Jednou z nejtěžších důlních katastrof, s největšími ztrátami na lidských životech, byl výbuch metanu na třech vzájemně propojených šachtách – Františka, Jan a Hlubina, patřících Larisch-Mönnichům. K prvnímu ze série mnoha dalších výbuchů došlo v pátek 14. června 1894 o půl desáté večer na dole Jan. Při tomto výbuchu byli dva narážeči smeteni do šachty a v důlním poli, kde k explozi došlo, pracovalo v tu dobu 165 horníků. Nikdo z nich se nezachránil. Protože důl Jan byl propojen s dolem Františka a Hlubina, došlo k sérii dalších výbuchů. Záchranná četa, která pod vedením Ing. Racka okamžitě sfárala na pomoc postiženým horníkům, byla tímto výbuchem zasažena naplno, a všichni její členové byli usmrceni. Příští den ráno došlo ke třem dalším explozím. Celkem zahynulo při tomto neštěstí 235 horníků a dozorců, kteří po sobě zanechali několik stovek vdov a nezaopatřených dětí. Těžba na dole Františka a Hlubina byla obnovena až v lednu a v únoru příštího roku. Nad epicentrem výbuchu byla na památku obětem neštěstí vybudována kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Stavební povolení ke stavbě desíti jednopatrových domů u Jindřichova dvora získalo Larisch-Mönnichovo centrální ředitelství v červnu 1921. Z dochovaného situačního plánu z dubna 1921 vyplývá, že původně zde byla plánována výstavba domů dvanácti. V letech 1921–1923 proběhla stavba prvních osmi domů (č. p. 1390 – 1393, 1414 – 1417), vletech 1928-1929 zbylých dvou (č. p. 1627, 1628).
V každém z domů se nacházelo osm bytů, které sestávaly z předsíně, toalety, kuchyně, spíže a obytné místnosti. Oproti domům budovaným v hornických koloniích na přelomu 19. a 20. století se jednalo o luxusní bydlení. Ke každému bytu náležela ještě kůlna a chlévek.

(Podrobné informace o kolonii Jindřichův dvůr naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde)

Situační nákres osady Sovinec s vyznačením návrhu nové obecní hranice mezi Starým Městem a Karvinnou (1925).
 Přímý odkaz na záznam mapy v Digitálním archivu (možnost prohlížet v plném rozlišení)

Jedna z nejstarších kolonií v oblasti staré Karviné vznikala postupně od roku 1869. V této éře trvající do roku 1889 vzniklo celkem 34 obytných domů, z nichž každý sestával z osmi bytových jednotek. Podobné domy byly v témže období stavěny také v kolonii Bílá. Větší část sovinecké osady se do roku 1921 nacházela v katastru sousední obce Staré Město, teprve poté byla oblast včleněna do Karvinné. Po roce 1960 domy rychle chátraly a byly postupně demolovány.

(Podrobné informace o kolonii Sovinec naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde)

Kolonie patřící Larisch-Mönnichovým závodům vznikala postupně mezi lety 1890−1950 a sloužila k ubytování zaměstnanců dolů Jan a Hlubina. Část bytové kapacity pojala také pracovníky z nedaleké koksovny. V prvních letech byly stavěny přízemní, osmibytové domy, kterých v kolonii vzniklo 26. Mezi lety 1899−1908 byl v kolonii realizován projekt čtyřbytových domů, kterých bylo postupně vybudováno 46. Na přelomu let 1920 a 1921 byla kolonie doplněna o dalších osm obytných staveb. Jednalo se o jednopatrové domy, z nichž každý sestával z osmi bytů. Stejné jednopatrové budovy vznikly o několik měsíců později také v nedaleké kolonii Jindřichův dvůr. Veškeré dělnické byty měly dispozici 1 + 1, zpravidla doplněnou komorou a venkovní kůlnou. V domácnostech v novějších jednopatrových domech z let 1920−1921 se nacházel také vlastní záchod. Obyvatelé starších domů se museli spokojit s toaletou ve dvoru. Další vlna výstavby (která na mapě není zachycena) nastala na konci druhé světové války, kdy v blízkosti kolonie Na hranicích vzniklo pět nouzových domků. Kolem roku 1950 bylo kolaudováno dalších šest tzv. finských domků, s charakteristickým dřevěným obložením. Na rozdíl od starší zástavby byly finské domky dvoubytové a každá domácnost měla dispozici 2 + 1. Masívní vliv poddolování se na jednotlivých stavbách projevoval v šedesátých letech a do roku 1975 kolonie zanikla.

(Podrobné informace o kolonii Na Hranicích naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde)

Ředitelství Larisch-Mönnichových závodů nechalo v blízkosti kolonie Na hranicích postavit prodejnu potravin. Živnostenskou koncesi těžební společnost zpravidla pronajímala soukromým osobám. V meziválečném období je prodejna potravin spojena se jménem rodiny Jana Krajíčka. V roce 1948 byl obchod včleněn do podniku Pramen.

Závodní bydlení pro zaměstnance své koksovny nechala Larisch-Mönnichova společnost vybudovat mezi lety 1899−1910. V kolonii vzniklo 18 čtyřbytových domů určených dělnickým rodinám a tři dvoubytové domy, které sloužily k ubytování rodin úředníků. Dělnické byty měly dispozici 1 + 1, úřednické 2 + 1. Většina budov podlehla poddolování v průběhu šedesátých let minulého století.

(Podrobné informace o kolonii U Koksovny naleznete v publikaci "Karvinské hornické kolonie" - přímý odkaz na konkrétní stránku publikace zde)

Hostinec se sálem a jevištěm nechal v roce 1901 postavit Josef Halama, od kterého dům v roce 1917 koupilo Ústřední konzumní družstvo v Lazích, aby zde zřídilo prodejnu. Koncesi na vedení hostince získala v roce 1934 polská dělnická tělovýchovná organizace Síla. V hostinci se scházely také odborové skupiny. Od toho se vžil název Dělnický dům. V roce 1945 převzalo správu nemovitosti nově vzniklé Družstvo Dělnický dům v Sovinci. Nadále se zde scházeli členové spolku Síla, hostinské místnosti nově sloužily také místní organizaci KSČ a Svazu přátel SSSR. Po převratu v roce 1948 správu domu převzal Polský kulturně-osvětový svaz (PZKO) a prodejna byla včleněna do podniku Pramen. Dělnický dům byl demolován v roce 1983.

Sčítací arch z obce Staré Město, dům čp. 193, majitel Hugo Flach (Sčítáni lidu v roce 1921).
 Přímý odkaz na záznam sčítacího operátu v Digitálním archivu (možnost prohlížet v plném rozlišení)

Sčítací arch z obce Staré Město, dům čp. 222, majitel Josef Langer (Sčítáni lidu v roce 1921).
 Přímý odkaz na záznam sčítacího operátu v Digitálním archivu (možnost prohlížet v plném rozlišení)

Sčítací arch z obce Staré Město, dům čp. 83, majitel JUDr. Jan Larisch-Mönnich, Salomon Haubenstock - nájemce hostince (Sčítáni lidu v roce 1921).
 Přímý odkaz na záznam sčítacího operátu v Digitálním archivu (možnost prohlížet v plném rozlišení)

Polská školka byla postaven kolem roku 1925. Na konci padesátých let začala budova sloužit jako sídlo Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO), který zde působil až do roku 2012. Stavba byla demolována v roce 2017.