Nepřátelskými vpády a nepokoji, jakož i v důsledku neštěstí způsobených požáry, utrpěl Fryštát mnohé a kruté rány, které přivedly jeho lesk, blahobyt a velikost ponenáhlu k úpadku. Války a požáry nejsou však jediným zlem, pod jehož tlakem Fryštát vskutku trpěl, nýbrž přidružily se k nim i další útrapy, které se obvykle uvádějí, jako truchlivé důsledky pustošivých válek a to drahota a strašné nakažlivé nemoci, které vyhubily celé rodiny.

       Válkami Fryštát velmi trpěl. Kdykoliv ve středověkých půtkách se slezští vévodové, či polská a česká knížata ozbrojenou mocí zmocnila vévodství těšínského, byl Fryštát vždy vtažen do spoluutrpení. Již za české husitské války, která se v roce 1426 rozšířila i na Slezsko, bylo toto město tvrdě postiženo nepřátelskými vpády.

       Válka, která v důsledku nového učení lutherova trvala v Německu od roku 1525 do 1555 uvrhla Fryštát do velkých utrpení a to proto tak často, že krásné Slezsko se stalo jevištěm války, k čemuž bohužel docházelo často a po delší dobu.

       Třicetiletá válka, která vypukla v r. 1618 v Čechách, přinesla Fryštátu velká utrpení. Již na počátku roku 1620 bylo Těšínsko sužováno polskými vojenskými houfci, které o síle 3000 mužů vpadly do Slezska a všude tam, kde dospěly, prováděly strašné násilnosti. Loupily, 40) rabovaly a vraždily. Ušel-li prý tehdy Fryštát pohromě a odnesl to jen panickým úlekem, neboť se o tom nezachovala žádná listina, pak tím více a bolestně byl postižen v následujících letech. Zemi hrozilo opět nebezpečí již v příštím roce 1621 ze strany Uher, když vtáhly pomocné neapolské oddíly pěšky i koňmo na Těšínsko, obsadily města a vesnice včetně Fryštátu na dlouhé měsíce, avšak během této doby se chovaly celkem přátelsky. Počty cizinců vzrůstaly ze dne na den, hospodařili tu posléze hůře než nepřátelé, plenili, loupili a nešetřili ani posvátných míst. Ve Fryštátě vypukly prý v jejich řadách epidemie, jíž padlo za oběť 700 cizinců. 41)

       Když v roce I622 táhl přes Opavsko a Těšínsko markrabí Jan Jiří z Krnova, daný do klatby, způsobil zemi rovněž velká zpustošení, přičemž měl spadeno zejména na církevní majetek. Způsobil mnoho škod fryštátskému farnímu kostelu, který měl pověst bohatého chrámu božího. Konečně byl pak v Těšíně, kde se dokázal na nějakou dobu zmocnit zámku, poražen císařskými vtáhnuvšími sem později a obracen na útěk. Od tohoto okamžiku se teprve nepokoje a pohromy v naší zemi rozšířily ve velké míře. V roce 1625 vnikli na Těšínsko dánští žoldnéři (kořistníci) pod vedením Jana Arnošta, vévody z Výmaru, a hraběte Mansfelda, rozložili se po celém vévodství, obsadili na celý rok Těšín, odkud podnikali plenivá tažení do Fryštátu a utiskovali tvrdě zdejší obyvatelstvo svým loupežením. Při této příležitosti byl farní kostel opět oloupen o drahocenné předměty.

       Od vpádu Dánů neuplynulo ještě ani dvacet let a náš kraj se stal opět rejdištěm divokých válečných hord. V roce 1642 se ve vévodství těšínském objevil totiž létající sbor švédské Torstensohnovy armády, který se tu všude potuloval až do roku 1648 a přetvořil svým strašným pleněním a požáry celou zem v opravdové údolí nářků. Pro Fryštát, který beztak již krvácel ranami z dřívějška, byla to těžká neblahá doba, jejímiž zlými důsledky trpěl pak ještě dlouho.

       K ochraně vévodství vtáhl sice v r. 1644 císařský plukovník Rochow se svým plukem do Těšína, nemohl se však proti Švédům udržet, kapituloval a stáhl se do Jablunkova. Patentem o "salva guardii", vydaným švédským generálem Wittenbergrem dne 16. března 1647 ve Fryštátě, bylo dle možnosti bráněno jen plenění majetku jednotlivců, neboť rekvizice všeho druhu ze strany švédské posádky trvaly nerušeně dále. Švédská posádka v Těšíně pod velením Sobigardovým byla, jak již úvodem řečeno, v dubnu 1647 donucena císařským plukovníkem Dewagim k vydání města avšak ostatní část země byla nepřítelem vyklízena teprve později. Válce učinil konec teprve vestfálský mír v r. 1648. Fryštát upadl následkem švédské invaze do nepopsatelných běd: obyvatelstvo zchudlo, pole ležela ladem, nastala drahota, mnohé majetky byly zcela nebo zčásti přivedeny vniveč, vzhled města v důsledku toho stále více upadal. K první švédské okupaci došlo v červenci 1642 pod velením plukovníka Reichwahldta jehož pobočníkem byl nezbytný komisař pro odhady výpalného rytmistr Collerop. Poté byl Fryštát postupně postižen vpády silných oddílů švédských hlavních vojsk, které tu hospodařily strašlivým způsobem. Jejich požadavky, předkládané městskému úřadu, spočívaly v penězích, věcných hodnotách a rekvizicích naturálií k zaopatření vlastních oddílů a generality, zčásti též v požadavcích na odívání mužstva, opatřování části výstroje, rovněž mnoha koní a koňského postroje.

       Nehledě k jinému plundrování a zpustošení, které muselo vytrpět zdejší obyvatelstvo švédskými invazemi, zmiňme se dále jen o těžkých odhadech výpalného a vydíráni, jak nám je prokazuje tato nanejvýš zajímavá listina s názvem "Švédská likvidace".