Je nutné podívat se na intenzitu poznání českých opevnění polskou rozvědkou již od začátku jejich stavby, až do zabrání Záolší. Veliký tlak byl činěn v plánech na případ změny konfliktu v ozbrojený střet s Čechy - na zdárný průlom ozbrojené linie a východ z ní na její zadní stranu. Uvažuje o seskupení na úzkém úseku (mimo velkých sil pěchoty) velkého počtu dělostřelectva, které má vykonat dělostřeleckou přípravu a také k průlomu praporu středních tanků (49 tanků TP) a všeobecné podrobné rozbory metod v rozkazech a instrukcích k likvidaci bojeschopnosti pevnůstek pěchotou, dělostřelectvem, protipancéřovými zbraněmi a plamenomety. Zdůrazňuje se, aby hlavní síly po dobytí opevnění se nezabývaly ničením dalších objektů linie, ale přenechaly tento úkol ženistům a oddílům druhého sledu.

       Vše co bylo již výše uvedeno, svědčí o tom, že v Polsku byla vysoce oceněna jakost obranných československých opevnění a jejich význam v systému obrany.

       Po zabrání Těšínského Slezska polské vojenské velitelství vysoce ocenilo nacházející se tam opevnění. Byly důkladně zinventarizovány všechny čtyři těžké pevnosti (včetně detailů např. kopulemi) vzorové lehké pevnůstky i části protipěchotních zátarasů a protitankových zábran. Ve zprávě departmentu pěchoty ministerstvo obrany (věcí vojenských) byl při popisu těžkých objektů zdůrazněn dosti ohraničený střelecký úhel hlavních střílen, ze kterých bylo možno dle úvahy autorů provádět toliko řízenou střelbu a dále zdůrazněna úvaha o značném počtu ručních zbraní k obraně vchodů a přístupu. Při popisu lehkých krytů byla zdůrazněna hloubka linií krytů, která byla naproti Těšína ve čtyřech řadách a na jih od Těšína a proti Fryštátu ve třech řadách. Autoři uvažovali, že místy byly pevnůstky stavěny schematicky, bez hlubšího taktického myšlení. Potvrzovaly to příklady pevnůstek, které stály 50 - 100 m před clonou, umožňující příchod k nim. Bylo možné uvažovat o tom, že měly tvořit kostru polních pozicí. 33)

       Z prováděných dělostřeleckých pokusů se dokázalo, že ke zničení jednoho lehkého opevnění bylo dle teoretických výpočtů 80 - 90 dělostřeleckých nábojů nejtěžšího dělostřelectva v průběhu 2 hodin a 20 minut jedné baterie, nebo 1hodina a 30 minut celé divize. 34)

       Dle dobrozdání generála dělostřelectva při generálním inspektorátu ozbrojených sil, gen. brigády S. Millera, obranná síla českého opevnění byla hlavně ve:
- velké hustotě boční palby kulometů, která clonila a pokrývala mezipole a všechny objekty na sebe velmi dobře navazují.
- protipancéřové obraně - příkopy a tzv. čmeláci
- vytrvalost malých pevnůstek na střely 150 mm, velkých pevností na střely 42 cm. Menší tloušťka bočních stěn malých pevností se vysvětluje tím, že projektant nepočítal s možností ostřelování z děl o větším kalibru.
- malých rozměrech pevnůstek 4 x 6,5 m, které bylo těžko zničitelné s ohledem na malou pravděpodobnost dělostřeleckého zásahu.

       Mimo to se gen. Miller domnívá, že dělostřelecká podpora československých linií opevnění byla opřena na pohyblivá děla a má k dispozici obrovský počet pozorovatelen, každý objekt byl vybaven periskopy a mohl být využit pro dělostřelecké pozorování. 35)

       Tento názor byl totožný s pohledem generála na téma dělostřelectva, které chtěl uskutečnit v polském opevnění na východě Polska. Vliv, jaký měly zkušenosti s českým opevněním na konstrukci polských opevnění vyžadují však jiné téma.