V roce 1862 vznikla ve fryštátském předměstí Špluchově synagoga, založená zdejšími izraelily a úředně povolená. Avšak budova, v níž se nacházela nebyla majetkem izraelitům, nýbrž patřila katolickému fryštátskému velkoměšťanovi p. Františku Musitzkovi. Modlitebna se zvláštním oddělením pro muže a ženy byla denně otevřena pro modlící se věřící, přičemž modlitby byly pouze předříkávány nebo odříkávány zároveň všemi věřícími. Funkci duchovního pastýře vykonával těšínský okresní rabín.

       Vytrvalým snahám ze strany zdejší izraelitské náboženské obce se však podařilo uskutečnit konečně stavbu vlastního templu, který své místo nalezl nedaleko zmíněné synagogy, která pak byla zrušena. Založení templu postupovalo rychle kupředu. Dne 20. srpna 1871 obrátil se zdejší izraelitský náboženský spolek pod vedením pana Leopolda Kolbana, pana Josefa Blumenthala a pana Josefa Altmanna na slavnou c. k. zemskou vládu do Opavy o povolení k realizaci projektované stavby templu a opřel svou žádost o příznivé úřední vyřízení svých předložených stanov, jakož i dále o to, že náboženský spolek obdržel již, pokud jde o stavbu templu, od Jeho Excelence Pana hraběte Jana Larische z Mönnichů jednu parcelu jako stavební místo. Žádost o stavební povolení byla vyřízena ve smyslu žadatelů a již 18. září 1872 následoval pak vysvěcení tohoto templu. Kázání při vysvěcení měl těšínský okresní rabín ctihodný pan S. Friedmann.

       K výstavbě tohoto chrámu Božího se rozhodla přispět ze svých prostředků i Jeho Výsost císař významným darem. Dále to byli i početní majetní lidé země, kteří dílo Boží podporovali a ze všech sil mu byli nápomocní. V prvé řadě dlužno se tu zmínit o Jeho Excelenci hraběti Larischovi z Mönnichů, neboť kromě darování stavebního místa věnoval hrabě mnohou jinou podporu stavbě v šlechetné dobročinnosti. Připomeňme dále urozeného pana barona von Beesse z Ráje, urozeného pana von Mattencloita ze Žibřidovic a ještě mnoha dalších dobrodinců, izraelitů i neizraelitů, kteří na oltář zbožnosti položili významné dary. A jen této všeobecně obětavé účasti a blahovůli c. k. úřadů, které tomuto podniku co nejochotněji poskytovaly každou možnou podporu, lze připsat, že stavba byla prováděna a dokončena tak rychle. Též obyvatelé zdejšího města a jeho ctihodní zástupci projevovali svůj přátelský blahovolný postoj pro dílo Boží. Nejváženější občané města se zúčastnili slavnosti, jíž prokázalo město, že je v plné míře hodno svého jména "Freistadt" - "svobodné město"; prokázalo, že stojíc na výši své doby, je prosto všech předsudků, sobectví a jakékoliv náboženské nesnášenlivosti.

       Zevnější podoba této budovy, věnované božství, jeho uctívání a službám božím, lze zároveň označit jako vzhlednou a zdobnou, i když její fasáda se oku jeví jako jednoduchá a prostá zbytečné nádhery. Stavbu prováděl fryštátský stavitel pan Johann Titor.

       Nad vstupní bránou jsou slova "Brána k Věčnému" upevněná v hebrejském písmu a deset přikázání vyryto v mramoru. Nad střechou vyčnívají čtyři malé pyramidy, které jsou korunovány pozlacenými koulemi. Prostřední o něco vyšší pyramidy zastupují místo sloupů v "Chrámu Šalomounově", na nichž bylo podle bible napsáno: "A vztýčil jsem dva sloupy před chrámem, jeden po pravici, druhý po levici, a nazýval se ten po pravici Joachim a ten po levici Boas." Protože k postavení dvou samostatných, drahocenných sloupů peněžní prostředky nestačily, spokojil se pan stavitel jen se symbolickými nápisy, jak zde uvedeno; dva další sloupy ve stejné úrovni se střechou templu oddělují směrem nahoru oba rohy fasády.

       Vnitřní zařízení odpovídá vnější jednoduchosti. V oltářním prostoru je archa úmluvy, v níž jsou uchovávány tři pergamenové svítky tóry. Nad archou úmluvy je "Deset přikázání Božích" provedeno v mramoru. Blízko odtud je stolice kazatele a stůl pro kantora. V chrámové lodi jsou na obou stranách umístěny lavice, určené pro muže. Konečně je třeba se zmínit ještě o galerii nad vchodem, která slouží pouze pro ženy.

       Zdejší náboženský (kultovní) spolek sestává toho času z pánů: Josefa Altmanna, Josefa Blumenthala, Alberta Klebindera, Gonipatze Freuda a Morice Königsteina; jako kantor působí pan Natan Deutschberger.

       Jako za časů existence dřívější synagogy ještě k funkcím duchovní správy zván ctihodný pan okresní rabín z Těšína.

       Ještě bychom chtěli dodat, že zdejší izraelitská obec se zabývá myšlenkou zřídit v blízkosti templu vlastní hřbitov, což by odpomohlo nejenom časové, ale i naléhavé potřebě za dnešního stavu, kdy takový hřbitov s výjimkou Těšína neexistuje v okruhu mnoha mil.