Předhůří, které leží na severu západních Beskyd bylo ovládáno v dobách kdy začalo vystupovat z temných dějin mocí jedné větve velice rozvětveného rodu polských Piastovců a tvořilo od roku 1290 samostatné Vévodství Těšínské. Toto území bylo od konce stěhování národů osídleno Slovany a jejich nejstarším sídlištěm se stal Těšín, o kterém byla učiněna první zmínka v dokladech v roce 1155. Starší slovanské osady užšího okresu Fryštát, jmenuje jeden doklad z roku 1229, ve kterém papež Řehoř IX. potvrzuje desátky klášteru v Týnci u Krakova z vesnic Orlová, Doubrava, Záblatí, Vrbice a dalších více i méně vzdálených vsí.

      Začátkem 13. století nastává ve Slezsku kolonizace německých sedláků. Příčinou povolání německých kolonistů nebyly v žádném případě ideové důvody, ale vévodové byli vedeni materiálními zájmy, pro které povolávali Němce do země. V tomto čase byly ještě značně veliké plochy země pokryty lesy, dle kterých jsou pojmenovány obce na příklad Richinwalde - Rychvald, neb Petirswalde - Petřvald, které byly jen málo osídlené místním obyvatelstva, takže kníže neměl z těchto míst žádný užitek. Na druhé straně měli vévodové velikou potřebu peněz, kterou slovanští usedlíci nemohli uskutečnit, protože své dávky platili z většího dílu jen v naturáliích. Na druhé straně však neměl zemědělec zájem o zvyšování orné půdy, protože byl dle starého polského práva velice zatížen dávkami. S příchodem německých osadníků bylo současně zaváděno také německé právo v osídlené zemi. V protikladu ke slovanské závislosti obdrželi svou osobní svobodu, žili se svými příslušníky kmene v obecním zřízení, podíleli se na spravování obce a soudnictví, přičemž byly přesně vyměřeny poplatky knížeti a to v penězích.

      Prvním místem, které bylo v těšínské kastelánii obdařeno německým právem byl Puncov (Punzau) roku 1228. Teprve jedno století později, roku 1331 se zachovala písemná zpráva o vysazení jedné obce dle německého práva v blízkostí Fryštátu. Přesto se můžeme dle celého průběhu podobných propůjček, zvláště dle pojmenování obcí dle jmen lokátorů domnívat, že němečtí lokátoři byli již dříve pověřeni osídlením kraje po levém i pravém břehu řeky Olše. Listina Registrum Wyasdense der liber fundationis episkopatus Vratislaviensis, která vznikla před rokem 1305, jmenuje vedle obcí, které mají slovanská jména, obce Siffridi villa, cunczindorf Pasconis a Cunczindorf principis, Dithmari villa, Hermanni villa a Bertholdi villa. Jsou to dnešní obce Žibřidovice, Velké a Malé Kunčice, Dětmarovice, Heřmanice a Darkov. Tyto byly pojmenovány dle Siegfrieda, Kunce - fransky konráda, Diethmara, Hermanna a Bertholda, kteří obdrželi od těšínského vévody určitý počet polností s úkolem, tyto osídlit. Dle těchto lokátorů byly také osady pojmenovány, jak bylo tenkrát obyčejem, ale nestalo se tak ve všech případech. Ve stejném Registrum Wyasdense se objevují obce s německým pojmenováním jako Frienstadt, Petirswalde a Richimwalde spolu se slovansky znějícími názvy obcí Marklovice, Prochna, Lazy, Grussow (Hrušov), Muglin (Muglinov), Sucha utraque, Carvina, Cula (Koukolná), Crezhin (Skřečoň). Prvních pět obcí Žibřidovice, oboje Kunčice, Dětmarovice a Heřmanice můžeme považovati za nově založené a takto musíme uvažovat i o Fryštátu. Konečně postupem času vytlačilo německé právo polské zřízení i z polských obcí, takže i tyto byly vysázeny novým právem. Je veliká škoda, že výsadní listiny jsou již ztraceny, pouze Karviná a Hrušov činí výjimku.

      Listina z Karviné je vystavena 10. dubna 1331. V této dokládá vévoda Kazimír z Těšína, že Jan, šoltýs z Karviné, německy zvané Arnoldsdorf, prodává zdejší šoltýství (fojtství) Jindřichu ze Stubnice. Z toho vysvítá, že vedle starého polského sídliště Karviná vzniklo nové, které založil německý kolonizátor Arnold. Z každých 52 lánů obdrží fojt každý sedmý, k tomu mlýn a krčmu, právo péci chléb a provozovat řeznictví, usadit ve vsi ševce a kováře. Dále obdrží jako představený šoltýského (fojtského) soudu ze soudních poplatků každý třetí groš. Jakož měl uloženo v případě války dostaviti se s jedním koněm v ceně 6 hřiven a dobrým pancířem. Listina z Hrušova je datována 28. ledna 1332. Ves byla vysázena na 20 franských lánech a obdrží fojtství se stejnými právy a požitky jako uvedená Karviná. Také skutečnost, že zde bylo již dříve polské sídliště, můžeme usuzovat ze slovansky znějícího názvu, který se stejně jako u Karviné v průběhu času vžil silněji, než nový německý název. Odkaz na jiné, starší fojtství než Hrušovské, dokládá také dřívější vysazení obce Karviné.

      Do této kolonizátorské doby spadá také založení Fryštátu. Již zmíněné Registrum Wyasdense jmenuje mezi obcemi, které jsou povinny platit církvi desátek čtyři škoty také "Frienstad in Ray" - Fryštát v Ráji. Písemně se tak stalo poprvé současně s Těšínem, Bílskem, Skočovem, Jemnicí (Jablunkovem), a Ostravou v roce 1327. Kazimír, vévoda Těšínský, vyznal se jako kníže a poddaný (vasal) Jana, krále Českého, Polského, hraběte Lucemburského a sděluje, že od něj obdržel v léno své Těšínsko s městy a hrady, jmenovitě město a hrad Těšín, město Fryštát, a Bílsko, městečka Skočov a Jemnice (Jablunkov) s opevněním a hrad Ostrava.

      Půl století později jmenuje doklad biskupského správce Jakuba z Vratislavi o zřízení nadace oltáři farního kostela ve Fryštátě, konsuly a soudce města Fryštátu ("consules et iurati civitatis Freyestadt") Mikuláše Schreibera, Jindřicha Krebela, Sigfrída Bormanna a Mikuláše Hertunga. V tomto roce 1377 zasedala ve Fryštátě již obecní rada a mimo to i občané zastupující úřad magistrátu města dle nového německého práva.

      Nepodstatná pro způsob vzniku tohoto města není také skutečnost, že v jeho blízkosti se nalézá ves Staré Město. V dějinách slezských měst není neobvyklý případ, že by obec vedle nově založeného města obdržela před své pojmenování slovo "Starý", nebo je zkrátka pojmenováno "Staré Město". Zde můžeme uvést dva příklady. V blízkosti Bílska se nalézá vesnice Staré Bílsko, s Frýdkem sousedí Staré Město a obě vsi vznikly před založením uvedených měst. Ve všech jmenovaných městech, v Bílsku, Frýdku i Fryštátě se nachází mladší osídlení na vyvýšenině, starší osídlení v údolí. K tomu mohly při volbě místa zavdat příčinu bezpečnostní hlediska, ale u Frýdku a ve Fryštátě zde spolupůsobila hlediska obchodní a hospodářská. Vždyť za zmíněné doby byla nížina kolem Ostravice a Olše bažinou, jejíž hospodářské využití bylo těžké a méně produktivní. Zato přirozeně opevněná místa v nejistých dobách rychle vzkvétala a předběhla v krátkém čase starší sesterské obce. Na Staré Město u Fryštátu se díváme jako na staré polské sídliště, které po novém založení Fryštátu ztratilo svůj význam a částečně se stalo na městě závislým a ztratilo i své původní jméno.

      Při založení a vysázení měst dle německého práva neřídili se vévodové láskou pro německou myšlenku a německou kulturu, ale výhradně přáním, opatřiti si nové příjmy. Peníze hrály důležitou úlohu v podnikání slezských knížat. Příklad vévodů Dolního Slezska vedl i Těšínské Piasty k zavedení obdobných opatření i když kolonizační příliv z Německé říše na Těšínsko byl mnohem menší než na Dolní Slezsko, které se kolonizací poněmčilo. Poláci nezaložili o své vůli žádné město, protože ještě nedošli k dělbě práce. Města měla sice své lány, které obdělávala, ale měšťané provozovali hlavně řemesla neb tkalcovství a jejich výrobky překračovaly svou kvalitou zboží z rovinných území tak, že sedláci si ve městě nakupovali své potřeby. Tak se stala města obchodními středisky kraje. V čase založení malá městečka se rozrůstala pílí svých obyvatel. Stále stoupající vývoj brzdila zemědělská krize 16. století a dlouhotrvající války následujícího století, epidemie moru a neštěstí, která ničila materiální blahobyt občanů a tím i jejich duševní energii na ochranu jejich práv a svobod, proti mnohonásobným nepřátelům.