Ke zřízení parku došlo v roce 1804, kdy tato krásná zahrada byla založena podle anglického způsobu. Je skutečnou ozdobou města, i když nebyla předána veřejnosti k běžnému užívání, smí do ní vstupovat za přiměřených okolností každý.

       Od zřízení obory v roce 1862 je sice část parku začleněna do rajonu obory, nestalo se to však v žádném případé na účet krásného parku, neboť tento nebyl nejenom nijak narušen, nýbrž i obora byla zřízena harmonicky v podobě parku. Hned u vchodu do zámku vychutnáváme nádherný pohled - skvělou vyhlídku do dálky, do dalekých výběžků Karpat, táhnoucích se na modravém horizontu, jejichž vrcholky tu a tam stále ještě sněhem pokryté, se odrážejí jako stříbro od ctihodných stařičkých lesních stromů a třpytí se, zatímco v bezprostřední blízkosti velký trávník, mírně klesající, brzy se však opět zplošťující, se rozšiřuje až k našim nohám jako zelený koberec, protkaný květinami, jenž je na obou stranách obklopen nádhernými skupinami různorodých stromů, keřů a květin, vykonává mocný dojem u každého návštštěvníka parku. Trávníkové obruby a skupiny květin jsou ostatně roztroušeny po celé ploše parku. Pokud jde o květinové záhony, rozprostírající se tu a tam, je třeba se zmínit aspoň o tom, jenž se nachází v krátké vzdálenosti od zámku na úpatí terasy. Má podobu hvězdy a dvojité lemování zimostrázem. V létě se tu rozvíjí pestrá spleť květin s libě vonícími květy.

       V měkkých zákrutech protéká tu Mlýnský potok, přes nějž vedou místy můstky, opatřené železným zábradlím, jeviště parku a tiché zurčení vody, i tichý šumot větru ve větvích vysokých stromů družící se s mnohohlasými písněmi malých opeřených lesních pěvců nabízí nám koncert, jemuž dá pravý přítel přírody rozhodně přednost před všemi trilogiemi Nibelungů, hudebníka budoucnosti.

       Široké a úzké, otevřené a listovím ověnčené chodníky s odpočivadly místy připravenými, táhnou se jako hadi různými směry. Avšak tajuplná osamělá hnízdečka se vyskytují na chodníčcích, ovinutých listím, kde neúnavný chodec může, chráněn jsa před žhavými paprsky svítící hvězdy (slunce), shrýt své myšlenky a představy, nejsa rušen opojným ruchem světa, prostoru.

       Část parku, situovaná naproti bonkovské silnici, zahrnuje oddělení pro zelinářskou zahradu, zde vyzvedněme, pokud jde o skleníky s kanálovým topením, kde se pěstuje tropická vegetace a exotické rostliny, skleník pomerančový, ananasový a fíkový.

       V kameliovém skleníku jsou četné odrůdy kamelií vynikající krásy a v horním velkém skleníku jsou vzácné druhy pelargonií, růží, azalek, rhododendronů smíchané s kaktusy, vřesy; cypřiši a malými ozdobnými květinami. Na všech sklenících, vybavených svislými okny pod římsami jsou připevněny rolety z rákosí k zastínění, takže slunce může jen probleskovat. Hned vedle skleníků je zahradníkův domek, zcela ovinutý vinnou révou. V jeho blízkosti leží panský ovocný sad, oddělený pouze bonkovskou silnicí. Zde stejně jako v parku jsou před rostlinami umístěny malé tabulky, na nichž je uvedeno jméno rostliny podle vědeckého označení.

       Část parku po straně kostela má vchod do hraběcí hrobky, která je umístěna pod starým hřbitovem farního kostela. K postavení parkové zdi, v níž se nachází i vchod do hrobky a jež zároveň odděluje park od starého hřbitova, došlo koncem minulého století za časů hraběte Rudolfa Taaffeho. Hrobka byla však vybudována teprve v r. 1821 pro paní hřaběnku Annu Larischovou z Mönnichů. Práci provedli panští karvinští horníci, protože bylo třeba zdolat mnoho tvrdého kamene.

       Toto ponuré místo ukrývá nabalzamované pozemské ostatky prarodičů Jeho Excelence pana hraběte Jana Larische z Mönnichů. Obě rakve jsou cínové a spočívají každá ještě v druhé rakvi z žel. plechu. Na víku jsou umístěny ovalné pozlacené mosazné tabulky, které kromě rodového znaku mají ještě tento nápis:

       l. rakev: Jan hrabě Larisch z Mönnichů, Jasný pán, zemský hejtman a zemský president vévodství, těšínského, c. k. komoří, tajný rada Jeho Veličenstva, guvernér Moravy a Slezska atd. zemřel dne 21. 11. 1820 v 62. roce věku svého."

       2. rakev: "Anna, ovdovělá hraběnka Larischová z Mönnichů, zemřela v Raduni v 60. roce svého věku dne 6. prosince 1829."

       Kromě těchto dvou rakví jsou ještě dvě jiné. Jedna nese nápis:

       "Helena, hraběnka Larischová z Mönnichů, nar. princezna Stirbey (Valašsko), zemřela dne 25. srpna 1864 v 30. roce věku.

       Druhá rakev neměla žádný nápis: Spočívá v ní komtessa P. T. hraběte Leona Larische z Mönnichů, která zemřela v 7. roce svého věku.

       V zadní části hrobky stojící oltář s krucifixem a šesti svícny. Hrobka se otevírá jenom občas.