlů Babcoks na l2 atp, otop byl zajišťován uhlím a koksárenským plynem.

     Tato první elektrárna na území závodu Jan byla záhy velmi poškozená důlní činností. Také strojní zařízení se stalo nemoderní, a proto byla roku l9l3 postavena druhá elektrárna - "Centrála II.".

     Nový provoz elektrárny byl postaven v blízkosti dolu, na důlním pilíři. Byly instalovány moderní stroje, kde se pro pohon upotřebila i výfuková pára dvou těžních strojů a kompresorů. Ve strojovně byla uvedena do provozu dvoustupňová turbína o 3 000 kWh, l 800 obr./min. s alternátorem 3 000 V a 30 per. Hlavní odběr páry byl z kotelny dolu Jan,která měla po rozšíření osm kotlů. V roce l9l6 převzala elektrárna Centrála II.dodávku elektrické energie pro železárny ve Fryštátě. O důležitosti elektrárny svědčí několik následujících údajů. Jako jedna z prvních byla uzavřena smlouva o dodávce el. energie pro osvětlení nádražní budovy Košicko-bohumínské dráhy, provozní stanice Karviná. Od 7.ll.l9ll začíná Larisch dodávat el. proud k osvětlování nového kostela a karvinské radnice. Vzápětí uzavírá smlouvu se Slezskými zemskými dráhami a uskutečňuje dodávku elektřiny od l2.9.l9l2.Od roku l9l5 dodává el. proud pro všechna zařízení stanice Košicko-bohumínské dráhy v Karviné. Tyto dodávky Larischovi umožnila koncese Slezské zemské vlády pro živnostenský provoz a rozvod el. energie z roku l9ll. Larisch této smlouvy využívá k dodávkám do celé Karviné a okolí, včetně Petrovic s chemickou továrnou , Darkova s lázněmi, okolních dvorů a jiných svých i cizích podniků. Proto byla postavena nová turbína s alternátorem 50 per., 5 000 V a 3 000 ot./min. Jako rezerva zde stál stroj s následujícími parametry. Při 3 000 ot./min. dával 3 000 kW, 5 000 V a 50 per., při l 800 ot./min. dával l 800 kW,3 000 V a 30 per. Paralelně s touto elektrárnou pracoval ještě malý generátor na jámě Jindřich o 400 kW.

     S výstavbou chemické části koksovny Jan vznikl také problém s odváděním odpadních závadných vod ze čpavkárny. Tímto problémem se závod a také okresní orgány ve Fryštátě zabývaly již při schvalování projektu výstavby. Již tam byly vysloveny požadavky na likvidaci odpadních vod. K řešení problému si okresní úřad pozval znalce z Vídně, profesora Kalmanna, který vypracoval dne 22. října l906 posudek na likvidaci odpadních vod z koksovny. Zamítl na závodě používaný způsob likvidace surové fenolové vody zkondenzované v chladičích a plynových řádech, který spočíval v čištění přes haldu výpěrků z uhelného prádla a byla odváděna "Černým potokem" do řeky Olše. Osobně navrhl způsob, který byl založen na odpařování fenolové vody. Sám však v posudku uznává, že tento způsob má mnoho nevyřešených problémů, které by si měl závod vyřešit sám. Skutečností však zůstává, že fenolové vody ze čpavkárny byly po celou dobu až do roku l945 likvidovány jen absorbcí na uhelných kalech v Černém potoku a obsah fenolu při ústí do řeky Olše byl nulový. Způsob dle prof. Kalmanna se neujal. Na celé věci je však pozoruhodné, že otázky likvidace závadných vod a zabezpečení čistého životního prostředí jsou řešeny již začátkem 20. století.

     Koksovna Jan s šesti bateriemi Otto-Hoffmann a se zařízením chemické části závodu, elektrárnou, vodárnou a dalšími pomocnými provozy, které byly stavěny od roku l902 a neustále doplňovány, až do roku l9l4 - počátku první světové války, dosáhla vrcholu svého rozvoje.

     Světová válka a následující plebiscitní události nepřinesly koksovně až do roku l920 nic dobrého. U jednotlivých baterií byla neustále dočasně zastavována výroba, což vedlo k poškozování zdiva pecí. Důvodů k těmto výlukám bylo několik. Zaměstnanci se jednak potýkali s nedostatkem vagónů, ale neblahý vliv měla rovněž změna evropského trhu. Po zrušení Rakousko-uherské monarchie byl náš trh více vázán na Polsko. Později byla výroba rozšířena nad mez únosnosti a to se rovněž podepsalo na stavu pecí. Po vyřešení těšínské otázky se závod nacházel ve značně neutěšeném stavu. Prováděly se provizorní opravy a bylo nutno počítat s neodkladnou výstavbou nových baterií.