Po řetězu neštěstí a ran osudu, které se přehnaly nad Fryštátem , přišel rok 1866. Úzkostlivý pocit se zmocnil myslí všech obyvatel, když dne 6, července 1866 se stala skutečností okupace města 45) a okolí Prušáky, již dlouho předtím očekávaná. Za zvonkové hry pruského vojska vtáhl do Fryštátu oddíl armádního sboru hraběte Stollberga a byl zde pozdraven v nejmírnější formě s vynuceným přátelstvím starostou Josefem Schlaschou, městskými radními Josefem Bayerem, Janem Gusiurem a Jakubem Schenkirzikem kromě členů obecního výboru. Štáb byl ihned ubytován v zámku, před jehož průčelím byla umístěna dvě děla s hlavněmi proti městu. Městská kancelář byla tehdy přeplněna množstvím potravin, takže měla vzhled velké tržnice, neboť se počítalo s okamžitou rekvizicí potravin pro nepřátelské vojsko. Neprodleně byly učiněny i přípravy k ubytování mužstva, neboť ze strany vítězného nepřítele byl kladen energický důraz, aby toto opatření bylo rychle provedeno. Po tři dny muselo být mužstvo zadarmo živeno, rovněž i koňům kavalerie muselo být dodáno krmivo a sláma. Kromě potravin byly rekvírovány i tabák, cigára, léčiva. Denně přicházely nové oddíly procházejících vojsk, které se vydávaly po odpočinku do okolí nebo táhly dále směrem k Těšínu. Také generál Klapka projížděl tehdy se svým rychlým sborem naše město, zdržel se tu však jen několik hodin, aby si dal z tabule pruských labužníků, jídly vybavené, odnésti svůj díl. 200 zapřažených povozů musely být po všechny dny k dispozici a všechny panské tažné koně byly používány dle libosti. Mnoho těchto vozů bylo poškozeno a koně v důsledku štrapací a strádání onemocněly, nebo pošly.

       Hraběcí stáj byla z největší části vyklízena, vzácné jezdecké koně anglické rasy byly přemístěny již dříve zčásti do Frýdlantu (Morava), zčásti do Lince, rovněž vozy byly včas uklízeny do bezpečí. Zdejší daňové a jiné pokladny byly odvezeny do Jablunkova, později pak do hor. V zámku byly špižírny a sklepy důstojnictvem zcela vyvedeny a co zbylo ze zvěřiny; bažantů, jelenů, srnců atd., připravených ke konzervování v lednicích, jakož i nejlepší vína, která nemohli důstojníci vypít, to všechno si pruští junkéři pobrali jako své "viaticum" domů. Jestliže mužstvo se chovalo všeobecně vůči obyvatelstvu umírněně a ohleduplně, nedá se to právě říci o nafoukaném pruském junkerstvu a důstojnících, o čemž by mohl leccos vyprávět, kdyby ještě žil, tehdejší hraběcí správce domu Hopp, který nechtěl dost rychle vydat svazek klíčů od hraběcích komnat, špižíren a sklepů. Stal právě pod zámeckým náměstím, když jeden štábní důstojník po němž požadoval hrubým způsobem klíče, o nichž však tento starý muž předstíral, že je někam založil s tím, že je nemůže najít, nacož ke zbystření jeho paměti junkér zaklepal na jeho mozkovou schránku tak, že správce domu upadl ihned do mdlob. Takové týrání lidí nebylo ovšem během pruské invaze ze strany pruských junkérů, vyhlášených jako prý inteligentů, bohužel nic neobvyklého. Hůl, bič, pěst hrály u těchto tlučhubů vynikající úlohu. - Posledního července téhož roku vyklidili Prušáci naše město a brzy nabyla opět svůj mírný a klidný vzhled.