Tento inventarizaci uskutečnil. Byl Dr. teologie a byl Jeho Excelencí Janem hrabětem Larischem z Mönnichů vyvolen za fryštátského faráře v r. 1805. V roce 1808 se stal dozorcem školního distriktu, v r. 1811 děkanským administrátorem, 1812 arciknězem, 1813 biskupským komisařem a 1814 vrchním dozorcem na diecézních školách. Zůstal ve Fryštátě až do 25. dubna 1828 a od této doby rozvíjel svou činnost v Bílsku, kam se dostal výměnou obročí s bílským arciknězem Josefem Dostalem.

       Mnohé dobré skutky, které Dr. Matyáš Oppolsky prokázal fryštátskému kostelu, městu a zdejším chudým v neobvyklém rozsahu a na něž jsme již vzpomenuli v textu, zachovaly mu slavnou památku. Jeho ušlechtilé smýšlení se rozvíjelo i v Bílsku. Již v nejbližším roce jeho tamního působení se postaral o znovuvýstavbu kostela sv. Trojice a zřídil ze svých vlastních prostředků hospodářství na Alexandrově poli (Alexanderfeld) pro bílskou faru. Uskutečnil nadaci pro učitele školy ve Starém Bílsku a vystavěl první katolickou školu v tamním farním okrese. Při požáru města Bílska, při němž lehl popelem kostel i fara, ztratil velkou část svého jmění, avšak ani tato ztráta mu nevadila, aby věnoval značnou částku na znovuvýstavbu kostela a fary, jakož i městských stavení v Bílsku, náležejících chudobným občanům, bez nároku na nejmenší odškodnění s největší ochotou.

       Založil dále na těšínském gymnáziu čtyři stipendia po 42 zl. rak. měny k podpoře pilných, avšak nemajetných studentů, kteří pocházeli z rodu Oppolských. Nebylo-li takových studentů, přicházeli v první řadě v úvahu fryštátští, ve druhé řadě bílští, pak vůbec všichni studující těšínského gymnázia. Ve stejném smyslu založil ještě tři stipendia po 52 zl. 50 kr. rak. měny s poznámkou, že poživatelé těchto stipendií se mají věnovat stavu duchovnímu. Dále založil nadaci, z jejichž úroků každoročně dostávají dva páry snoubenců po 25 zl. rak. měny k povzbuzení smyslu pro hospodaření. Nárok mají nemajetní fryštátští snoubenci. Posléze je dlužno se zmínit i o nadaci pro chudé.

       Až do své smrti dne 11. června 1850 v Bílsku vykonal ještě řadu dobrých skutků. V den jeho pohřbu, který se konal v Bílsku, bylo i ve Fryštátě vyzváněno všemi zvony.