Fryštát byl, jak už řečeno před časem součástí Těšínska a sídlem několika těšínských vévodů. Vévodské sídlo bylo zařízeno s vynikajícím vkusem, jak to tehdejší mrav vyžadoval a poskytovalo často příbytek těšínským vévodům, jak lze usuzovat z listin vystavených ve Fryětátě. Na Těšínském zámku se uchovávají listiny týkající se pouze Fryětátu a z nich listina, v níž je poprvé řeč o Fryštátu je datována v Opavě dne 18. února 1327, kdy právě Kazimír I., syn Měškův, poddal svou zem v léno českému králi Janu (Lucemburskému), v lenní listině vyhotovené pak v souladu s tím králem Janem dne 24. února 1327 nacházíme jména Fryštátu, dále města a hradu Těšína, Bílska, Skočova a Jemnice (Jablunkova), tvrze Ostrava s okolím, lidmi, vasalů a rytířů v těchto územích, jako vlastnictví vévodů těšínských. Vévodové Přemysl a Simonit (Zdeněk) z Těšína potvrdili smlouvu o tom v domě měšťana fryštátského jménem Hanko Greifwald, kterážto smlouva byla dne 30. srpna 1386 sepsána jako notářský spis. V této smlouvě prodávají konsulové (consules, purkmistr), radní (šepové) a cechovní mistři z Fryštátu kapitule kolegiátního kostela Svatého kříže ve Vratislavi, zastoupené kanovníkem poznaňským Janem Gashinim a právním zástupcem vratislavské konsistoře Janem Kynerem roční důchod 13 marek pRažského groše, vztahujícího se na všechny statky města Fryštátu, setrvávají v dědictví, užitcích, důchodech a berních a všech jiných příjmech, ať už mají jakékoliv jméno, za 130 marek téže mince, které mají odváděti na své vlastní nebezpečí a náklady kapitule Svatého kříže ve Vratislavi ve dvou polovinách a to 6 1/2 marky úroku (desátku) o vánocích a 6 1/2 marky o svatém Janu pod trestem exkomunikace při nedodržení. 24) Boleslav I. vévoda Těšínský, který zemřel 1433, 25) dal své manželce Eufemii města Skočov a Fryštát, jako osobní výměnek. Po její smrti v r. 1447 obdržel jeho syn Pemysl Skočov a Boleslav II. Fryštát s veškerým příslušenstvím a vyššími i nižšími soudy, uvnitř jeho mezí a hranic, taktéž i Rychvald, šlechtické osady Albrechtice, Německou Lutyni, Doubravu, Heřmanice, Karvinou, Koukolnou, Chotěbuz, Lazy, obojí Marklovice, Orlovou, Porubu, Šilheřovice a Vrbici.

       Od vévody Boleslava II., který sídlil ve fryštátském hradě a vedl zde nádherný dvůr, 26) obdrželo město Fryštát listinu, sepsanou v řeči německé v Těšíně 2. prosince 1447, která se nám dochovala v ověřeném českém překladu z roku 1619. Po své smrti v r. 1452 zanechal kromě dcery Anny jediného mužského dědice Kazimíra II. Když tento, poté co zemřel jeho poručník Přemko II., vévoda těšínský, převzal vládu nad dědictvím otcovským a rovněž nad podílem jeho sestry Žofie z Münsterbergu a spravoval je od r. 1477 až do své smrti v r. 1528, připadl Fryštát během té doby vévodství těšínskému.

       Až do roku 1490 sídlila zde též vévodkyně Anna, vdova po Boleslavu II. Z listin, které se od ní zachovaly v městském archivu, je nutno vyzvednout zakládací listinu kaple a fryštátského špitálu pro zchudlé a churavé měšťany a měšťanky z r. 1472, podle níž v dohodě se svým synem Kazimírem přiznává špitálu důchody a úroky ze vsi Vilemovice (Willmersdorf) (viz stať „Špitál na dolním předměstí”). Ještě nyní upomínají na tuto nadaci, jejíž budova, jakož i budova školy vzaly za své za časů císaře Josefa II. v důsledku velikého požáru (1781), špitální pole u tzv. „špitálního můstku”, vévoda Kazimír dlel často ve Fryštátě a jeho okolí, kde mu jistě nabízely dostatek potěšení velkorysé rybníky svými rybolovy a rybářstvím, které asi sám založil. Tento vévoda byl označován jménem Kazík z Fryštátu nebo též Kazko Těšínský, princ ve Fryštátě. Takto je označován ve vratislavské smlouvě z roku 1474 a v listině, jíž se městu uděluje privilegium konání výročního trhu, ze dne 14. ledna 1473. Do Fryštátu se později přestěhoval i vévoda Václav, když požár, který vznikl v Těšíně dne 1. srpna 1552, obrátil zámek a město Těšín až na nekolik domů v popel.

       V roce 1563 bylo opět naše město vyznamenáno před Těšínem, když vévoda Václav Adam je daroval spolu s městy Bílskem, Skočovem, Strumění svému synu Bedřichu Kazimírovi, který si vzal za manželku Kateřinu roz. vévodkyni z Lehnice, zřídil si ve Fryštátě své vévodské sídlo.

       Vévodkyně Kateřina obdržela věnem kromě šatstva, skvostů, zlatých řetězů a ostatních náležitostí deset tisíc zlatých. Podle listiny vyhotovené 4. dubna 1564 v Lehnici, bylo pro ni zhotoveno, pokud jde o stříbrné nádobí, dvanáct mís, dvanáct lžic, osm pohárů, jedna konvice, dvě omáčkové mísy, dvě solničky (?) a příslušné nože pro příborník. Velkolepé svatební veselí v Lehnici, na němž účastí nepohrdl sám císař Maxmilián II., bylo ukončeno koncem roku 1563. Také ve Fryštátě se prý konaly zvláštní slavnosti po příjezdu vévodkyně Kateřiny, který byl odsunut na příznivější roční dobu. Jako hlavní slavnost byl vybrán rytířský turnaj. Potřebné předměty výstroje a jiné potřeby, zejména výzbroj a odění pro vévodu Bedřich Kazimíra byly vypůjčeny od vévody Jiřího z Břehu (Brieg). Tomuto vévodovi posílá dne 19. února 1564 vévoda z Fryštátu list: „Jelikož nemáme dost koberců a stříbrného nádobí, obracím se na Vaši Milost s prosbou, ráčiž nás, Vaši Milosti, těmito koberci a nádobím opatřiti a zapůjčiti je na dobu příjezdu vévodkyně.” Koncem roku 1564 odjeli Václav Rudzký z Rudz, kancléř těšínský, a Tomáš Milický, hofmistr ve Fryštátě, jako vyslanci do Lehnice, aby přivezli vévodkyni Annu domů. Její zdravotní stav nebyl ten nejlepší. Často bylo v Břehu žádáno o lékařskou pomoc. Nevolnost zvláštního druhu nadešla pak koncem července 1565. Dne 6. srpna tohoto roku oznamuje Bedřich Kazimír do Břehu, že uvedeného dne byl obdařen dcerou, která obdržela jména Kateřina.

       Na podzim roku následujícího podnikl Bedřich Kazimír z neznámého důvodu cestu do Prešpurka, kam si dal poslat své stříbrné mísy a talíře. V témže roce zemřela jeho matka Marie, dcera to Jana z Perštýna na Helfštýně, místodržícího a čekatele dědictví vévodství těšínského. O rok později dne 23. listopadu 1557 (pozn. překl. správně má být 1567) se oženil ovdovělý vévoda Václav se Sidonií Kateřinou, dcerou vévody Františka Saského, Engerského a Vestfálského. V roce 1569 byl fryštátský dvůr postižen bolestnou, smutnou událostí. Vévodkyně onemocněla a zemřela dne 3. září 1569. Pohřeb zesnulé se konal 14. září. Bedřich Kazimír sám pak při jízdě do Prahy na císařský dvůr, kam jej pozval císař Maxmilián II., upadl v Přelouči v Čechách v nemoc a zemřel tam 4. května 1571. Byl pohřben v perštýnské hrobce v Pardubicích vedle své matky, kněžny Marie, která tu byla pochována a odpočívá od r. 1566.

       Pro velké dluhy, 27) které tento vévoda po sobě zanechal, bylo město Fryštát v r. 1573 přenecháno jeho ručitelům za sto padesát tisíc tolarů, tito je pak prodali třem rodinám a to Fryštát a Ráj Václavu Cigánovi ze Slupska, Německou Lutyní hraběti Vilému Jindřichovi Šlikovi a Rychvald Šebestiánu ze Sedlic. Již Kazimírův otec vévoda Václav Adam žil v neutěšených finančních poměrech; ještě více však upadl do dluhů Bedřich Kazimír svým špatným hospodařním, takže bez ručitelů nebyl schopen sehnat ani tu nejmenší částku. Když nyní Bedřich Kazimír v r. 1571 zemřel, byla jeho panství tak dluhy pretížena, že jeho otec Václav, penězi rovněž neoplývající, nemohl je udržet. Věřitelé žalovali proto císaři Maxmiliánu II., který pověřil pány Hynka z Vrbna (Hinko v. Würben), Hanuše z Opperedorfu, Matyáše z Hlohova a Baltazara ze Svidnice srovnáním této záležitosti. Komise se sešla dne 21. října 1571 ve Fryštátě a shledala sama, že celková částka dluhů ručitelům v sumách a položkách, písemně či jinak sjednaných, nehledě k úrokům a škodám, může se odhadovat na 244000 tolarů a že tedy nelze nalézti jinou cestu, než se svolením Václavovým prodat panství Bílsko, Fryštát a Frýdek. K tomuto návrhu dal, jak císař dne 20. ledna 1572 ve své listině oznamuje, vévoda Václav souhlas včetně svých pánů a rytířů. Týmž listem císař nařídil, že „mají být brány na zřetel i partikulární dluhy, které váznou zčásti u sirotků, řemeslníků a jiných chudých lidí, aby tyto strany ve svých skromných požadavcích nebyly zkráceny, taktéž i sluhové zemřelého vévody, k jejichž pohledávkám se má přihlédnout a co nejdříve mají být uspokojeny.”

       Výsledkem jednání komise, pro tento účel ustavené, bylo, že panství Fryštát, sestávající z komplexu starších vévodských najetků a orlovských klášterních statků ( Staré Město, Dětmarovice, Doubrava, Fryštát, Koukolná, Lazy, Němecé a Polské Lutyně, Louky, Orlová, Petrovice, Poruba, Žibřidovice, Skřečoň, Věřňovice (Wermersdorf) a Závada) byly v roce 1573 prodány. Fryštát se Starým Městem, Koukolnou, Lazami, Loukami, Orlovou, Petrovicemi, Rájem a Závadou připadly Václavu Cigánovi ze Slupska, zemskému hejtmanu Vévodství Těšínského. Po smrti Václavvě v r. 1577 jehož ve smrti předešla v r. 1572 jeho manželka Barbora z Čela, se stal její syn Jan Cigán, svobodný pán ze Slupska pánem Fryštátu. Za časů, kdy byl vlastníkem Fryštátu, hrálo město důležitou úlohu, když bylo opětovně vybíráno jako místo shromáždění stavů Vévodství Těšínského, které žily v rozepřích a vévodkyni Kateřinu Sidonii pro zemský řád, o němž byla již zmínka při jiné příležitosti. Tak byli stavové obesláni oběžným listem ze dne 22. dubna 1583 zemským maršálkem do Fryštátu, aby se poradili o potřebných krocích v dotčené věci. Když v této sporné záležitosti rozhodl v následujícím roce konečně císař Rudolf II., byli stavové předvoláni biskupem Martinem Gerstmannem do Vratislavi, aby vyslechli císařský výrok. Ještě 7. dne následujícího měsíce vyhotovili stavové ve Fryštátě plnou moc pro vyslance k tomu jmenované (Jana Sedlnického mladšího z Choltic a Hrušova, Mikuláše Karvinského z Karviné a Velkých Kunčic, vévodského maršálka Jiřího Laryše ze Lhoty a Karviné, zastávajícího úřad zemského sudího, Jana Gočalkovského z Gočalkovic a Ohrazené (Baumgarten, Ogrodzona - pozn. překladatele), Petra Gureckého z Kornic a Velké Hůrky, Bartoloměje Pamphaltra z Tamfeldu a Solce, Jáchyma Bludovského z Dolních Bludovic a Hažlachu, Jindřicha Klocha z Kornic a na Ustroni, Sobka mladšího z Kornic a na Konské). Náhla smrt biskupova zmařila však oznámení císařského rozhodnutí. Byli odkázáni na vrchního hejtmana slezského, který měl být nově jmenován, a konečně jim bylo dáno rozhodnutí s tím obsahem, že see mají s vévodkyní srovnat. Skutečně pak následovalo zastavení sporu ke spokojenosti všech zúčastněných. 28)

       U příležitosti prodeje tří zmíněných panství se držitelem Fryštátu stal Václav Cigán ze Slupska a od té doby (1573) bylo panství fryštátské navždy odloučeno od Těšína.

       Václav Cigán zemřel jako těšínský zemský hejtman v roce 1577 a jeho druhý syn Jan Cigán svob. pán ze Slupska se stal pánem panství fryštátského, dobroslavického a sakanského (?). Byl ženat s Marií z Rederů a z tohoto manželství se zrodil jediný syn Jiří, který zdědil po otci jeho statky.

       Tento je líčen jako muž rozsáhlého vědeckého vzdělání a je dokonce jako proslulý muž uváděn mezi nejučenějšími muži své doby, jako byli Scaliger, Heinsius, Berneggerus. Jeho manželkou byla Marie Anna Kochtická svob. paní z Kochtic, zemřel pak, aniž zanechal dědiců dne 6. ledna na svém statku (Sakran). 29)

       Svobodní pánové Cigánové ze Slupska přišli prý z Polska a usadili se ve vévodství těšínském v r. 1280. Dříve nosili jméno Zegother, později Kitschker, protože měli ve znaku tři žluté smyčky (česky řečeno „kličky“). 30) Prapředek Václava Cigána byl ve válečných službách krále Matyáše (Korvína - dopl. překl.) v Uhrách, přiváděl mu vždy vojenské houfce, přičemž se jednou udála zvláštní příhoda, na jejímž základě přišli Cigánové o své původní pravé jméno. Když totiž nouze vyžadovala sehnat neprodleně více vojska, naverboval Váslav Cigán ve spěchu cikány, jichž tehdy bylo v Polsku a ve Slezsku mnoho, a přispěchal s nimi králi na pomoc, načež král žertem k němu zvolal: „Cožpak (adesdum?), cikáne? Ty jsi zde cikánem?“, odkud pak jemu a jeho potomkům zůstalo jméno Cigán.

       Po smrti svob. pána Jiřího Cigána přišel Fryštát koupí do vlastnictví svob. pána a c.k. rady Karla Zdeňka Žampacha z Potenštejna, který byl ženat s Eusebií, roz. Haugwitzovou z Biskupic. Později se stal Fryštát majetkem hraběte Mechiora Ferdinanda z Gašina, který získal ještě mnoho dalších statků. Po své smrti r. 1656 zanechal komtesu jménem Judita Margareta a čtyři syny. Nejstarší z nich, Jiří Adam Františeek hrabě svaté říše římské z Gašina, se stal v roce 1697 šlechetným pánem z a ve Fryštátě, Neukurchu (?), Rychvaldě a Rosenbergu (?); byl dále zemským hejtmanem Opolí a Ratiboře a zemřel 6. října 1719 ve věku 76 let. Po něm byl vlastníkem Fryštátu a Rychvaldu jeho třetí syn Karel Ludvík Antonín a po něm opět jeho mladší bratr Rudolf, který byl zároveň hejtmanem vévodství opavského. 31) Potom přešel Fryštát na Františka Wolfganga svob. pána ze Stechaw (?). Po něm vlastnil toto panství Martin v. Wienzkowsky a tento je prodal knížeti v. Croyovi, 32) jehož nástupcem ve vlastnictví tohoto panství se stal hrabě Josef Baltazar v. Wilczek. K dominiu Fryštát byly tehdy přivtěleny také Ráj, Petrovice a Prstná. V roce 1749 prodal hrabě Wilczek tyto statky mylordovi Niklasu Taaffemu, hraběti z Karlingfortu. Tento hrabě založil na konci německo-lutyňského panství v blízkosti území panství bohumínského vesnici a pojmenoval ji svým jménem Niklasdorf (též Nikeltaff). Název Niklasdorf byl později změněn na Neudorf (Nová Ves). Po hraběti mylordu Taafovi zdědil Ráj a Německou Lutyni jeho syn Jan. Po něm následoval v držbě statků až do roku 1792 jeho starší syn Rudolf Taaffe. Mylord Niklas Taaffe, hrabě z Karlingfortu, přišel do Slezska z Irska a měl své sídlo ve Fryštátě. Jeho posledním nástupcem v držbě panství fryštátského se stal po prodeji statků v prosinci 1792 hrabě Jan Larisch z Mönnichů. Původ Larischů je posunut jedním spisovatelem 17. století až do bájného období polských dějin; Sinapius II. uváděl, že Larischové přišli do Polska z Irska a v Polsku se vyznamenali za vlády Piastovců.