Louky, protáhlá vesnice patřící k panství Ráj, na levém břehu Olzy, vzdálena asi 1 hodinu cesty od Fryštátu. Řeka vytváří pro vesnici po této straně většinou hydrostatickou hranici. Název vesnice pochází asi buď od dříve zde existujících lučních ploch, které se polsky nazývají "ląki" nebo snad od tamní vlastnosti půdy (Lengfeld, polsky "leng"). O dřívějších majitelích tohoto statku nevíme nic určitého, pravděpodobně to však byli stejní majitelé jako u Ráje, jelikož Louky se uvádějí v jedné starší listině jako součást Ráje. Nynějším majitelem Louk je pan baron Jiří v. Beess-Chrostin.

       Tato vesnice byla v dřívějších dobách postižena velkým požárem, při němž se dle výpovědi tamních lidí udála zvláštní událost, když jeden dům po druhém se stal obětí plamenů, avšak ohně zůstal ušetřen dům patřící dříve panu Gottlieberovi, v němž byl hostinec ozdobený obrazem sv. Floriána, sousední domy na druhé straně domu lehly však popelem.

       Majorátní dvůr ve středu vesnice, zvaný "Vesnický dvůr", tvoří centrum hospodářského obvodu v loukách, který vedou pan Berthold Bubik a adjunkt pan Bortsch, s kanceláří panského lesního úřadu a bytem panského nadlesního počestného pana Eduarda Brodzika, jemuž přísluší zvláště dohled nad lesním revírem v Loukách. Jsou zde také byty drábů a čeládky, dále též znamenité stáje pro koně, voly a krávy, 1 řada stodol a sýpky přiměřené velikosti.

       V hosp. obvodu Louky je stejně jako v Kačicích a Otrembově zaveden švýcarský chov skotu, pak zkřížená rasa švýcarsko-holandská.

       Druhý majorátní dvůr asi l/2 hodiny od "Vesnického dvora" je položen izolovaně směrem k Těšínu, vpravo od vozovky do Těšína a nazývá se "Nový dvůr", lidově zvaný "Obora", přestože hraničí se skupinou domů, zvanou "obora". Asi 400 sáhů od palírny v lese "Obora" jsou znatelné stopy po někdejších staveních, které lidé nazývají "Starý Těšín". Je to totéž místo, o němž se Biermann zmiňuje na str. 9 svých Dějin orlovského kláštera. Vyjadřuje totiž názor, k němuž dala podnět jedna listina, že v bezprostřední blízkosti města Těšína se nacházející vesnice nebo předměstí Těšína, se jmenovalo "Těšín" a tento název přešel pak z kastelu (zemanského dvora) na vznikající město. Vidíme zde nyní, že se Biermannova domněnka plně potvrzuje, což by mělo sloužit panu prof. Biermannovi k uklidnění a nám k radosti.

       "Nový dvůr" má tři stodoly, byt pro hospodářského úředníka, lokality palírny, byt drábův a stáje takže čtyři posléze uváděná stavení dvě krátké a dlouhou stranu paralelního programu představují: Celý komplex skýtá sám o sobě pěkný venkovský obraz a vyjímá se obzvláště půvabně z pogvizdovské strany, resp. od obchodní silnice k Těšínu. Budovy jsou obklopeny hustě vysokokmennými smrky a štíhlými jedlemi, které se svými větvemi dotýkají téměř střech a takto se chce označit klidné, od ostatního světa téměř odloučené osamělé sídlo obyvatele.

       Palírna včetně přilehlých budov bývala dříve zcela obklopena lesem a potkalo ji v r. 1840 neštěstí, že byla zpustošena požárem; po opětovném zřízení utrpěl "Nový dvůr" totéž neštěstí v roce 1863, přičemž budova vyhořela až po klenbu, avšak ještě v tomtéž roce byla postavena znovu. Důvod, proč palírna byla postavena v tak odlehlém místě, je prý jedině v dobré kvalitě vody, která sem může být přiváděna v hojném množství pro celou spotřebu z pramenů.

       Dále se nacházejí ve vsi tři mlýny. Jeden z nich vč. pily patří panu Adamu Kozlovi, zásobování vodou se dějí zčásti z panských rybníků, zčásti z Mlýnského potoka: Druhý mlýn patří vdově paní Pawlikové, třetí mlýn je panský, přičemž 2/3 užitkové vody připadá na mlýn, 1/3 panské pile.

       Za zmínku stojí ještě rybníky, jejichž hráze se starými obrovitými duby, ušetřenými dosud před jakýmkoliv zužitkováním, se dědí z jednoho majitele na druhého téměř jako nedotknutelná svátost. Rybníky včetně darkovských, rozdělené na rybníky s násadou a rybníky k výlovu, dodávají nejenom každoročně značné množství ryb, jejichž prodej představuje v účetních knihách a pokladnách značnou částku, nýbrž jsou nadto ještě příčinou, proč se tu každoročně objevuje velké množství tažných ptáků a jiné divočiny, na niž se tu konají hony a na stůl se tak dostane hojně divokých kachen a ryb.

       Jakmile započne doba honů, shromáždí pan baron v. Beess (obzvláštní ctitel Dianin) své vysoce urozené hosty, přátele a své panské úředníky, aby vyhlásil lupičům přepadajícím ryby (divokým kachnám a husám) válku a boj a nyní se jde zvesela a bujaře ze všech stran na již řečené drzouny nevyjímaje ani naháněče, kteří se brodí nesjízdnými místy zamořenými rákosím a rybničními travinami. Pronásledované kachny v úleku a úžasu nad náhlým vyrušením snaží se prchat z jednoho místa na druhé, ztrácejí však na útěku mnohou svou kamarádku, kterou trefilo smrtonosné olovo. Když se zvednou, aby našly spásu ve výšinách - ach, tu jim jde ještě více o život! Neboť to tu bouchá a prší z hlavní ručnic, že se jen málokteré z nich podaří uniknout z nebezpečné sféry. To trvá po tři měsíce, během nichž se týdně konají 1 - 2 hony, až ty poslední, které zůstaly naživu, puzeny svým instinktem zaveslují do teplejších krajin.

       Pokusné vrty na uhlí, které byly ve vsi prováděny, byly zatím zastaveny, bude se však v nich asi brzo pokračovat.

       Lokálie v Loukách, kdysi stanice jednoho jesuity - misionáře, byla v důsledku nové úpravy duchovní správy zřízena a je nyní včetně katolické triviální školy pod patronátem náboženského fondu, z něhož se místo dotuje. Někdejší dřevěný kostel, příslušný jako filiálka těšínského kostela sv. Barbory vč. farní budovy, byl na náklady náboženského fondu postaven z pevného materiálu ve formě, jak nyní vypadá. Zástupcem patronátu byl dříve pan inspektor Kania, v současné době je to inspektor pan Julius Chlebofsky. Kostel obdaroval zesnulý pan baron Jan v. Beess v hojné míře, Přitom připomeňme jeho prostých a vždy praktických zvyků.

       Pan baron Jan v. Beess navštěvoval v létě za pěkného počasí občas kostel v Loukách, přičemž cestu tam i zpět urazil vždy pěšky. Všichni obyvatelé této osady si ještě připomínají, jak tento dobrý starý pán, v zádech zkřivený na cestě do kostela i zpět, kabát přehozený přes pravou ruku, s vycházkovou holí naproti tomu a se známou lopatečkou v levé ruce chodíval a sbíral tak mnohý suvenýr užitkových zvířat, který tu a tam ležel bezúčelně na silnici, aby touto lopatkou přispíval k ošetřování svých polností; ostatně právě tím se projevoval i v tom nejmenším jako praktický šetrný hospodář.

       Katolickou jednotřídní školu navštěvovalo v posledním školním roce 1878/9 146 chlapců a dívek. Vyučování se koná v polském jazyku, vyučuje učitel pan Adalbert Kopp, který je ve třetí platové třídě. Domkář pan Jan Gemrot je předsedou školní rady. Obchody smíšeným zbožím vedou pánové Ignác Gottlieber a Vincenc Prachowsky.

       Vesnice, která patří k poštovnímu okrsku Fryštát, čítá 119 domovních čísel a 880 obyvatel. - Starostou je p. A. Pazdziora. Plošný rozsah činí: stav. pozemky 7 jiter 1457 čtv. sáhů, role 885 jiter 258 čtv. sáhů, louky 17 jiter 1545 čtv. sáhů, zahrady 20 jiter 455 čtv. sáhů, pastviny 186 jiter 216 čtv. sáhů, vysoký les 487 jiter 769 čtv. sáhů, nízký les 29 jiter 619 čtv. sáhů, pastviny s dřevinami 53 jiter 1090 čtv. sáhů, neplodná půda 121 jiter 1126 čtv. sáhů, dohromady 1809 11/16 jitra.