B) Město Fryštát v době svého rozkvětu
         

       Až do 13. století nejsou osudy tohoto města nikde zaznamenány. I když již v roce 1360 se město rozrostlo do značné velikosti, vystupuje jeho historie do popředí teprve od této doby. V tehdejší době svého rozkvětu mělo město značný rozsah. Předměstí směrem k Těšínu se rozprostíralo až na rajskou výšinu, kde byla založena nynější komerční silnice z Fryštátu do Těšína. 20) Bylo obýváno většinou tkalci lněného plátna (pláteníky), počet jeho obyvatel činil 1200 (??).

       Dolní předměstí se rozprostíralo až k nynější až k nynější vesnici Staré Město. V tomto předměstí se lidé zabývali téměř výlučně praním a valchováním lněného plátna.

       Od Městského mlýna přes farskou zahradu až k nynějšímu mlýnu se rozprostíralo předměstí zvané „Bělidlo”, jehož domy stály v řadách za sebou. Toto celé předměstí průběhem času zmizelo a na jeho místě je část farské zahrady, největší to částí nynější rozšířené panské zahrady (panského parku).

       V oněch časech, jež zasluhují, aby byly zvány „zlatým věkem” města, nesměly nákladní vozy, jedoucí od Těšína přes Fryštát k Ratiboři, nebo jinam, projíždět přes náměstí. Silnice, vykázaná pro povozy, vycházela z Horního předměstí, vedla po nynější silnici až k velkému hřbitovu a vedla hřbitovního kostela sv. Marka mezi několika městskými zahradami až k Dolnímu předměstí. Současný vodní příkop mezi občanskými zhradami a hřbitovem sv. Marka byl kdysi silně frekventovanou zemskou silnicí, při níž stály v řadě dílny a obytné budovy několika kovářů. V letech 1470 - 1590 dosáhlo město vrcholu svého rozkvětu, blahobytu a moci. Město tehdy vlastnilo výstavnou radnici a na předměstích řádný soud. Veřejné budovy - pivovar, sklad vína, městská kancelář, hospodářský úřad, občanský starobinec a všeobecná nemocnice - byly tehdy budovami prvního řádu.

       Tkaním množství plátna a jeho bílením přišli obyvatelé ke značnému jmění. Avšak nejenom s plátnem, vyrobeným v městě, ale i s přízí a nitěmi provozovali velkoobchod, který jim otevíral a zajišťoval bohaté prameny příjmů. Podél řad domů na náměstí vedla široká podloubí, pod nimiž bylo lze i za nepříznivého počasí kráčet suchou nohou a jež chránila i zboží, dovezené na trh. 21)

       Město mělo svůj vlastní senát čili magistrát. Na radnici vykonávali purkmistři (starostové) 22) a senát soudcovskou moc dle slezského práva a podle zemských nařízení. Fryštát měl vyšší soudní moc a představení města rozhodovali o životě a smrti. Předměstí měla svůj vlastní soud, jehož předsedové byli zváni fojty, přísedící šepy a jejich rozsudky musely být předkládány senátu města k potvrzení, když pachatelé zlých činů měli dle zákona pozbýt život. V radnici se nacházela mučírna s obvyklými nástroji k mučení.

       V 15. století příslušelo již zemskému vévodství právo zmírnění rozsudku, nebo omilostnění. Práva fojtovská a soudní poplatky, které dříve vybíral fojt připadla vévodovi země. V listě, vystaveném vévodou Bolkem II. v r. 1477 pro obce města Fryštátu, uděluje vévoda městu různé svobody (výsady), avšak tak, aby nebyla dotčena jeho práva vévodská a práva vybírati pokuty ve Fryštátě. Odstraněním fojtů dosáhli později purkmistři a městská rada ve Fryštátě opět většího vlivu. Stáli nejenom v čele obce a nespravovali jen městské důchody, ale potvrzovali i usnesení (Wilixüren) a cechy, vybírali obecní, zemské a vévodské berně, zastupovali vdovy a sirotky z města a příslušela jim i pravomoc policejní a soudní, pokud šlo o přestupky proti právu.

       Městu patřila značná práva a majetek, právo čepovat pivo a víno v okruhu jedné míle. Všechna pole, která nyní užívají velkoměšťané (Grossbyrgři) a maloměšťané (kleinbyrgři) za určité nájemné, byla v dřívějších dobách obhospodařována městským správcem, který předkládal účty městskému senátu. Také rytířský statek Mizerov, který je nyní majetkem fryštátského panství, byl dříve vlastnictvím města. K obdělávání rolí používalo město čtyři poddané na Dolním předměstí, kteří k němu odedávna patřili.

       Kdysi byby významné i městské lesy. Les „sirocky”, který teď patří Dolním Žibřidovicím, byl majetkem města, přešel však jako nevyplacená zástava na Žibřidovice. Pruh lesa, který byl dříve připsán rytířskému statku Mizerov, byl rovněž majetkem města a město jej později pozbylo s rolemi, příslušejícími k rytířskému statku tj. s výjimkou malého dílu lesa, nad nímž město dodnes vykonává právo vlastnické. K majetku města patřilo ještě v dávných časech několik rybníků a dva mlýny, které byly městskou radou v tehdejší blahovůli darovány panství fryštátskému. Oba mlýny, jejichž příjmy by nyní bývaly obci přišly vhod, prodalo panství fryštátské soukromníkům, v jichž rukou se nacházejí dodnes.

       Měšťané požívali dále v době rozkvětu města právo rybolovu a honitby. Právo rybolovu město pozbylo v době, kdy pole u Olzy přešla do vlastnictví panství fryštátského.

       Těšínský vévoda Bedřich Kazimír oblažoval město v hojné míře svou vévodskou milostí. Přeložil dokonce své sídlo z Těšína do Fryštátu, odkud vládl svému vévodství.

       Za panování tohoto vévody, městu tak nakloněného, získalo město mnoho jiných práv a výsad, z nichž se zmíníme ve stati o privilegiích města pouze o těch, které přispěly podstatně k pozvednutí zájmů města a blahobytu jeho měšťanů. Kdyby blahobyt obce nebyl býval podkopán a otřesen pozdějšími neštěstími, bylo by se nyní město stalo mezi provinčními městy slezskými, městem prvního řádu. Kéž se znovu svorným úsilím všech stavů Fryštát pozvedne a podoben fénixu zazáří znovu znovu ze zbytků městských hradeb (pozn.: doslovně ze zbytků obvodu města) v plném lesku.