Doubrava

       Leží západně od Fryštátu, vzdálena asi půl hodiny, na tzv. "uhelné hoře" mezi Karvinou a Orlovou. Tento kopec, porostlý částečně jehličnatými, částečně listnatými stromy, vysoký 912 st. sev. šířky (podle Kořistky) skýtá ze svého vrcholku nádherný pohled do dáli a každé hlasité zvolání, které z lesní stráně proniká mezi kopce, tříští se v mnohonásobné ozvěně o úbočí kopců zaznívajíc všude v údolí. Avšak téměř pohádkový dojem zajišťuje kopec za noci. Tu a tam lze spatřit, jak temnotou lesa probleskává světýlko, brzy se vynořujíc na jednom místě, brzy opět na jiném místě mizejíc, mohlo by se věřit, že se nacházíme v kouzelném lese z nějaké rozkošné pověsti. - Jsou to důlní kahance havířů ze šachet v Karviné a Doubravě, kteří na své cestě po směně musí přecházet přes "Uhelnou horu".

       Je to statek a vesnice, náležející pánu Richardu sv. pánu z Mattencloitů; toto panství patří ke spojenému majetku jmenovaného šlechtice, který je převzal dědictvím po svém strýci Konrádovi sv. pánu z Mattencloitů po jeho smrti v r. 1875. Před časem patřila Doubrava ke statku Dolní Žibřidovice, který byl tehdy majetkem Jana sv. pána z Mattencloitů a po němž přešel statek na Richarda sv. pána z Mattencloitů (dědečka nynějšího vlastníka).

       U tohoto statku se nachází starý jednoposchoďový panský zámek se zámeckou kaplí, avšak toliko obytné světnice v přízemí jsou používány pánem hospodářským správcem Josefem Chlopkem pro jeho soukromé i úřední účely, jelikož hořejší místnosti, nalézající se již odedávna ve zchátralém stavu, se používají jako sklad pro hospodářské nářadí etc., neboť se jako obytné již nehodí; nikoliv však proto, jak by to chtěly věřit některé úzkostlivé mysli, že tam prý o půlnoci straší!

       Na zámek navazuje poplužní dvůr s velkým stavem dobytka a výnosným mléčným hospodářstvím, vedle je pak palírna, ke statku patří i mlýn ve vsi.

       Doubravská škola je jednotřídka s právem veřejnosti, je zařízena pro obě pohlaví a v posledním školním roce ji navštěvovalo 260 dítek; vyučovacím jazykem je němčina a polština, učitel pan Karel Skrla je ve 3. platové třídě. Zde je nutná změna ve prospěch učitele a obyvatelstva, neboť při tak velkém počtu dětí je pro učitele téměř nemožné uplatnit všude svůj vliv, ostatně existuje plán přistavět v r. 1879 novostavbu pro dvoutřídní školu. Jako předseda školní rady zde pan Josef Kostka, směnmistr Doubravské uhelné společnosti.

       Zdejší obyvatelé jsou téměř všichni katolíci a jsou přifařeni do Orlové, v obci se nachází malá kaple s věžičkou a zvonem. Doubrava postrádá dosud poštovní úřad, tento by zde měl být asi brzo zřízen, obec patří toho času k poštovnímu okrsku v Orlové. Místní obec patří pod okresní hejtmanství fryštátské- Obec má 1753 obyvatel, úřed starosty obstarává pan Jan Babisch.

       V Doubravě jsou dále 3 obchody smíšeným zbožím pánů: Bernharda Abela, Jiřího Moldrzika a pani Terezie Ligotzké, 3 kramářství (hokynářství) pánů Matyáše Eisenberga, Jana Holesche a Adolfa Ziffera a 3 hostince a výčepy pánů Adolfa Ziffera, Matyáše Eisenberga a Alberta Schlesingra. Hostinec poblíž silnice, nesoucí podivný název "U vidrholce" vyhořel před léty až do základů, byl znovu vystavěn a má vídeňský kulečník.

       Plošná rozloha katastrální obce činí: stavební pozemky 10 jiter 948 čtv. sáhů, role 1002 jiter 110 čtv. sáhů, louky 20 jiter 251 čtv. sáhů, zahrady 28 jiter 34 čtr. sáhů, pastviny 69 jiter 1393 čtv. sáhů, vysoký les 143 jiter 149 čtv. sáhů, nízký les 19 jiter 365 čtv. sáhů, neplodná půda 41 jiter 1241 čtv. sáhů, celkem 1334 jiter 1291 čtv. sáhů čili 1334 jiter 17/18.

Uhelné doly v Doubravě

       Uhelné doly v Doubravě, jedny z nejstarších ve Slezsku, jsou nyní racionálně dobývány, avšak teprve od r. 1836, kdy přešly do vlastnictví barona Rothschilda. Počátkem šedesátých let (l9. stol.) bylo v provozu 5 dolů a 6 koksových pecí a zaměstnávaly cca 400 mužů, tehdy patřily tyto doly Šalomounovi sv. pánu z Rothschildů. Provoz těchto dolů, které podléhaly vítkovickému centrálnímu ředitelství, řídil hormistr pan Kristián Mebert. V roce 1868 byly doly pronajaty "Doubravsko-orlovské báňské společnosti", která v současné době těží ročně kolem tří milionů celních centů. Doubravské uhlí je ceněno jako plynové uhlí a těží se nyní na povrch dvěma hlavními jámami - "Jámou pokusnou" a "Jámou Eleonora", přičemž tento podnik zaměstnává přes 800 dělníků, rekrutujících se přímo z místa nebo z okolních obcí. Společnost má v Doubravě 30 dělnických domů, které stojí problíž nádraží Doubrava, Košicko-bohumínské dráhy a jsou známy pod názvem "Kolonie Mexiko". Takový dům v kolonii má 4 byty, které jsou pronajímány horníkům za mírné nájemné.

       Kromě toho zřídila společnost ve spojení s Kamenouhelnými doly Orlová-Lazy vlastní závodní školu, dívčí průmyslovou školu a mateřskou školku a vybavila ji potřebnými učitelskými silami. Učitelem této školy jen pan František Polassek. Výuka se poskytuje dětem horníků bezplatně.

       Zdravotní péči mají na starosti dva závodní lékaři pánové Dr. Josef Mikeš a Dr. František Pelikan, kteří oba bydlí v Orlové a samozřejmě provozují jen domácí lékárny, nikoliv veřejné.

       Kromě toho existuje zde pro dělníky spořitelní a spotřební spolek "Záložna orlovská", jehož dlouholetým předsedou je důvěryhodný a zasloužilý knihvedoucí Doubravských kamenouhelných dolů pan Jan Funker, rodák z Fryštátu.

       Tento spolek vytváří dělníkům na jedné straně možnost ukládat účelně úspory, na druhé straně obstarává pro ně nejběžnější konzumní artikly.

       Ačkoliv Doubravské uhelné těžířstvo nemá vlastní samostatnou hornickou hudbu, existuje tato přesto u Kamenouhelných dolů Orlová-Lazy ve spojení s tímto těžířstvem a během krátké doby své existence, neboť byla založena počátkem roku 1878, se těší všeobecné oblibě i úspěšně koncertovala již společně s karvinskou hornickou kapelou. Pochvala za uvedení této kapely do života přísluší neúnavné snaze pana vrchního inženýra Hugo Ullmanna, který si získal neocenitelné zásluhy za společenský život v Doubravě a Orlové. Stav úřednictva Doubravsko-orlovské báňské společnosti se skládá z tohoto statutu:

       I. a) Závod Doubrava.
       Pan horní ředitel Eduard Hořovský (současně i hlava společnosti), pan směnmistr Josef Kostka, vedoucí závodu pan Jan Šimáček, důlní měřič pan Jan Funker, knihvedouoí pan František Jelínek, inženýr - asistent.

          b) Závod "Jáma Mühsam" v Orlové
       Pan Jan Mladek, inženýr.

          c) Závod "Stará strojní" v Orlové
       ("Altmaschinenschacht")
       Pan Hugo Ullmann, vrchní inženýr.

       II. Pronájem arcibiskupských dolů v Orlové-Lazích.
       Pan vrchní inženýr Hugo Ullmann, závodní, pan Josef Rameš, účetní.

       Jámy v Doubravě jsou spojeny vlastní dráhou - "Báňskou dráhou", která končí v M. Ostravě a dotýká se svými odbočkami všech jam s ní hraničících, s c. k. Ferdinandovon Severní dráhou. "Jáma pokusná" je kromě toho spojena ještě závodní vlečkou se stanicí "Doubrava" Košicko-bohumínské dráhy.

       Stanice "Doubrava" této dráhy byla založena v roce 1868, je spojena odbočkami s kamenouhelnými doly v Doubravě, Karviné (západní revír LM-dolů). Orlovou a Petřvaldem a rozvíjí se tu zejména v zimních měsících živý provoz. Přednostou stanice je p. J. Magg, úředníci pan Leopold Zohner a pan Ignác Chowanetz.

       Jak Doubravsko-orlovská báňská společnost, tak i stanice Doubrava i tamní obyvatelstvo projevily své vlastenectví u příležitosti jízdy Jeho císařské Výsosti korunního prince Rudolfa dne 28. října 1877 z Bohumína do Těšína způsobem důstojným a živým. Nádraží bylo vkusně ozdobeno a již o 4. hodině odpoledne vládl tu čilý ruch. Z Petřvaldu přibylo hornictvo a požární stráž s hudbou, z orlovského a doubravského dolu připochodovali havíři se svými kahany. O páté hodině bylo rozestavení lidí podél drážní čáry od orlovské k doubravské šachtě v délce 900 kroků dokončeno a vznikla dlouhá ohňová čára, z níž obzvláště vynikly pochodně petřvaldské požární ochrany, všechny domy v okolí byly osvětleny. Nádraží se ukázalo být velmi pěkné a v moři světel se vyznačovalo uvítací bránou u vchodu a četnými lampióny. Všude bylo vidět skupiny příslušníků místní honorace a lid dychtivý podívané. Konečně přijel toužebně očekávaný dvorní vlak, hudba spustila národní hymnu a v pomalém tempu za provolávání slávy z úst horníků projížděl vlak stanicí. Jeho Veličenstvo korunní princ stál u okna salonního vagónu a děkoval velmi srdečně. Právem se mohl každý oddat domněnce, že císařské Výsosti byly přijetím v Doubravě za jízdy příjemně pohnuty.

       Kolonie Špluchov, náležející k Doubravě, je položena naproti Olzy a tvoří rovinu. Kromě hospodářského dvorce a zájezdního hostince čítá tato osada jen několik budov. Orná půda je dobře obdělávána a je velmi úrodná.

Oplíží - U Plizdy

       Oplíží - U Plizdy (v orig, autora něm. "Oplisch", polsky "Opiczy") přimyká se z jedné strany ke Špluchovu, z druhé strany k Doubravě. Leží na dosti vysokém návrší, kolem jehož úpatí šumí Olza, západně od Fryštátu, právě v krajině, odkud slunko při svém zdánlivém západu posílá k nám své paprsky na rozloučenou. I když osada je malá, je ještě nadto lesem rozdělena ve dvě poloviny, v níž se na každé straně nachází šest selských stavení, zčásti zděných, zčásti dřevěných. Jak pověst vypráví, stával prý na této výšině, která se rozšiřuje v kotlinu, kdysi loupežnický zámek, jehož obyvateli byli prý dva loupežníci, kteří neměli smysl pro nic jiného než loupeže, sváry a vraždy. Jak přesněji zjišťují někteří jiní lidé, konávali tu své tajné schůzky okolo roku 1710 náčelníci loupežníků Ondráš a Juráš, proslulí a obávaní v celé zemi a zakopávali na tomto místě čas od času svou bohatou kořist zlata a stříbra. Zda je na této historce něco pravdy, nemůžeme zaručit, jelikož existenci loupežného zámku v minulosti nelze prokázat. Zdivo této budovy bylo asi, když budova zchátrala, používáno ke stavbám jiných stavení v místě.

       Přesto však se přihodila jednou na úpatí vrchu pohádková historka, o nic méně pravdivá; je skutečností, že před několika desítkami let několik lehkověrných chudých lidí z Fryštátu přišlo jednou do osady Oplíží, za jasné páteční noci, aby hledalo poklad, což se jim však nevyplatilo. Když totiž dospěli na úpatí vrchu, vládla ještě hluboká tma, ačkoliv kalendář oznamoval pro tuto hodinu již svit měsíce, a zahalila očím nejbližší vyhlídku. Měsíc však konečně bledě vyšel a přehlížel svou noční krajinu. Les ležel však dále v strašidelném přítmí a větvemi stromů vanul noční vzduch šeptající tajemné pozdravy kopáčům pokladu, kteří byli již netrpěliví. Nyní počali na více místech na úpatí vrchu kopat hluboké jámy, když nato podle starého zvyku všech hledačů pokladů položili v blízkosti tohoto místa kruh obvyklých kouzelných bylin, v jehož středu bylo navrstveno ztrouchnivělé dřevo ze starých rakví, jež pak konečně při citování všelijakých bláznivých zaříkávání zapálili. Tu náhle nečekaně za pekelného vřískotu vyskočila stará divoká kočka, která si právě pro tuto noc zřídila ve větvích blízkého dubu svůj pelech a postižena kouřem seskočila mezi kopáče pokladu, kteří v domnění, že je to živý satan, který dotčen zlobou chce je za jejich hříšné počínání sebrat rovnou do pekel, rozutekli se v divém úprku a už se nevrátili. Ještě dnes ukazují sedláci z okolí tohoto místa velké prohlubně, u nichž se nacházely vykopávky hledaného domnělého pokladu. Závěrem budiž ještě poznamenáno, že název Doubrava - polsky Dombrowa - pochází z polského "demb" (dub); další historická data viz ve stati o Orlové.