V blízkosti právě popsané hrobky, avšak již v rayonu obory, se nacházela kdysi jezdecká škola, zřízená v roce 1850 podkoním panem Marchmannem de Lichtabell a stranou od ní na levém břehu Mlýnského potoka stojí prádelna a lázeň, postavená ve švýcarském slohu. Nedaleko ní, poměrně uprostřed obory, leží parkový dvůr, sestávající ze dvou přízemních zděných budov. Další budova, která tvoří s druhou pravý úhel, bývala pozoruhodnou stájí ve které se nacházelo 12 nejkrásnějších panských dojnic. Široká okna končící v přízemí osvětlují stáj, která je vybavena pěkně formovanou vodní nádrží. Na obou stranách byly nad každým oddělením umístětěy černé oválné dřevěné tabulky se jmény krav. Bylo zde zvláštní oddělení, ve kterém se nacházely židle a stoly, aby umožňovaly požívat na místě pohodlně teplé mléko, působící blahodárně na lidský organismus. Oddělena, avšak v téže budově, byla mléčná komora se všemi potřebami nutnými ke stloukání másla.

       Druhá budova obsahuje v jedné polovici obytné místnosti pastýřky, v druhé půlce je dobře zařízená koňská stáj, v níž bývá dočasně umístěno několik z nejkrásnějších jezdeckých a kočárových koní pana hraběte Evžena Larische z Mönnichů a pana barona v. Kast. Přitom připomeňme jednu kuriositu v podobě zestárlého, téměř třicetiletého koně pana barona v. Kast, koně, pro nějž hřmění děl nebylo ničím zvláštním, nyní tento kůň, již dávno přeložený do důchodu; prožíval zde zbytek svých dnů v úplné bezstarostnosti, protože požíval svůj chléb z milosti až do konce svého života.

       Na střeše této budovy je velký holubník, v němž se pohybuje nebo kolem pestře polétává jeden přes druhého více než l00 holubů různého druhu. Pro ostatní drůbež jsou postaveny v zadní části dvora popsaného domu dřevěné chlévky. Drůbeží nárůdek v pokojném soužití s pávy je zastoupen zvláště silně a představován různými odrůdami.

       Velké nádvoří parkového dvora obklopují vysoké topoly a stinná alej lip vede odtud k Olze.

       Parkový dvůr, jezdecká škola a prádelna leží uvnitř hranic obory. Příjezd ke dvoru vede zčásti velkou příjezdní bránou, která se nachází ve spojovací zdi mezi zámkem a kostelem, zčásti druhými branami, které tu a tam přerušují laťkový plot obory. Obora, ,určená k přechováváni zvěře, má asi 20 kusů statných daňků a má plochu asi 40 jiter, celý terén sahá na délku od známé karvinské pěší stezky po této straně řeky až k polní cestě mezi Bonkovem a olzou, na šířku pak od mlýnského příkopu až k hrázi na Olze. Ohradu tvoří většinou prkenný plot. Hranici mezi parkem a oborou určuje laťkový plot, zeleně natřený, probíhající na pravém břehu Mlýnského potoka, který je jenom vis-á-vis zámku přerušen železnou mříží. Část obory, přimýkající se k parku je místy zaskočena a část na straně Olzy je silně porostlá vrbovím, v němž se zdržuje mnoho bažantů a zajíců. Vysoká vrbitna končí nedaleko lípové aleje, v jejíž blízkosti se nachází, aby zvěř bylo možno lépe skolit, násep zřízený z netesaných stromů. Kromě toho se v oboře zakládají nové řady jehličnatých stromů, které jsou po několik let ohrazeny, aby nemohly být zvěří poškozeny. Pole jsou většinou oseta jetelem.

       V blízkosti parkového dvora stojí kůlna se zděnými pilíři a částečně po stranách otevřená, která slouží k tomu, aby mohla být v zimě krmena zvěř.

       Před zřízením obory se nacházel na místě před kůlnou pěkný letohrádek, za ním pak zděná kuchyň. Tento zahradní domek byl od parku oddělen živým plotem a býval prý dříve oblíbeným místem pobytu paní hraběnky Henrietty Larischové z Mönnichů (roz. Haugwitzové), když se tudy procházela.