V roce 1927 byla u městské nemocnice dokončena stavba městského chudobince (starobince) pro 65 osob. Stavební povolení bylo vydáno již 24. září 1924, povolení k užívání 17. ledna 1928. Dle popisu budovy z června 1924 se zde nacházelo 14 pokojů pro staré lidi, dva pokoje pro sestry, kuchyně, jídelna s hovornou, kancelář, v podstřeší byt pro domovníka, v budově byla umístěna také poradna pro matky. Demoliční výměr na budovu byl vydán v roce 1968.

Útulek pro děti horníků, tzv. Azyl, zřídilo svým nákladem ředitelství Larisch-Mönnichových dolů. Povolení k stavbě budovy bylo uděleno představenstvem obce 5. května 1886, povolení k užívání 20. prosince 1888. Objekt byl však užíván již od 1 října 1888. Ústav vedly a spravovaly řádové sestry kongregace de Notre Dame.

Vyšší průmyslová a mistrovská strojnická škola Matice osvěty lidové v Karviné zahájila vyučování dne 1. října 1921 (vyšší škola), respektive 17. října 1921 (mistrovská škola). Obě oddělení byla umístěna nejprve ve dvou třídách klášterní školy u jámy Jindřich, dne 9. ledna 1922 byla přemístěna do budovy měšťanské školy, kde zůstala až do otevření vlastní budovy. Plány na stavbu nové školní budovy byly schváleny 5. března 1923 a již 1. května 1923 byla stavba zahájena, 18. října 1923 zde mohlo být zahájeno vyučování. Stavbu realizovali stavitelé Václav Kadlec a Ing. Hugo Königsberger z Karviné. Dne 1. února 1924 byla škola postátněna. Škola měla rovněž svůj internát s 20 lůžky. V letech 1937–1938 vznikly plány na postavení nové budovy pro průmyslovou školu. Ta stávající již kapacitně nedostačovala a s ohledem na poškození důlními vlivy nebylo možné její další rozšíření. Umístěna měla být u kostela sv. Jindřicha, tento projekt už však realizován nebyl.

Tzv. starý zámek s kaplí sv. Kříže vznikl přestavbou původní tvrze (poprvé doložené k roku 1461) někdy v průběhu 17. století. Na konci 18. získal klasicistní podobu. Po výstavbě nového rodového sídla v Solci zde sídlilo centrální ředitelství Larisch-Mönichových podniků. V kronice města Karvinné můžeme číst, že „pro chatrný stav budovy č. 1 muselo být odtud vystěhováno v září 1941 ústřední ředitelství, které bylo přestěhováno do budovy odborné školy pro ženská povolání.“ Chatrný stav zámku dokládají i dobové fotografie. V roce 1955 byl starý zámek zbourán.

V blízkosti radnice a městské spořitelny se nacházel také obytný dům z roku 1926. Byl postaven pro Okresní silniční výbor okresu fryštátského se sídlem v Karvinné. Na základě komisionálního šetření ze dne 20. dubna 1925 bylo výboru uděleno povolení ke stavbě obytného domu s vedlejší budovou /remise pro parní válec/, kolaudace proběhla 28. července 1926. V přízemí domu se nacházely kanceláře a zasedací místnost, v prvním a druhém patře po třech bytech. Později zde byl umístěn úřad práce.

Podrobné informace o Lelkově kolonii naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde

Jednou z nejtěžších důlních katastrof, s největšími ztrátami na lidských životech, byl výbuch metanu na třech vzájemně propojených šachtách – Františka, Jan a Hlubina, patřících Larisch-Mönnichům. K prvnímu ze série mnoha dalších výbuchů došlo v pátek 14. června 1894 o půl desáté večer na dole Jan. Při tomto výbuchu byli dva narážeči smeteni do šachty a v důlním poli, kde k explozi došlo, pracovalo v tu dobu 165 horníků. Nikdo z nich se nezachránil. Protože důl Jan byl propojen s dolem Františka a Hlubina, došlo k sérii dalších výbuchů. Záchranná četa, která pod vedením Ing. Racka okamžitě sfárala na pomoc postiženým horníkům, byla tímto výbuchem zasažena naplno, a všichni její členové byli usmrceni. Příští den ráno došlo ke třem dalším explozím. Celkem zahynulo při tomto neštěstí 235 horníků a dozorců, kteří po sobě zanechali několik stovek vdov a nezaopatřených dětí. Těžba na dole Františka a Hlubina byla obnovena až v lednu a v únoru příštího roku. Nad epicentrem výbuchu byla na památku obětem neštěstí vybudována kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Těžařské společnosti si uvědomovaly, že je třeba pečovat rovněž o zdraví svých zaměstnanců. Těšínská komora dokončila stavbu své závodní nemocnice v prostoru za cihelnou u dolu Gabriela v roce 1897. Stavba nemocnice (č. p. 704) byla povolena v srpnu 1896. V roce 1905 byla dokončena vedlejší budova (č. p. 1001), kde byly umístěny čekárny a ordinace lékařů. V roce 1925 byla dokončena stavba hospodářské budovy (č. p. 1475), kde se nacházely žehlírna, prádelna, desinfekční místnost, dvě místnosti pro služebné a na půdě sušárna. Dlouholetým primářem závodní nemocnice byl pozdější spoluzakladatel sanatoria lázní Darkov MUDr. Josef Beier. Od roku 1922 bydlel v nově postaveném domě Báňské a hutní společnosti (č. p. 1401), který stával přímo naproti nemocnice.

Stavební povolení ke stavbě desíti jednopatrových domů u Jindřichova dvora získalo Larisch-Mönnichovo centrální ředitelství v červnu 1921. Z dochovaného situačního plánu z dubna 1921 vyplývá, že původně zde byla plánována výstavba domů dvanácti. V letech 1921–1923 proběhla stavba prvních osmi domů (č. p. 1390 – 1393, 1414 – 1417), vletech 1928-1929 zbylých dvou (č. p. 1627, 1628).
V každém z domů se nacházelo osm bytů, které sestávaly z předsíně, toalety, kuchyně, spíže a obytné místnosti. Oproti domům budovaným v hornických koloniích na přelomu 19. a 20. století se jednalo o luxusní bydlení. Ke každému bytu náležela ještě kůlna a chlévek.

(Podrobné informace o kolonii Jindřichův dvůr naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde)

V únoru 1922 byl při měšťanské škole zřízen kurz šití a vaření, od školního roku 1923/24 bylo povoleno zřízení jednoroční rodinné školy. Počátkem školního roku 1928/29 převzala školu Slezská matice osvěty lidové. Škola byla umístěna v budově Masarykovy měšťanské školy, ve školním roce 1937/38 i v budově 1. obecné školy u starého kostela (tzv. bílá škola). Usnesením Ústředního výboru SMOL ze dne 10. listopadu 1937, byla staviteli Vilému Danieli z Karviné zadána přístavba budovy Masarykovy měšťanské školy, která byla určena pro odbornou školu pro ženská povolání. Stavba byla provedena dle projektu vypracovaného akad. arch. bratry Šlapetovými z Moravské Ostravy. V září 1941 bylo do budovy odborné školy pro ženská povolání přestěhováno centrální ředitelství Larisch-Mönnichových podniků, které muselo být vzhledem ke špatnému stavu vystěhováno z budovy č. p. 1 (starý zámek). Po válce byly škole přiděleny prostory v provizorním baráku vedle centrálního ředitelství.

Školu naproti kostela sv. Petra z Alkantary nechal vlastním nákladem postavit Jindřich hrabě Larisch-Mönnich. Její vysvěcení a slavnostní otevření se konalo 30. listopadu 1852.
Z vděčnosti za dobročinnost hraběte byla v průčelí školní budovy umístěna kovová pamětní deska s nápisem „Čest a wděk panu hraběti Henrykovi Larissowi. Zdárné a ctnotliwé děti.“
V roce 1857 byla u školy zřízena školní zahrada. Do poloviny 70. let 19. století byla vyučovacím jazykem na škole čeština, poté ji vystřídala polština, v 80. - 90. letech 19. století se vyučovalo polsko-německy. Od školního roku 1902/03 zde byla umístěna čistě německá škola. Budova měla čtyři třídy, v roce 1903 byly přistavěny další dvě. V přístavbě z roku 1908 našla své místo německá mateřská školka. V roce 1905 byla pamětní deska z průčelí
z rozhodnutí obecního zastupitelstva přemístěna do postranní chodby. Po definitivním začlenění části Těšínska a tím i Karviné k Československé republice v roce 1920 byla do budovy umístěna česká obecná škola. To vyvolalo protesty Němců i Poláků, vyučování mohlo být zahájeno až 22. září za asistence četnictva, pravidelné vyučování pak bylo zahájeno
27. září 1920. Budova byla zbourána v roce 1972.

Obecní hřbitov naproti kostela sv. Petra z Alkantary byl zřízen na základě povolení Okresního hejtmanství ve Fryštátě z roku 1899. Nalezneme tu hroby horníků zemřelých při důlních neštěstích, pochován je zde dlouholetý starosta města (1929-1936) MUDr. Waclaw Olszak nebo primář závodní nemocnice a zakladatel sanatoria v lázních Darkov MUDr. Josef Beier.

Městská nemocnice byla postavena naproti hřbitovu poblíž kostela sv. Petra z Alkantary v roce 1903. Vlastní nemocnice se nacházela v budově č. p. 980, vedlejší dům č. p. 981 byl obytný, určený pro zaměstnance nemocnice. Na přelomu let 1911 – 1912 byla stavitelem Ing. Hugo Königsbergrem postavena vedlejší budova č. p. 1260 - dům pro ošetřovatelky.

Novou školní budovu naproti kostela sv. Petra z Alkantary se obec vzhledem k narůstajícímu počtu obyvatel rozhodla postavit v roce 1894. Tzv. Červená škola zahrnovala pětitřídní chlapeckou a pětitřídní dívčí školu. Výuku v dívčí škole zajišťovaly školské sestry de Notre Dame. Škola byla vysvěcena aslavnostně otevřena 20. září 1896. Jednalo se o tzv. utrakvistickou školu, vyučování zde probíhalo dvojjazyčně v polštině a němčině. Po roce 1920 zde byly umístěny německá obecná a polská obecná škola. V roce 1966 byl na budovu vydán demoliční výměr.