Naši předkové se v každém ohledu snažili zanechat pro své, potomky trvalou památku a dovedli příznivé postoje tehdejších fryštátských vrchností co možná využít k prospěchu svému i svých potomků; zajistili si zčásti za peníze, zčásti na základě svých proseb mnoho privilegií, na svou dobu velmi výhodných. Původní práva, jakož i vyšší soudní pravomoc ve městě a v obvodu města, vykonávanou městskými úřady, právo lovu zvěře a ryb na panském majetku byla stvrzena i listinami, jež však zčásti vzaly za své při pleněních města nepřáteli, zčásti pak při požárech.

       Privilegia dále uvedená, rovněž kupní, darovací a stvrzovací listiny se nacházejí ještě v originálu v archivu města Fryštátu a zároveň i v opise (Tanssumt) v konfirmační,(potvrzovací) knize, dobře zachovalé, sestávající ze 40 pergamenových archů, z nichž každý je ověřen dvouzlatkovým kolkem.

       Nejdůležitějším privilegiem našeho města je právo mílové, které městu udělil vévoda těšínský Bolko v r. 1447 v sobotu před sv. Barborou. Tímto privilegiem byli obyvatelé města oprávněni netrpět provozování řemesel v listině uvedených tj. vaření piva, pekařství, řeznické řemeslo atd. provozovaných ve městě v okruhu jedné německé míle. Vévoda Bolko (Boleslav II.) uděluje v tomto privilegiu dědické právo mužské a ženské linie až do čtvrtého kolena, dále právo kupovat lenní a dědičné statky, smět je mít ve vlastnictví až do čtvrtého kolena. Měl-li některý cizinec ve městě převzít dědictví, musel se zde buď usadit nebo dědictví prodat. Uvádíme zde doslovně několik artikulů (článků) práva mílového v originálním podání:

       Ve jménu Božím, amen. Všechny věci, kteréž poznány budou k obecnému užitku a prospěchu ku polepšení člověka každého i obce veškeré, slušno jest a potřebné, aby k věčné paměti listy psány a potvrzeny byly. Proto my Bolko, z Boží milosti vévoda a pán těšínský etc. vyznáváme a oznamujeme veřejně a pro věčnou paměť tímto listem všem, kdo jej uzří nebo čísti slyší, že nyní před námi stáli naši milí věrní, purkmistr a radní města našeho, jež se zove Fryštát, a jsou Vás pokorně prosili, abychom je všechny a veškerou obec lidu tam bydlícího ve městě Fryštátě, kteří tu první budou, a všechny jejich dítky, jejich dědice a pravé potomky i jinak všechny, kdož ve svém městském právu jsou nebo budou, skrze Boha a jeho věčnou službu ráčili jsme obdařiti v míře takové, jak zde dále stojí psáno.

       Předně, že všechny jejich statky a zboží, ať movitá či nemovitá, jichž se zříkají či nikoliv, která ve svých městských právech mají nebo míti budou, mají děditi nebo připadnout od jednoho na druhého, který se první narodí, ať mužského či ženského pohlaví, zadržením čtvrtého člena, jakož se tedy jeden druhému nebo jedna druhé s dobrým svědomím a s dobrým důkazem měst a vesnic, kdež se tito narodili, počítati mohou; avšak po čtvrtém členu (roz. "pokolení" - pozn. překl.) má vlastnictví dojíti a skončiti a my, naši dědicové a potomci knížata máme svého knížecího práva užíti.

       Item. Nikdo, kdo zde bydlí před městem nemá prodávat chléb, pivo, nebo maso, nebo co podobného; kdo při tom přistižen bude, ten má městu zadost činiti a nahraditi.

       Item. Chceme, aby žádný řemeslník nebydlel do vzdálenosti jedné míle od uvedeného města s výjimkou konvářů (Kanneler) nebo ševců příštipkářů a kovářů, kteří zbraně ostří ani žádná krčma ani chlebná, či masařská lávka nemají do jedné míle býti, ledaže by někdo krčmu s právem měl.

       Item. Chceme, aby každý, kdo jinde bydlí nebo zde je cizincem a ve městě dědictví má, z něhož výnos (činže) pobírá, dědictví zde v místě užíval nebo je prodal etc. etc.

       Tak jsme přihlédli k jejich prosbám a ochotným službám, které jsou nám dlouho v dobách minulých činili a v časech budoucích činiti budou a z knížecí moci s pravým svědomím a dobrým uvážením milostivě jsme je vyslyšeli a obdařili je milostmi mocí tohoto listu ve všech kusech, klausulích a artikulích, jak zde výše psáno stojí. Též obdarováváme naše milé věrné, purkmistra a radní, obyvatele veškerou obec výše uvedeného města Fryštátu a potvrzujeme jejich práva, obyčeje a svobody, kteréžto obyčeje nebo práva od starodávna při nás a při našich předcích měli, aby je věčně požívali, avšak neškodili naším knížecím právům, našemu fojtství ve Fryštátě a důchodům. Aby všechna tato osvědčení a potvrzení pro nás a všechny potomky pevná a nenarušitelná zůstala a věčně zachovávána byla, ustanovili jsme tento list napsati, pečetí opatřiti a opatřili přivěšenými pečetěmi. V Těšíně v sobotu před sv. Barborou roku čtrnáctistého a sedm a čtyřicátého. Při tom byli přítomni přísný a dobrotivý, náš věrný milý Mikuláš Kornic ze Zahrádky (Baumgarten), zvaný maršálek, Mach ze Stonavy, Ondřej Pintlat z Ohrazené, Liwka Mistřovic a Václav Wyplar z Osvětimi, náš písař, jemuž bylo nařízeno list tento sepsati.

       Na prosby milého věrného purkmistra a ctihodných radních Fryštátských, vybavil vévoda Boleslav II. měšťany tohoto města ještě mnohými svobodami, vždy však neškodně svých knížecích a fojtovských práv a důchodů tamtéž.

       Další listinou v konfirmační knize je zakládací listina kostela a špitálu na Dolním předměstí(z r. 1472), v níž vévodkyně Anna v dohodě se svým synem Kazimírem přikazuje obci Vilámovice(Willmersdorf), aby poskytovala důchody špitálnímu kaplanovi místo původně náležejícího obilí z obilní sýpky.

       V roce 1473 dne 14. ledna stanoví vévoda Kazimír pro město Fryštát výsadu dvou výročních trhů; první se má konat po svátku Nanebevzetí Páně, druhý o svátku sv. Bartoloměje.34) Jak se v listině uvádí: "za věrné služby Kazimírovi, vévodovi těšínskému a Fryštátskému." Listina je datována z Prahy.

       V roce 1483 prodává vévodkyně Anna se svým synem Kazimírem místo (Hofstätte) ve městě za 10 marek, aby občané mohli na tomto místě zřídit lázeň, k čemuž jim daruje i dřevo.

       V r. 1498 daruje Bedřich Kazimír městu pro špitál zahradu, která se nachází na staroměstském předpolí (Weichbild - obvod města) nedaleko šibenice. V tomtéž roce dostávají od něho fryštátští žebráci od něho 4 měřice zrní se zajištěním pro další léta a to v každém čtvrtletí obdrží vždy jednu měřici, začež jsou povinni se za něho modlit.

       Týž vévoda prodává v r. 1504 městu výnos pivovaru za 70 uherských zlatých a daruje tento peníz špitálu na Dolním předměstí. Když v r. 1511 město vyhořelo, udělil vévoda Kazimír měšťanům právo, nalovit si každý pátek k obědu ryby v Olze a smět je lovit sítí nebo pouhýma rukama.

       V r. 1513 uděluje král Vladislav Fryštátčanům právo mýta, které potvrdil český král Matyáš.

       V r. 1529 pronajal Jan a Pernštejna Fryštátčanům zahrady v Bonkově a dovoluje jako poručník a tchán vévody Václava, aby si Fryštátčané založili několik rybníků ve směru k Petrovicím, jelikož ryb v Olze ubývalo.

       R. 1541 potvrzuje Jan z Pernštejna na Helfštýně, že městská, rada fryštátská koupila roční výnos 7 zlatých od těšínského špitálu za 100 zlatých s právem opětného prodeje.

       R. 1542 obdrželi tkalci plátna od Jana z Pernštejna valchu (dubnika) na Dolním předměstí a hráz na řece Olze (u Starého města).

       R. 1554 povoluje vévoda Václav fryštátským, že mohou požadovat od staroměstské obce dvanáct uherských zlatých za zdejší špitál chudých.

       R. 1565 kupuje město pozemek po Wolfgangu Trzitieském za 475 zlatých v hotovosti a vévoda Kazimír tento kup potvrzuje.

       R. 1566 uděluje vévoda Kazimír právo výčepu vína Jiřímu Rosnarovi. Kdyby někdo jiný chtěl rovněž víno šenkovat, musel by do knížecí komory zaplatit čtyři libry šafránu.

       R. 1569 nařizuje vévoda Kazimír všem šenkýřům ve vesnicích příslušejících ke Fryštátu, že mohou pivo odebírat jen od fryštátského pivovaru a hrozí jim ztrátou osobní svobody v případě, že by jednali v rozporu s tím. Zároveň potvrzuje tento vévoda darování čtyř rybníků městu.

       R. 1590 obnovuje Jan Cigán (Czygan) ze Slupska městu jeho výsadu k čepování vína a rozšiřuje ji ve prospěch čtyř měšťanů mnoha novými klausulemi (doložkami) a artikuly (články). Obec Fryštát, jak se zdá, byla tehdy v neutěšených finančních poměrech, proto toto právo čepování vína skýtá malý náznak zlepšení. Uveďme doslovně výňatek z orig. listiny:

       "Já, Jan Cikán ze Slupska na Fryštátě, vyznávám za sebe a své dědice a oznamuji mocí tohoto listu každému, že jsou se přede mnou dostavili početní moudří radní a celá obec mého města Fryštátu, mojí věrní milí poddaní a v poníženosti přednesli, co se díti má s dluhy téměř nesnesitelnými, které je tísní a množí se ze dne na den pro neobyčejně vysoké úroky. Aby předešli tísnivým škodám a všeobecné pohromě a aby se jich zbavili, nestojí před nimi žádný jiný pohodlnější a lepší prostředek než především vylepšení privilegovaného výčepu vína. A proto mne co nejpokorněji prosili, abych jejich nový řád výčepu vína potvrdil a rozšířil o tyto artikuly:

       Zaprvé. Že ten, kdo k zaplacení a k vyplacení čtyř tisíc tolarů přispěje radě města a obci padesáti tolary, tomu na deset let má býti zvýhodněn výčep vína a kolikkráte složí padesát tolarů, tolik daní či počátků (Poczatke) má se mu posečkati, týž má se zbaviti dluhu na svém domě a každému se má vydati písemné potvrzení s městskou pečetí atd.

       Item nemá nikdo uvnitř ani vně města obchod vínem provozovat ani v sudech ani na drobno než pouze ten, kdo přispěje k zaplacení dluhu města čtyř tisíc tolarů, a žádnému jinému nemá to býti povoleno. Jenom městu přísluší privilegium do jedné míle vína čepovati a kdyby kdokoliv ze šlechty ať už ve městě nebo v jeho okolí byl shledán, že jedná proti tomu, má se mu předepsati pokuta pět kop grošů za trest. Když pak víno se má točit, má šenkýř z každého sudu jeden kvart vína poslati radním k ochutnáni a tito mají víno hodnotit podle svého úřadu a nikoliv prospěchu, který z toho mají. A aby nám Pánbůh k tomu své Boží požehnání uděliti ráčil, má se vždy z každého sudu poslat farnímu kostelu kvart vína nebo se má v té výši složiti peníz do boží skříňky etc.

       Při tom byli přítomní: můj šlechetný, drahý, počestný, můj milý věrný Hans Pappel z Lobochu, Matyáš Hellebrandt z Rošic, vyšší úředník na Fryštátě, jemuž přikázáno bylo tento list sepsati."

       R. 1638 potvrzuje svob. pán Karel Schampah (Žampach) se svou manželkou Eusebií Schampachovou veřejně a každému veškerá privilegia. V tomtéž roce je potvrzeno privilegium, které udělil Karel Zdenko Schampach se svou manželkou v přítomnosti Stanislava v. Stirna, majitele svobodného dvora u Fryštátu, fryštátským úředně vévodou Jindřichem Václavem.

       Nadto byly listiny konformovány (potvrzeny ) vlastnoručními podpisy těchto vladařů:

       V roce 1477 císařem Leopoldem

       " 1569 " Maxmiliánem

       " 1611 králem českým Matyášem II.

       " 1652 císařem Ferdinandem III.

       " 1670 " Leopoldem

       " 1747 císařovnou Marií Terezií

       " 1782 císařem Josefem

       a roku 1792 císařem Františkem (strýcem Josefa II.) ve všech bodech, klausulích a artikulích. Na důkaz pravosti konfirmační knihy je tato opatřena rakouskou zemskou pečetí, přivěšenou k pouzdru vysoustruženém ze dřeva, které je uchováváno v dobrém stavu.