Odchod okupantů se všemi plány na její další výstavbu, neznamenal pro koksovnu zhroucení. Pouze z iniciativy zaměstnanců pokračovala výstavba. Po znárodnění průmyslu v říjnu l945 nastala ve výstavbě znatelná změna. Výstavbu dokončovaly již Vítkovické železárny n.p. a Výstavba ostravsko - karvinských dolů n.p. V německých projektech byly provedeny jen malé úpravy. Například v již postavené budově "Ferngas" dálkový plyn, byla zřízena zámečnická a elektro dílna a v druhé části laboratoř.

     Krátce po znárodnění byla v roce l946 koksovna Jan přejmenována na koksovnu "Prezident Beneš".

     V roce l948 byl z iniciativy zaměstnanců, ale také ředitele závodu Ing. Františka Borovce položen také základ karvinskému plynárenství.Plynárenství mělo na Karvinsku velmi starou tradici. Například u cukrovaru v Horní Suché, který byl založen hrabětem Larischem v r. l832, byla v roce l860 zřízena plynárna pro vlastní spotřebu plynu.Také město Fryštát roku l879 uvažovalo o zavedení plynového osvětlení, které horlivě prosazoval tehdejší okresní hejtman Gustav Klinger, jak se o tom zmiňuje Dr. Julius Bayer v "Pamětihodnostech města Fryštátu". V počátcích byl čištěný koksárenský plyn dodáván jen pro vlastní zaměstnance, kteří bydleli v koksárenské kolonii, později ve spolupráci se Severomoravskými plynárnami i pro nově budované sídliště v Karviné 6 - Novém Městě. Skončila doba, kdy se kokskárenský plyn spaloval bez větších užitků v kotelnách.

     U hlavní silnice Karviná - Ostrava byla postavena také tankovací stanice plynu pro nákladní auta, kde plyn dočasně řešil poválečný nedostatek benzínu pro pohon vozidel. Tato služba koksovny však brzy zanikla, protože se zlepšujícími se dodávkami benzínu pro pohon zájem o plyn zanikl.

     Výstavba koksárenské baterie Koppers IV. pokračovala a byla uvedena do provozu v roce l949. Chemická část závodu, to je benzolové pračky a benzolka, byly uvedeny do provozu již v předstihu, v říjnu roku l948, rovněž tak třídírny koksu. Po dokončení koksové baterie Koppers IV. měl závod v provozu tyto skupiny:

     U všech baterií s denní kapacitou asi l l00 t koksu bylo zavedeno z iniciativy závodních techniků a dělníků údržby hašení koksu pod hasícími věžemi, čímž odpadla těžká práce "károvačů" a ruční hašení na rampě před baterií.

     Pro dopravu plynu do ostravské plynárenské sítě a pro závod Jäkl, později přejmenovaný na NHKG závod l9 (dnes opět JÄKL Karviná a.s.) a současně pro dopravu svítiplynu pro SMP, byla v roce l953 postavena nová tlaková stanice plynu, která nahradila provizorium.

     Veškerá nová zařízení najížděla do provozu bez větších závad a koksovna "Prezident Beneš" vyráběla kvalitní koks,svými vlastnostmi a tříděním vhodný pro export (Rakousko, Švédsko apod).

     Mimo uvedené provozní celky byla stavěna další zařízení,která měla sloužit pracujícím. V nově postavené správní budově bylo zřízeno zdravotní středisko s lékařskou ordinací, koupelny zaměstnanců kanceláře správy závodu. Dále byl v roce l947 postaven nový plynojem o obsahu l0 000 m3 plynu.

     Dne 26.9.l95l požádali pracovníci koksovny "Prezident Beneš" v Karviné II - Doly o přejmenování na závod " Koksovna Československé armády".

     Po dokončení poválečné etapy výstavby skupin Koppers IV.se začalo plánovat postavení obdobné baterie.Výstavba byla zahájena již v roce l953. Byla to skupina pecí Koppers V. s 38 pecemi se shodným strojním vybavením a stejnou výrobou koksu jakou měla skupina Koppers IV. Stala se tak vhodným doplněním závodu. Využilo se tak kapacity třídíren i chemických provozů. Do provozu byla uvedena 9.3. l955. Závod byl od této výstavby uceleně uspořádán a jeho estetický vzhled se neustálými úpravami značně zlepšoval. Volné plochy byly ozeleněny, vysazovaly se stromy. Bezdýmé obsazování pecí zlepšilo hygienu prostředí. Snižovaly se počty úrazů. V roce l954 si zaměstnanci koksovny postavili svépomocí rekreační chatu v Beskydech, kterou již v roce l955 navštívili první rekreanti.

     Provoz závodu probíhal bez potíží, avšak od l9. října l957 došlo k zastavení provozu skupin I. a II. a od 8. ledna l970 k zastavení skupiny Still pro provozní opotřebení a zastaralost. Zrušením tří baterií došlo k podstatnému snížení výroby koksu a uvažovalo se opět o přestavbě závodu s použitím všech dostupných automatizačních prvků, velkoprostorových baterií s vysokým ekonomickým přínosem, řízením provozu pomocí dispečinku a dalšími novinkami z oboru koksárenství. Nová výstavba měla přinést zlepšení kvality výrobků, hygieny a značný ekonomický přínos, a to hlavně zmenšením počtu zaměstnanců.

     S realizací projektu však začaly potíže. Důl ČSA odmítl rozšířit ohradník dolu tak, aby výrobní celky mohly být postaveny na nepoddolovaném území. Také ve vládě nebyl projekt doporučen k realizaci pro značný finanční náklad a uvažovalo se o postavení úplně nového závodu "na zelené louce".

Mluvilo se také o zrušení celého závodu, který s více jak stoletou tradicí poskytoval práci asi 400 zaměstnancům. Trh, převážně zahra- niční, zvyšoval požadavky na kvalitu koksu. Maloodběratelé v Rakousku požadovali koks přesného třídění s nízkým obsahem popela i vody. Koks jako palivo srovnávali s topnými oleji. Západní státy zvyšovaly nátlak na menší východní státy, které vlastní ropná pole a snažily se o snížení cen nafty. Přes tyto tendence si však koks na světovém trhu své postavení udržel.

     Zvýšené požadavky na kvalitu koksu koksovna ČSA poměrně lehce zvládla. Napomohla tomu situace, že po zastavení baterií K I., K II. a Still byla značně snížena výroba. Požadavky na jakostní ostře tříděný koks mohly být po úpravách skoro ihned splněny. Zvláštností bylo zavedení olejovaní uhelné vsázky. K olejování bylo použito ropných destilačních zbytků.

     Uvedený technický rozvoj však nebyl ojedinělý. Pokračoval úpravou třidíren s použitím vibračních sítí rakouské firmy Binder a zařazením drtičů koksu. Tyto úpravy přinesly vynikající výsledky ve výrobě otopového, nízkopopelnatého, exportního koksu. Dále bylo zavedeno tlakové hašení koksu, které snížením obsahu vody v expedovaném koksu vyřešilo jakostní požadavky i těch nejnáročnějších zahraničních odběratelů.

     V roce l968 hodnotila koksovna ČSA svou 120-ti letou činnost. Při této oslavě předal náměstek ministerstva paliv kolektivu pracujících koksovny ČSA "Řád práce", udělený prezidentem republiky za dlouholeté zásluhy o rozvoj československého koksárenství.

     Po roce l968 se začalo konkrétně hovořit o další výstavbě závodu. Rozhodujícím činitelem pro tuto výstavbu byl zvýšený požadavek na výrobu koksu, který se vyznačoval nadprůměrnou kvalitou. Bylo rozhodnuto upustit od výstavby velkoprostorových baterií a nahradit zrušené baterie K I., K II. a Still dvěmi klasickými bateriemi s 38 pecemi. Po novém roce l968 byla odstraněna uhelná věž č. II i s dopravním mostem, spojujícím věž I. s věží č. II. Dne 9.l.l970 byl vytlačen poslední koks ze skupiny Still, která byla v provozu od roku l940. Odstraněním zdiva této skupiny a zbouráním budov staré benzolky a laboratoře byl uvolněn prostor pro výstavbu hangáru, pod kterým měla být zahájena výstavba VI. a VII. baterie.

     Byla postavena moderní ústřední betonárka.Již 9.2.l97l byly hotovy základy baterií a čelních zdí. Současně probíhala výstavba uhelné věže č. IV. a komína pro VI. a VII. baterii.

     Po dokončení všech prací na baterii a tlakových zkouškách byl z první pece nové baterie 5. ledna l973 vytlačen první koks.

     V roce l976 však došlo k daleko významnější události. Po dokončení všech plánů a schvalovacích jednání byla ve Stonavě 24. června l976 zahájena výstavba nové koksovny OKD. Poklepem zednickým kladívkem na základní kámen zahájil ministr energetiky Ing. Vlastimil Ehrenberger výstavbu. Tím však byla koksovna ČSA definitivně odsouzena k zastavení.

     Výstavba měla spočívat v postavení tří velkoprostorových baterií sovětského typu se suchým hašením koksu švýcarské firmy Sulzer, dočišťováním odpadních vod na městské čistírně a mnoha dalšími ekologickými provozy. Zahájily se zemní práce, kanalizace, postavily se montážní haly a byly položeny základové desky, do kterých byly uloženy stovky tun betonu.

     Ale vše skončilo jinak. Žáruvzdorný materiál pro výstavbu koksovacích komor byl rozhodnutím vlády předisponován na výstavbu koksárenské baterie stejného typu do Košic. Celé Východoslovenské železárny včetně koksovny byly postaveny v Košicích ze strategických důvodů a také pro zlepšení zaměstnanosti na dosud neindustriovaném východě Slovenska. Proto byla tato koksovna upřednostněna.

     Hutnictví železa, a především vysokopecní výroba surového železa, se neobejde bez koksu. Proto měly hutní koksovny větší prioritu než koksovny báňské. Snad také z těchto důvodů byl žáruvzdorný materiál v roce l976 předisponován do Košic a výstavba ve Stonavě prozatímně pozastavena.

     V roce l977 byla zahájena stavba nového plynojemu o obsahu 22 000 m3 v místě chladící věže okruhu nezávadných vod. Tento plynojem měl zajišťovat zvýšený provozní tlak a nahradit starý plynojem o obsahu l0 000 m3, který byl již v havarijním stavu.

     V roce l983 po záměně svítiplynu za zemní plyn, přestala být koksovna dodavatelem plynu pro cca 70 000 karvinských obyvatel. Proto byly suché čističe plynu v tomtéž roce odstaveny.

     Jednou z nejdůležitějších akcí posledních deseti let byla bloková oprava koksové baterie číslo IV., která byla v provozu od roku l949. Jednalo se o stejný typ pecí jako byla šestá a sedmá baterie, systém Koppers s menší úpravou křížových kanálů topení. Poslední pec na KB IV. byla vytlačena dne l.3.l985.

     V roce l986 byl zlikvidován konveyor, do té doby sloužící pro dopravu uhlí do uhelné věže č. 3.

     V následujícím roce byl zastaven provoz koksárenské baterie č. V.

     I za tohoto stavu pokračovali technici závodu ve stálém zlepšování stávajícího zařízení a zaměřili se hlavně na ekologii, což se jim v mnoha případech podařilo.

     25.4.l99l došlo k výbuchu a následnému požáru koncového chladiče číslo l. Exploze způsobila odtržení víka stojaté nádoby, která má průměr 4 250 mm a výšku asi 28 m. Tato závažná a nebezpečná porucha vznikla porušením bezpečnostních opatření pro užívání otevřeného ohně v podzemí a povrchových pracovištích.

     Nedošlo ke zranění osob na pracovišti. Výbuchem však byla rozbita okna na koksovně ČSA, na Dole ČSA a Teplárně ČSA. Odtržené víko chladiče se vymrštilo do výše cca 50 m a tlakovou vlnou bylo odneseno mimo areál závodu. Již tato skutečnost svědčí o síle exploze a následné tlakové vlně.

     Závod se však stále věnoval péči o ekologický provoz, aby se co nejdéle udržel v činnosti a nepodlehl nátlaku veřejných orgánů a hnutí "Zelených", kteří usilovali o jeho okamžité zastavení a odstranění koksovny v Karviné.

     Zavedením hydraulické injektáže místo dosavadního parního bezdýmého obsazování se zvýšilo odsávání obsazovacích plynů.

     Rovněž bylo zavedeno převádění plnících plynů při obsazování do sběrného prostoru vedlejší komory, kde je již vyzrálý koks a v konečné fázi koksování je menší tlak než v peci obsazované. Tato diference tlaků způsobí intenzivní odsávání a omezí únik obsazovacích plynů do ovzduší.

     Jako další zlepšení bylo zavedeno obsazování pecí bez štítu. Po obsazení koksárenské komory bylo třeba tento štít z komory vytáhnout a přetransportovat pomocí štítové "kočky" zpět na výtlačný stroj. Nejen že tato práce odpadá, čímž se provoz zjednodušil, ale zabrání se také výronu plynu při vytahování štítu z komory.

     Všechna tato zlepšení po realizaci v letech l990-l992 zaznamenaly nesmírné zlepšení životního prostředí proti původnímu stavu. V tomto období bylo v závodě vyvinuto, patentované čištění surových fenolčpavkových vod flotací. Ve speciální rotační peci byla zahájena pokusná výroba aktivního koksu a uhlí - sorbentů.

     K vážné havárii na koksovně ČSA došlo dne 24.l. l996. Stalo se tak v chemické části koksovny. Tohoto dne byl poškozen plynojem o objemu 22 250 m3, jehož provozní stav byl již před havárií velice špatný.

     Operativně se musel zajistit provoz bez plynojemu. To byl úkol těžký, ale byl vyřešen velice úspěšně, v krátké době a bez vážných dopadů na ekologii.

     Po zrušení celého závodu si koksovna ČsA a její zaměstnanci zaslouží tuto malou písemnou vzpomínku, kde zůstane zaznamenána, velmi zkráceně, její historie od založení v r.1843 až do dnešních dnů. Skončila doba moderního kokso-chemického závodu, který v posledním roce provozu dával práci 345 dělníkům a 40 technicko-hospodářským pracovníkům.

     Na jejich místa v krátké době nastoupí demoliční skupiny a bude následovat nákladná dekontaminace půdy, která je zasažena chemickými produkty.