II. díl

       Dříve než přistoupíme k bližšímu vylíčení vesnic, domníváme se, že je třeba načrtnout především všeobecný obraz okresu. Co se týká polohy, rozlohy, počtu obyvatel, rozdělení, jazyka a náboženství, o tom jsme se zmiňovali již úvodem, uvádíme proto k informaci čtenáře jen doplňkově něco o podnebí, zemědělství, lesnictví, chovu dobytka, hornictví a silnicích atd. Použili jsme v tomto ohledu nejlepších pramenů, shromáždili rovněž ústní zprávy a mnohé připojili z vlastního nazírání.

       Ačkoliv poloha území města Fryštátu nemůže podmiňovat vlastní klima, které by se podstatně lišilo od klimatu celé země, domníváme se přesto, že je třeba k tomu přihlížet, jelikož klimatem jsou podmíněny půdní poměry území a způsob života jeho obyvatel. Střídání teploty je zde časté a nápadně rychlé, avšak i deštivé počasí, trvající dlouhé dny a pak právě období krásného počasí nejsou zde ničím vzácným a vydatné srážky ovlivňují příznivě vegetaci. Počátkem dubna lákají teplé, někdy až horké dny (+ 18 až 24°R) vegetaci. Naproti tomu přichází obvykle koncem dubna vlhké, nepříjemné, drsné počasí a často se dokonce v květnu objevil sníh. V létě bývají občas vedra (teploměr stoupá až + 28°R = 35°C), která však netrvají dlouho. Nejspolehlivějším ročním obdobím bývá podzim, většinou přátelský, teplý a dosti mírný. Září bývá opět májem nebo malým májem pro Slezany. Potom přicházejí již méně spolehlivé dny, až konečně koncem listopadu se objeví mráz a sníh. V zimě klesá teplota nezřídka až pod -16°R (= -20°C).

       Půdní druhy a jejich vlastnost se dá pro velikou rozdílnost všeobecně jen těžko určit. Žádný vesnický lán nemá stejnorodou půdu, ba leckdy nacházíme na kousku půdy jen trochu větším zeminy nejrůznějších vlastností. Hlinitá půda je zde převážně slínovitá a vápenitá, často písečná a jílovitá. Také její barva se mění od šedobílé ke žluté, načervenale hnědé, hnědé a černošedé, podle obsahu železa, humusu a uhelných bituminózních částic. Přijímá hodně vláhy, kterou silně váže a tvoří při orání soudržné pásy, které za suchého počasí tvrdnou, praskají a dají se jen s námahou drtit. Čím více slín obsahuje vápna, tím lépe se hroudy dají rozmělnit a půda je úrodnější. Proto obděláváme tyto hlinité půdy silným přihnojováním vápnem (200 až 300 měřic na jitro). Veliká píle a vytrvalost, namáhavé a pečlivé obdělávání půdy a nejpříhodnějším okamžiku, jakož i tělesná síla a náklady se nesmějí omezovat, abychom získali z lepší půdy výnos 6 - 9 zrn, ze špatné půdy l - 2 zrna; přes značný vzrůst populace mělo by se tedy asi podařit racionálně zlepšenému hospodaření v zemědělství, jak je vzorně na většině statků velkostatkářů provozováno, v úrodných.letech nejenom krýt potřebu zdejšího obyvatelstva, nýbrž i dosáhnout výnosů nad tuto potřebu.

       Vrháme nyní letmý pohled na 3 říše přírody, jak jsou zde zastoupeny.

       Z říše nerostné

       Pro geology je důležitý levý břeh Olzy, protože mezi řekami Olzou a Ostravicí se nalézají uhelné sloje. Kamenouhelné sloje v Karviné, Doubravě, Orlové a Petřvaldě, které se táhnou v jemnozrnném pískovci střídavě s břidličnatou zeminou poměrně pravidelně, avšak v různých hloubkách, dodávají neobyčejně pěkné a potřebné uhlí. Bituminózní břidlice v uvedených uhelných dolech je doprovázena otisky rostlin. K nim patří lepidodondron alveclatum, dichotomum obovatum, undulatum, osmunda gigantea, odondempteris, neuropteris nummularia, acrostichon silesicum, calamites psudobamburia, convallarites erecta, calamites pseudobamburia, siringodendron, organum pescapreoli, aspidium pteris, anularia schlotheimiae atd. V Malých Kunčicích a Otrembově objevili při orání již častěji ložiska uhlí, jež jsou však bezvýznamná. V krajině u Orlové, Lazů směrem k Petřvaldu nachází se v terciérním útvaru také sádrovec střídající se slínem a hlínou. Solanky u Orlové, Solce, Ráje patří, jak se zdá, rovněž k tomuto útvaru. U Orlové a Doubravy lze narazit též na stopy tzv. dýmkové hlíny (kaolinu), která slouží k výrobě nejjemnějšího hrnčířského zboží s nejjemnějších cihel a těží se tam na povrchu, zde se nachází též proslulá hraběcí larischovská-mönnichovská továrna na hliněné zboží, známá svými vynikajícími výrobky. Hlína k výrobě obyčejných cihel se nachází téměř v každé vesnici. V kamenolomu v Orlové se těží pískovec, který má křemíková zrna, stmelená křemeno-vápenato-hlinitým cementem a pro svou tvrdost a trvanlivost se s výhodou používá jako stavební kámen, kromě toho se jako stavební kámen uplatňuje i uhelný pískovec. Na pravém břehu řeky Olzy a blízkosti Otrembova vystupuje na povrch také syenit. Je hrubozrnný, s černými, paprskovitě se rozbíhajícími rohovými stínujícími sloupky. Koryto řeky Olzy je bohatá na písek a štěrk a nacházejí se v něm acháty, slepené jaspisy a velmi mnoho křemene s železným kyzem. Dokonce byly v novější době v Olze u Fryštátu objeveny zbytky předdiluviálních hornin. Při jedné povodni byla v r. 1361 vyplavena zkamenělina, která při podrobném průzkumu byla identifikována jako mamutí zub o váze kolem 10 liber (=cca 6 kg). Tento obrovský zub byl nalezen jedním sedlákem v blízkosti Starého města a zakoupen lékárníkem Bayerem. Další pátrání po dalších částech těchto fosilií bylo bezvýsledné (podle výpovědi sedlákovy prý na témže místě možno spatřit ještě více takových kusů), jelikož zbytky byly pravděpodobně strženy silným proudem a zasypány pískem a kamením.

       Říše rostlinná

       Ačkoliv zde, jak již poznamenáno, nepřevládá právě bujná vegetace, dokáže velká a namáhavá píle venkovana vydobýt z půdy významné množství potravin. Kromě obvyklé zeleniny, brambor a jetele se zde pěstuje tu a tam kukuřice, pohanka, proso, vikev, hrách, řepka, fazole a len. Často se sejí ozimy a přinášejí dobrou úrodu. Pšenice se seje jak zimní, tak i letní a žně odpovídají očekávání, je-li dobrý rok. Ječmen se pěstuje všude, méně často luštěniny, které se pěstují jen pro domácí potřebu. Nejvíce je rozšířeno pěstování brambor 72) , které jsou hlavní potravou venkovského obyvatelstva. Brambor je více druhů: rané a pozdní a krmné. Brambory kromě toho, že patří k hlavní potravě člověka a že jsou krmivem pro dobytek, slouží i k výrobě lihu (v okrese fryštátském je 18 lihovarů a roční výroba lihu z brambor představuje cca 12000 věder. Bramborové splašky, které obdržíme jako vedlejší produkt při výrobě lihu, slouží jako výborné krmivo pro krmení dobytka, což opět blahodárně působí zpětně na zemědělství, jelikož se tím zvyšuje stav dobytka, produkce hnojiva a výnosy půdy. Len, který se získává ze lněné setby, je bezvýznamný a jistě nedostatečný k pokrytí potřeby v okrese. Vikev se vysévá zřídka sama o sobě, nýbrž ve směsce s ovsem a jetelem pro krmení, zdárné pěstování jetele pomocí hnojení (Gypsem - hnojení sádrou?) zajišťuje potřebné zásoby pro velmi užitečné stájové krmení. Na některých polích se pěstuje zimní řepa (krmná řepa). Rozšiřování kultur osazených buráky (krmnou řepou) na hraběcích larischovských statcích se v poslední době velmi zpomalilo.

       Pokud jde o zahradnictví a ovocnářství, nachází se tu zelenina: hlávkové zelí, kapusta, kedlubny, květák, mrkev, petržel, celer, ředkev, křen, špenát, salát, okurky, fazole, česnek, cibule, pažitka, chřest etc., které se pěstují v zahradách lepších domů. Sedlák postrádá většinu těchto chutných kuchyňských rostlin. Totéž platí i pro pěstování ovoce v selských hospodářstvích. V zahradách vesničanů najdeme obvyklou švestku, tzv. brněnskou, višni, několik druhů hrušek, trpce chutnající jablka (zvaná Brrr), více druhů renet bez zvláštní péče a zušlechťování, ačkoliv existují i čestné výjimky. Pro pozvednutí ovocnářství na vyšší úroveň přispělo již město mnoho. Velmi chvályhodné je zavedení pěstování ovoce v okolí Fryštátu podél většiny silnic, přičemž vynikají město i panské hospodářské úřady.

       Lesy většinou sestávají z jedlí, smrků, borovic a dubů, jasanů, buků, bříz a tyto druhy dřeva se používají buď jako dříví stavební, nebo ke stolařským pracím či jako palivo.

       Současné lesní hospodářství se stará, aby výsadbou, zřizováním obor, kde je tak nutné, bylo pro budoucnost lesům pomoženo. Břehy vod, meze, louky a rybníky obklopují někdy vrby, topoly, lípy, osiky, břízy, olše a jilmy. Zřídka lze se setkat s modřínem. Na hrázích rybníků stojí obvykle statné duby.

       I když říše rostlinná v širším smyslu vykazuje málo nebo nevykazuje nic zvláštního, čím by se kraj u Fryštátu odlišoval od okolní půdy, domníváme se, že nezasluhujeme žádnou výtku, věnujeme-li zvláštní pozornost těm rostlinám, které se tu a tam vyskytují, nacházejí však použití v lékařství, nebo mají nějaký význam, jelikož máme za to, že to bude asi mnohého člověka zajímat, aby poznal flóru, obklopující tak říkajíc jeho byt, i když jde většinou o zcela obyčejné rostliny a aby se dověděl o jejich použití v medicíně. V tomto smyslu uvádíme něco, jak dále psáno a označujeme zároveň rostliny jejich vědeckými názvy.

       Andělika lékařská - Angelica officinalis

       - roste na vlhkých místech u Darkova, Karviné a Závady. Kořen je značně silný a obsahuje silice, jichž se často používá s výhodou po krizích žaludečních horeček.

       Lžičník lékařský - Cochlearia officinalis

       - se nachází velmi hojně v blízkosti Olzy u Darkova. Listy jsou důležitým antiskorbutickým prostředkem.

       Plicník lékařský - Pulmonaria officinalis

       - v Olšinách a Karvinském lese, slouží k léčení kašle jako hlenovitý prostředek, při katarech a lehkých zánětlivých nemocích prsních orgánů, zejména plic.

       Vítod hořký - Polygata amara

       - malá a něžná rostlina z okolí Fryštátu, rostoucí na vlhkých a sudých lukách. Tato bylinka bez zápachu, hořce chutnající, se používá jako mírně dráždivý a povzbuzující prostředek působící na výměšky slinivky břišní a ledvin při různých prsních nemocech, zejména při úbytích.

       Užanka lékařská - Cynoglossum officinale

       - rostoucí na písčitých místech u Ráje, Darkova a Louk na úhorech; mdlý a nahořkle chutnající kořen platí jako hlenovitý, utišující, obalující a bolesti mírnící prostředek při kašli, průjmu a krvácení. Teple zvlhčená bylina slouží k změkčujícím obkladům. Horký odvar této byliny je osvědčený prostředek proti hmyzu domácích zvířat, prasat atd.

       Lilek (hořkosladký) - Solanum dulcamara

       - na vlhkých místech v příkopech, dokonce i poblízku městských stodol. Působí narkoticky. Použitelné jsou stonky a větvičky zpočátku odporně hořce, později sladce chutnající, často jako prostředek pro pocení a pro přeladění zahleněné a serosní kůže při kožních vyrážkách, při nemocech ze zkažených šťáv při zácpách v břichu, při zastaralých katarech atd.

       Blín černý - Hyosciamus niger

       - na smetištích a mezích tu a tam okolo Fryštátu; důležitá léčivá bylina působí narkoticky, požitá ve větších množstvích smrtelně. Užívá se vnitřně v příslušném množství s velkou výhodou, jako prostředek zmírňující křeče a bolesti, při horečkách nervů, epilepsii, hysterii, revmatismu, černém kašli, žaludečních křečích, zápalu plic atd. Zevně slouží bylina k nahřátým a kašovitým obkladům a olej vařený s touto bylinou a připravená náplast k utišování bolestí a rozhánění otoků.

       Oman pravý - Inula helenium

       - na březích Olzy, ale vzácný, kořínek se má vykopávat na jaře (raxis inulae, raxis helenii), obsahuje mnoho hořčin, kafru omanového a tinktura se používá vnitřně proti zažívacím slabostem, zevně proti lišejům.

       Třezalka tečkovaná - Hypericum perforatum

       - rostlina poměrně často rostoucí na Karvinské pěší stezce. Špičky stonků mají posilující a močopudný účinek, též proti červům, dně a krvácivosti, nyní se používá obvykle jen oleum hyperici, připravovaný vařením. Bylinka sbíraná o svatém Janu, který požíval mezi lidem velké vážnosti platila ve středověku jako nejúčinnější ochranný prostředek proti blesku, jakož proti všem kouskům čarodějným a ďábelským. Nošena jako amulet okolo krku přinášela štěstí při hledání pokladu a v lásce. Čarodějnice a čarodějníci museli před mučením požít tuto bylinu, aby vypovídali při výslechu pravdu.

       Přeslička rolní - Equisetum arvense

       - v údolí Olzy obvyklá, sušený neplodný stonek se používá jako močopudný a mírně stahující prostředek při pasivním krvácení a průjmech, jako kloktadlo při nemocech dutiny ústní a k posilujícím obkladům.

       Divizna - Verbascum thapsiforme

       - rostoucí hojné podél Olzy ve skupinách. Používají se korunní květy, slabě kořenně vonicí a příjemně sladké, slabě medové chuti, v čajových nálevech prostředek zmírňující podráždění a vzbuzující mírné pocení při prsních katarech, lehčích nachlazeních, ke klystyrování. Semena se na venkově používají k omámení ryb.

       Rozrazil Lékařský - Veronica officinalis

       - na pastvinách a pokrajích lesů u Marklovic a Kunčic lze ho často nalézti. Bylina má nahořklou chuť a slouží jako výborný léčebný prostředek při zahlenění prsních orgánů, proti začínajícím souchotím, při revmatismu a dně, ještě nyní požívá velký věhlas jako domácí prostředek.

       Konitrud lékařský - Gratiola officinalis

       - roste na březích Olzy, používají se kořen i nať. Obojí je bez zápachu a chutná velmi hořce, jsou-li použity ve větším množství vyvolávají prudké průjmy a zvracení. Této byliny se používá při nečinnosti zažívací roury a při nemocech s tím spojených kupř., hypochondrie, melancholie a mánie (zuřivosti, šílenství), žloutenky, vodnatelnosti a silném zahlenění.

       Prha chlumní - Arnica montana

       - roste na svazích v Karviné a Orlové, celá rostlina se používá pro lékařské účely. Arnice se připisuje povzbudivý účinek na nervy. Zevně se používá tinktura při ošetření ran, pohmožděninách, krevních podlitinách a vykloubeninách a to s velkým užitkem; působí podivuhodně rychle.

       Vratič obecný - Tanacetum vulgare

       - roste v křoví u vody u Darkova a podél Karvinské pěší stezky, která vede ke koksovým pecím. Nať i květy jsou silně hořce tonické a prchavě dráždivé prostředky, působící výborně na zažívací orgány a užívá se jich jako velmi účinného prostředku proti škrkavce, jakož i při křečovitých břišních potížích.

       Plamének přímý - Cematis erecta

       - na slunných lesních místech u Marklovic a Olšin, listy se doporučují při zastaralé syfilidě, vředech, prsní rakovině, vyrážkách atd.

       Rulík zlomocný - Atropa belladonna

       - v lesích okolo Fryštátu, k lékařských účelům se používá kořen a listy. Bobule jsou vysoce jedovaté. Také listy a kořeny působí vnitřně ostře narkoticky a jedovatě.

       Mydlice lékařská - Saponaria officinalis

       - hojně se vyskytující na březích Olzy, léčivý je kořen a nať, které v důsledku toho, že obsahují seneginu podobnou látku (saponin), v mírnějších dávkách působí močovou a kožní sekreci, ve velkých dávkách však zvracení a průjem. Podává se zejména proti plicním hlenům, při vodnatelnosti a chronických kožních vyrážkách ve spojení se sassaparillou. Z mydlice vyráběný lihový roztok se osvědčuje proti vřídkům (uhrům), nežitům, kožním vyrážkám. Známý zkrášlovací prostředek "Pulcherin" se skládá hlavně ze saponinu, rozpuštěného ve vinném líhu a laurinu. Tyto alkaloidy jsou však chemické speciality, které se jen s námahou zavádějí do života jako praktická léčiva.

       Benedikt lékařský - Cuicus benedictus

       - roste všude u cest a silnic, nať obsahuje jako účinnou součást hořkou extraktivní látku a užívá se jako silně hořce tonický a rozpustný prostředek v nálevech a odvarech při slabosti a zácpách v břišních orgánech etc.

       Penízek rolní - Exythraca centarium

       - na slunečných loukách se sbírají celé rostliny, bez zápachu, ale velmi hořké, v době květu a používají se při poruchách zažívání, žaludeční slabosti, zahlenění zažívací roury, škrkavce etc. Je to výborný domácí prostředek na venkově.

       Vachta trojlistá - Menyathes trifoliata

       - v příkopech a močálech, u městských stodol a na pěšině k Rajeckým lázním se hojně vyskytuje, velmi hořké listy se používají úspěšně při poruchách zažívací roury a žaludku, poruchách trávení, též proti střídavé zimnici a břišních nemocech. - Pro básníky by mohla vachta trojlistá, (doslovně německy zvaná "hořký jetel") sloužit jako symbol hořké pravdy!

       Medvědice léčivá - Arctostaphylos officinalis

       - roste v jehličnatých lesích, poměrně řídce, listy mají močopudný účinek, zvláště působí při nemocech ledvin a močového měchýře, při a močových kamencích.

       Routa vonná - Ruta graveolens

       - obvyklá na kamenitých místech na březích Olzy, působí k utišení křečí.

       Vlaštovičník větší - Chelidonium majus

       - obvyklý na pustých místech, extrakt připravovaný z čerstvých listů, odporně páchnoucích, vyvolávajících na kůži puchýřem předepisují lékaři při žloutence, vodnatelnosti, chronických kožních vyrážkách, při 4-denní zimnici a při hypochondrii.

       Vstavač kukačka - Orchis moric et maculata

       - vyskytuje se místy v údolí Olzy. Z těchto a jiných druhů orchis pochází salep, který nalézá uplatnění jako prostředek výživný, citlivý, podráždění a bolesti konejšící prostředek obvykle u dětí, které jsou neduživé a jsou atropické na průjmy, úplavici a zánětlivé stavy v zažívacím a dýchacím ústrojí.

       Osladič obecný - Polypodium, vulgare

       - hojně se vyskytující, oddenek je oblíbeným prostředkem, jehož se používá v nálevech v odvarech při potížích a zácpách zažívací roury a při skorbutu.

       Durman obecný - Stramonium vulgare (Datura stramonium)

       - na rumovištích a selských nádvořích, lze ho nalézti tu a tam poblízku hnoje, působí obzvláště povzbudivě na genitálie a je jedovatý.

       Posed - Bryonia dioica

       - vyskytuje se tu a tam v křoví. Allöpaté používají ho nyní méně při zácpách v břichu s nechutenstvím v zažívací rouře, jakož i proti dně, mánii (zuřivosti) a epilepsii, naproti tomu používá se nyní častěji v homöepatii. Ve středověku se tato bylina používala jako prostředek vzbuzující zázraky. Děvčaty, která šla tancovat, byl kořínek této byliny rozřezáván na plátky a kladen jako kouzlo lásky do bot.

       Kapraď obecná - Nephrodium filix mas

       - na vlhkých, stinných lesních místech, oddenek (radix filicis maris) působí proti škrkavce a je úspěšně používán proti tasemnici. Oddenky sbírané o páteční noci na křižovatkách bývaly kdysi proslulým kouzelným prostředkem. Přinášely štěstí ve hře a hospodářství.

       U rybníků a řek rostou mezi jiným ještě: vodní ořech obecný (Trapa natans), jehož plody se jedí syrové nebo pražené, leknín (něm. žlutá růže rybniční) - Nymphea lutea, bažinné zelí ( ) Limosella aquatica, puškvorec (Acorus calamus) etc. Kromě toho v lesích rostou četné mechy, lišejníky, kapradí a plavuně, Licopodium clavatum, jež (zejména semeno) pro výborný léčivý účinek při potížích měchýře močového je nutno obzvláště ještě vyzvednout.

       Až do pozdního podzimu osvěžují náš jazýček bohatě aromatické jahody, borůvky, maliny a ostružiny. Z jedlých hub se ukazují často ve značném množství hřib jedlý a jedlový etc.

       Z říše zvířat

       V čistých vlnách Olzy, v potocích a rybnících se za slunečního svitu prohání velké množství chutných ryb. V Olze žije úhoř, pstruh obecný a štika sporadicky, bělice, hlavatka, candát a okoun říční jsou však běžné. V rybnících se počítá více druhů kaprů. Okolo rybníků a na nich nachází ornitolog křičící bukáče, divokou kachnu, kachnu bahnitou, jakož i volavku obecnou, lysku, slípku zelenou (Grünfuss), vzácněji kachnu štěbetavou a kachnu (Löffelente) naproti tomu často hejna racků (v Loukách). V pozdním podzimu jsou při tahu poblíže lesů drozdi a kvíčaly. V zimě se ukazuje mnoho supů sněžných a káňat lesních. V tmavých hvozdech se zdržují lišky, divoké kočky, sovy a netopýři. Také je zde v současné době pěkný stav srnců a v několika revírech se chovají bažanti, zajíci, koroptve, skřivani, sluky, divocí holubi etc. skytají přátelům lovu bohatou příležitost ukojit svou loveckou vášeň. 73) Ze zvířat, jejichž kožišiny jsou ceněny, jsou zde, i když v menším množství lišky, kuna lesní,tchoři etc.

       Chov ovcí   je značný v důsledku potřeby vlny. Hraběcí larischovské-mönnichovské ovčíny dosáhly výborné pověsti doma i v cizině svým vysoce zušlechtěným rounem, jehož docílily. Vlna se stříhá dvakrát ročně a je světově proslulá.