V roce 1290 bylo východní Slezsko samostatné vévodství, Vévodství Těšínské, kterému vládli knížata z rodu Piastovců. Za Měška I. 1290 - 1316 mohl býti založen Fryštát, pokud se tak již nestalo dříve. Jeho syn Kazimír I. 1316 - 1358 přísahal své poddanství českému králi Janu Lucemburskému. Vévodství Těšínské se tak stalo lénem koruny české. Kazimír I. podporoval vnitřní kolonizaci ve svých zemích zakládáním vsí dle německého práva. Roku 1331 potvrdil prodej šoltýství v Karviné, roku 1332 obnovil rychtáři (šoltýsu) Stašovi v Hrušově privilegium tohoto šoltýství. Jeho syn Přemysl I. 1368 - 1409 vystavil první listinu ve vztahu k Fryštátu v roce 1376 přímo ve Fryštátě, která se nedochovala, ale již ve zmíněné fundační listině biskupského správce z Vratislavi Jakuba Augustina z roku 1377 je její obsah citován. Roku 1386 potvrdil se svým bratrem Semovitem ujednání mezi kapitulou kolegiálního kláštera svatého kříže ve Vratislavi a městem Fryštátem, které se uskutečnilo v domě měšťana Greifswalda ve Fryštátě. Přemysla I. následoval jeho syn Boleslav I.(1409 - 1431). Tento obdařil Těšín, Frýdek a Bílsko městskými právy a svobodami. Za jeho synů Václava I., Přemysla II. a Boleslava II. bylo rozděleno jmění těšínských Piastovců tak, že roku 1447 byly Boleslavu II. přiděleny obce Rychvald Karviná, Albrechtice, Šepetovice (od 1573 zpustošeny), Vilmeřovice, dvůr Červina, Skřečoň, obě Lutyně, Dětmarovice, Koukolná, Záblatí, Poruba, Orlová, Doubrava, Vrbice, Hrušov, Heřmanice, Suchá, Lazy a Chotěbuz. Brzo potom obdržel také Fryštát se Starým Městem a Darkov. Boleslav II. může být nazván také jako druhý zakladatel Fryštátu, protože on mu dal privilegia z roku 1447. Boleslav II. se oženil s Annou, dcerou Ivana z Ruska a z jeho manželství měl původ Kazimír, kterému byl jeho strýc Václav I. po smrti Boleslava II. v roce 1452 poručníkem. Anna se krátce po roce 1461 přestěhovala se svým synem zpět do Fryštátu. Po smrti svého strýce Václava I. a Přemysla II. sjednotil jejich synovec Kazimír II. roku 1477 fryštátské území s ostatním vévodstvím Těšínským, nad kterým pak až do roku 1528 vládl. Za ním následoval jeho vnuk Václav II. od roku 1528-1579. Protože však byl stár pouze pět roků když jeho dědeček zemřel, vládl za něj jeho poručík Jan z Pernštejna a jeho matka Anna z Brandenburku. Roku 1545 převzal Václav II. vládu, avšak odstoupil svému synu Bedřichu Kazimíru brzo po roce 1560 Frýdek, Fryštát a Bílsko. Bedřich Kazimír se usadil ve Fryštátě, zemřel však ještě před svým otcem v roce 1571. Pro zadlužení bylo panství Fryštát krátce nato prodáno na pány von Sakse, Vlčka, Cigána a Barského.

      V této době rozvoje od založení města až k jeho prodeji uplynulo přibližně 270 let, které se vyznačovaly všeobecným blahobytem. Jak byla v každé době lidstvu blízká péče o duševní blaho nám dokládají již první doklady o péči vévodů a měšťanů o kostel. výstavba Božího domu, který byl zasvěcen sv. Marii, byla zahájena nedlouho po vzniku města, každopádně však několik let před rokem 1377, protože se nám již zachovala zmínka o prvním faráři Janu. Jeho jméno bylo uvedeno v době sepsání prvního fundačního dokladu oltářní nadace a v této době (1377) již Jan nebyl mezi živými, neb již nebyl ve Fryštátě činný jako plebán (farář). Brzo potom byla ke kostelu přistavena kaple, které vévoda Boleslav I. roku 1420 potvrzuje oltářní nadaci. Jako o faráři zde byla zmínka o Petru, v roce 1472 to byl Martin, roku 1483 Mikuláš Fluk. Patronátní právo si udržovali těšínští vévodové. Roku 1483 darovala vévodkyně Anna Flukovi zahradu, která ležela mezi jejím a mlynářovým pozemkem, k tomu kus pole mimo město, povolila mu užívání rybníku naproti domu mlynáře a k tomu i vodní právo. Výstavba věže ke kostelu byla zahájena roku 1515, roku 1530 byla dle zprávy z kroniky faráře Opolského dokončena. Tato zpráva se nalézá ve farním archivu. Opolský tyto doklady ještě osobně viděl. Dle stejného pramene odstoupil kostelu vévoda Kazimír II. roku 1521 Kopačkovský dvůr, který také faře daroval současně se zahradou a postoupením desátků ze Starého Města, Olšin a Rajského dvora. Dále uvádí Opolský, že roku 1511 vznikla kaple, později zvaná sv. Jana z Nepomuku.

      (pozn. překladatele: Opolský byl farářem ve Fryštátě od r. 1805 - 1828. Nad oknem kaple dodnes čitelný rok 1611.)

      Dle jednoho pergamenu Jana z Pernštejna byl v roce 1530 farářem Fryštátu Ondřej (Andreas), rozený ve Fryštátě, farář Melichar Preissner, který byl později proboštem v Brně a Kanovníkem katedrály v Olomouci. Následoval jej Kašpar Blichar, Martin Hanek a konečně Stanislav Preissner, kterého zastihla ve Fryštátě doba reformace.

      Velmi významně se podílela doba počátku města také na dobročinnosti. Vévodkyně Anna, která měla své vdovské sídlo ve Fryštátě, zřídila s povolením jejího syna Kazimíra roku 1472 před Dolní branou kapli, která byla zasvěcena svatému apoštolu Bartoloměji a Ondřeji, současně se špitálem pro chudé. Až do tohoto roku získalo město takový přírůstek obyvatel že tento dobročinný ústav musel být postaven za hranicemi města. Špitál a kaplana uvedené kaple dotovala vévodkyně z obce Věřňovic (Wilmersdorf). Tyto dávky pro špitál musel venkovský šoltýs shromážditi a také odvésti. V případě opoždění dodávky měla být vesnice městským sluhou napomínána, potom měly být uloženy církevní tresty. Kaplan obdržel na poplatcích půl marky kravské daně, půl marky hradební daně, 4 marky svatodušní daně a 16 grošů daně z vepřového dobytka. Mimo to obdařila jej vévodkyně užíváním jednoho domu, který stál na hřbitově u farního kostela, včetně zahrady. Chudí obyvatelé špitálu obdrželi roční důchod po 4 šeflích (měřicích) pšenice, ječmene a ovsa, jednu dodávku slepic a dvě zahrady. Roku 1483 rozšířil roční dodávku Mikuláš Laysky, dědičný pán na Lazích dar o 8 uh. zlatých. Vévoda Kazimír daroval potom na základě listu z roku 1498 špitálu 4 šefle žita, které bylo dovezeno do vévodského mlýna ve Fryštátě a vyměnil svou zahradu, která ležela u šibenice za tu, kterou špitálu daroval Štěpán z Koukolné. Šest let později prodal tentýž kníže roční příjem 5 zlatých, vázaných na svém pivovaře ve Fryštátě za 70 zlaťáků špitálu a ustanovil důchod, který museli odevzdávat vévodští úředníci obročníkům. Konečně prodal vévoda Václav roku 1554 roční rentu Fryštátu. Tato činila 12 zlatých zlatek (Goldgulden) a 150 uherských zl., které byly zajištěny na všech vévodských požitcích a příjmech vsi Staré Město a byly určeny chudým ve špitále. obroční dům stál na rohu cesty vedoucí do Bohumína a chodníku, který vedl ke mlýnu.

      Kdy a kde byl postaven vévodský zámek nemůžeme bezpečně zjistit. Dle domněnky stál na místě dnešního zámku u kostela. Ve Fryštátě nebyl nikdy hrad a nebyl také uveden nikde jako bod opevnění. Přesto byl obehnán městskou zdí a chráněn valem a příkopem. Dolní a Horní brána (Horní byla chráněna věží) dovolovala vstup a výstup z města. Vedle zámku se nacházela ještě malá branka. Jako ulice ve městě byly vzpomínány ulice Polská, Židovská, Zámecká, Lázeňská a Kostelní. Střed města tvořilo náměstí, kolem kterého byly postaveny dřevěné domy. V podloubích, když takové byly, nabízeli řemeslníci své zboží. S rozšiřováním města vznikla před Horní a Dolní bránou předměstí. V roce 1504 prodal vévoda Kazimír II. městu dům za polovinu ceny (30 fl.), který dal sám postavit, aby si v něm město zřídilo radnici. Věž, která se dodnes vypíná do výšky a nese kamenný reliéf piastovského erbu, je toho dokladem. Protože po sedmi desetiletích přešlo pak město do majetku jiné vrchnosti, odpovídá stavba věže s erbem přibližně času výstavby radničního domu.

      Město se zvolna rozrůstalo k blahobytu a přitahovalo k sobě své zázemí. Prostřednictvím Kazimíra II., který si získal u českého krále Vladislava zásluhy, obdrželo město roku 1473 právo konati dva čtyřdenní výroční trhy, jeden dominica post Ascensionem domini (po svátku Nanebevzetí Páně), druhý in festo Sancti Bartholomaei Apostoli (o svátku sv. apoštola Bartoloměje). Tento list je zajímavý tím, že je v něm Kazimír titulován "Kazimír - kníže Těšínský a Fryštátský" (Dux Tesinensis et in Fricztat princeps). Zde snad byl položen zárodek k tomu, aby se panství Fryštát rozvinulo v samotné knížectví. Mezi správními okresy vévodských komorních statků byl Fryštát jeden z největších a nejvýnosnějších. Dle polského dědičného práva považovali i slezští Piastové své pozemky za společný majetek rodiny a dělili jej obvykle, když vévoda zanechal více synů. Tak Boleslav II. po dělení s bratrem Přemyslem obdržel Fryštát. Jeho syn, který sídlil ve Fryštátě, sloučil opět roku 1477 vévodství Těšínské a přesídlil do Těšína.

      Již další doklad z městského archivu ve Fryštátě je vyhotoven v Těšíně. Anna a Kazimír II. prodali městu v roce 1483 místo pro dvůr, snad jen volné místo za 10 marek k zřízení lázně. Potřebné dřevo k postavení místnosti a jeho dovoz dali městu k volnému použití, podrželi si však polovinu nájemného za pronajatí. Tato lázeň se udržela až do 17. století. Městská kniho zaznamenává její prodej roku 1621 a 1631. Vnuk někdejšího majitele lázně Jana (Hanse) Rottera, jménem Daniel Rotter byl čestný a "umělec" mezi těšínskými lazebníky. Působnost lazebníků spočívala větším dílem na "pouštění žílou", ale ani chirurgické operace jim nebyly cizí.

      V roce 1511 bylo město postiženo prvním velikým neštěstím, které bylo díky vévody zmírněno. Dle záznamu v městské knize vypukl dne 17. dubna 1511 od komína v zámku požár, při kterém bylo město zničeno až do základů. Vévoda Kazimír II. osvobodil chudé obyvatele Fryštátu "když už Nejvyšší dopustil, aby si znovu mohli domy postaviti a svou obživu jak předtím vykonávali", na deset let ode všech dávek a jiných poplatků, přislíbil také osvobození ode všech kostelních dávek na stejnou dobu, jen dávky faráři se musely odevzdávati pravidelně. Řemeslníci obdrželi pětiletou úlevu, dlužníkům, kteří měli dluhy vázány hypotékou bylo poskytnuto desetileté moratorium. Vévoda chtěl také měšťanům výpomoci finančně na výstavbu domů. Přenechal městu právo šenkovati víno a potvrdil právo pivovárečné a právo mílové. Současně jim Kazimír dovolil každý pátek sítí a udicí rybařit v Olši. Konečně jim přislíbil, že správci budou jmenováni jen řádní muži a nikoliv nemanželské osoby (bastardi). Na prosbu měšťanů propůjčil roku 1513 český král Vladislav v návaznosti na věrné služby Kazimíra právo zvýšit vybírání mýta v městských branách a sice z jednoho koně najeden polský groš. Tyto peníze měly být vydány na údržbu a vylepšení městských cest.

      Vévoda Kazimír zemřel roku 1528. Dle velikého množství ve Fryštátě sepsaných dokladů, prodléval zde rád. Jemu vděčíme za zřízení velikých rybníků podél Olše a Stonávky, jejichž sypané břehy jsou viditelné dodnes. Radost ze svého díla a zábavu při lovu u rybníka a výlovu ryb, byla jistě příčinou, proč tak rád a často ve Fryštátě pobýval.

      Město, jak se zdá se brzy po požáru vzpamatovalo a počet obyvatel vzrostl. Proto také měšťané doručili Janu z Pernštejna, který byl poručníkem Václava II. roku 1529 prosbu, ve které žádali o přidělení pozemků k osázení a uváděli těžkosti s obživou, hlavně že "mnozí pro nedostatek domů nevlastní ani zahrádku". Pernštejn žádosti vyhověl a přenechal jim do vlastnictví pozemky, které byly položeny od náměstí k Rajskému mlýnu, za poplatek, který jeho správce zaregistruje.

      Za času Kazimíra vznikla hospodářská krize v celé Evropě s následkem zvýšení ceny peněz, což mělo za následek, že zemědělské produkty ztratily na ceně. Proto se přecházelo k rentabilnějšímu rybničnému hospodářství. Kazimír již vlastnil veliké rybné hospodářství a proto i město pospíchalo se zavedením této formy hospodaření. Tehdejší veřejně - právní předpisy s ohledem na odběr vody a její vypouštění byly často porušovány, proto podléhalo zřizování rybníků povolení vrchnosti. Roku 1534 obdrželi měšťané od Jana z Pernštejna povolení, že město může založit na městské louce proti Petrovicím a Marklovicím v blízkosti šibenice celkem 5 rybníků a potvrdil vyrovnání se sousedy. Stávalo se totiž velmi často, že vedlejší pozemky rybníka byly průsakem a přetokem vody poškozovány. Jiří Pillar z Pilchu, který byl majitelem dvora, pravděpodobně Mizerovského, obdržel již od Kazimíra milostivé povolení k založení rybníka. Spor mezi Pillarem a sousedy řešil již Václav roku 1549.

      V této době se začalo město opět rozvíjet. Je to zřejmé z toho, že roku 1541 získalo město roční příjem 7 zlatých, z těšínského špitálu okolo 100 zlatých a 150 uherských zlatek. Fryštát ležel na důležité obchodní cestě, která vedla ze Slezska do Uher. Tato spojovala Opolí s Těšínem, stoupala dále údolím Olše vzhůru k Jablunkovskému průsmyku a pokračovala do Uher, kde Fuggerové a Thurzové dobývali měď. Roku 1495 rozhodl Kazimír, že Fuggerové budou nadále platit na Fryštátské celnici 4 groše ročně za jeden vůz a v Těšíně 6 grošů. Po uplynutí roku nechává jim Kazimír možnost rozhodnout se, zda souhlasí s tímto ročním jednorázovým poplatkem.

      Rozvoj dopravy si vyžádal i rozmnožení výročních trhů. Císař Ferdinand I. propůjčil městu roku 1550 právo na dva osmidenní výroční trhy, a to na den svatého Šimona a Judy, druhý pak na navrácení svatého Pavla. V tomto čase se povznesla také řemesla. Roku 1552 je v městské knize prokázán cech soukeníků, roku 1559 obuvnický cech a Bedřich Kazimír dává statut plátenickému cechu. Roku 1542 obdrželi pláteníci od Jana z Pernštejna valchu v Dolním předměstí a splav na Olši. Zde se vyráběly Barchety, cíchy neb plátno. Tovaryši tohoto společenstva obdrželi z fryštátského magistrátu zvláštní pravidla jak se mají chovati. Tato pravidla vypracoval starosta Merten Třítěrský roku 1549.

      Tohoto času vypukla ve městě epidemie moru. Černá smrt nebyla tehdy v Evropě neobvyklým hostem, stále se objevovala na různých místech. V roce 1567 - 68 bylo ve Vratislavi asi 6000 obětí. Doklad z roku 1558 hlásá, že ve Fryštátě se rozložil "Boží hněv", nezdravý vzduch. Současně rozkázal Václav, aby se nevyváželo obilí z jeho panství ve Fryštátě, protože fryštátští občané nebyli ve svém neštěstí nikým podporováni.

      Druhá polovina 16. století představovala pro Fryštát nejvyšší vrchol svého rozvoje. Městečko se stalo vzhledným a bylo chráněno četnými privilegiemi. Proto také usilovalo, aby svůj vzestupný význam pro vévodskou komoru uplatnilo v rovném postavení mezi většími městy země. Objevovali se však také nepřátelé privilegovaných městských práv. Z opakovaných proseb zemskému knížeti o potvrzení pivovárečného a mílového práva vidíme, že tyto byly občany dobře střeženy, jakožto vynikající zdroj příjmu. Zřejmě trpěla městská rada také tím, že várečné právo bylo narušeno vévodou Václavem, když propůjčil Mikuláši Rudskému pro jeho statek v Albrechticích, zřídit v této obci pivovar. Vévoda Bedřich Kazimír dovolil roku 1566 svému sekretáři Lorenci Langenbachovi na jeho statku v Kačicích vařiti pivo pro vlastní potřebu i za porušení mílového práva města Fryštátu. Dále Bedřich Kazimír a jeho syn milostivě povolili fryštátskému úředníku Janu Skorzanskému z Kojkovic, ve své vesnici Vilamovice vaření piva.

      Přirozená přání měšťanů na rozšíření jejich osobních práv byla vyslyšena Václavem v roce 1560. Tento nechal zrušit list Boleslava II., kterým občané získali právo dědit do čtvrtého kolena a nahradil jej neomezeným dědičným a odkazovacím právem. Když zemřel měšťan bez závěti a příbuzných, měl jeho majetek připadnouti chudinskému špitálu, neb měl tento majetek posloužiti na opravu cest. Toto privilegium zavazuje také rytíře, pokud sídlí ve městě, aby se řídil městskými zákony. V trestních a soukromých záležitostech je rytíř, který má svůj soudcovský stav na stejné úrovni, povinen se podříditi městskému právu a je zavázán nésti stejná břemena a povinnosti, jako měšťan. Jako břemena uvádí tento doklad pozemkové dávky, peníze pro hlídače, daně a dávky na vydržování obsluhy městských bran. Propůjčil městu právo šenkování vína, jehož výnosy sloužily k pokrytí výloh při údržbě městských hradeb, ponechal si však právo, aby své vlastní víno mohl šenkovati v jednom domě. Zakázal prodej ryb, obilí a jiného zboží před branami města a nařídil toto zboží prodávat na fryštátském trhu.

      Zvláště důležité pro organizaci správy města bylo nařízení tohoto privilegia, že odstupující obecní rada musí nové radě předložiti vyúčtování, tak jak tomu bylo v Těšíně. V čele obce stál starosta a tři radní. Zda tito funkcionáři byli jmenováni vévodou, neb byli voleni občany není známo. V Těšíně byli snad jmenováni vévodou z předložené volební listiny. V každém případě se změnili každoročně, čímž se rozlišovala stará rada od nové. Byly to však skoro vždy stejné osoby, ze kterých se magistrát sestavoval. Kontrola nebyla tedy zvlášť účinná. Dle městské knihy byli od roku 1549 až 1572 starosty a radními občané Merten a Volf Trzitierský, Jan Fischmeister, Michal Scholz, Pavel Oppel, Hans Polaczke, Martin Schlegel, Walter Dubravský, Hans Flod, Ondřej Korzusznik, Řehoř Veydnar, Klement Wolf a další. Zápisy do městské knihy činili obecní písař, o kterém se zachovalo jeho jméno Jiří Agricola k roku 1549. Obcovací řečí z tohoto období byla němčina a čeština. Také o škole byla v městské knize zmínka. Při jednom propouštěcím řízení roku 1561 nalézá se rozhodnutí: "A Jonas má škole dáti a až do svých let přijde, má dále dávati řemeslu...". Roku 1597 je uveden jako školní mistr Pavel Lang.

      Trochu více světla padá v tomto časovém období na městské soudnictví. Jak již bylo uvedeno, Fryštát nikdy neobdržel ve svých privilegiích právo nižšího soudnictví. Toto právo měl fojt, příslušný pro město, jakožto vévodský úředník. Fojtova práva mohla být přenesena na vévodu a teprve od něj na město. To vysvětlují i údaje městské knihy, do které právní doklady zapisoval velmi často fojt a konšelé. V dopise vévody Václava II. roku 1560 byli nejdříve podřízeni městskému soudnímu právu rytíři. V dokladu stejného vévody z roku 1564 a Bedřicha Kazimíra z roku 1566, byli fryštátský fojt a přísežní zavázáni, že když ve vinném šenku Jiřího Rosnera začne prodej, mají nepokojné lidi vzíti do vazby a potrestati. Jak už byla dříve učiněna zmínka o popravišti, muselo město na vydržování kata v Těšíně přispívati společně s městy Bílsko, Ples, Černá Voda, Skočov a Jablunkov. Dr. Julius Bayer uvádí ve svých Pamětihodnostech města Fryštátu, že dle jedné staré městské knihy z roku 1615 obdržel kat za oběšení 1 fl. a 8 grošů. V další městské knize se měly nacházet tři výroky smrti z let 1646 a 1649. Dle toho mohlo město volenými úředníky vykonávati vyšší i nižší soudní úkony.

      Příjmy, které vévoda z města dostával nebyly nikterak malé. Náležely mu pozemkové daně, veškeré poplatky cechů, poplatky z každé řeznické a chlebové lávky a odevzdávky z každé várky piva. Plátenický cech musel ročně zaplatit 16 říšských tolarů a k tomu 50 loktů plátna, na které si vévoda dodal vlastní přízi. Tyto dávky byly uskutečňovány ve vévodském zámku, kde je přebíral vévodský úředník. S tímto úředníkem nebyli fryštátští vždy spokojeni, když jim musel vévoda přislíbit, že jako správce přijme napříště jen řádného muže a ne "bastarda" (nemanželské dítě). Jako vévodští správci jsou uváděni: Jiří Pilnar von Pilch, Václav Pilgrzim z Třanovic, Skorzanský z Kojkovic a Jindřich Bischofsheim z Eggenbergu.

      Krok za krokem zvětšovalo město svůj majetek. Bývalý starosta města, Volf Trzitierský obdržel od vévody Václava II. roku 1545 za zásluhy, které poskytl Kazimíru II., dům se zahradou a polnostmi a k tomu 4 rybníky, vše bez povinnosti platiti daně, jako dar. Toto Trzitierského dědictví získalo město od jeho paní a jejího syna Esaiáše Reihersdorfera roku 1565. Dědictví sestávalo z 11 rybníků a orného pole, které leželo mezi vévodským dvorem "Oplovský" a Marklovickou hranicí, Staroměstským výběhem dobytka a rybníkem Jiřího ze Starého Města. Tento majetek byl pořízen městem za 475 zlatých, neb 1725 rýnských. K tomu daroval Bedřich Kazimír městu roku 1567 čtyři malé rybníky, které ležely v blízkosti Oplovského dvora. Takto se stala pole proti Marklovsko - Petrovické hranici úplně v majetku města. Ke zmíněnému obecnímu Majetku náležel ještě les, pastvina, radniční dům a lázeň. Jako příjmy mělo město mýtné, peníze za hlídání, pokuty a kárná opatření, poplatky řemeslníků, z lávek, z polí a zahrad, za ochranu a peníze z opětného nabytí koupí.

      Nejvýnosnější a nejdůležitější právo všech měst bylo právo na vaření piva a šenkování vína. Právo šenkovati pivo obdržel Fryštát již roku 1447, právo vařiti pivo a šenkování vína obdržel roku 1511. Mimo to vařil vévoda pro svou vlastní potřebu a ve vlastním pivovaře pivo a dělil se zpočátku s městem o šenkování vína. Vesnicím fryštátského panství bylo vždy nařizováno, aby odebírali pivo jen z Fryštátu. Když by se šenkovalo cizí pivo, měli fryštátští právo toto zabaviti a šenkýře potrestati vězením. Usedlí měšťané vařili a prodávali pivo dle pořadí a dle předepsané míry. Václav II. určil roku 1560 počet právovárečných domů na 82, což byly domy všech velkoměšťanů (Grossbürgrů). V roce 1588 obdrželo město právo šenkování vína. Toto bylo prodáno Jiřímu Roznerovi za 600 fl. Vévodou Václavem roku 1564, později přešlo právo na Jana Kappela z Labachu, sekretáře vévody Václava II., který právo přenechal městu za 1500 fl. včetně domu na náměstí a zahrady.

      Na poměry velice mnoho listin, které Václav II. a jeho syn Bedřich Kazimír vystavil také pro Fryštát, měly mimo právního podkladu pro měšťany ještě druhý zvláštní důvod. Vévoda Václav byl uměnímilovný kníže, který své příjmy a vydání neuměl udržeti v rovnováze. Jemu se rovnal i jeho syn Bedřich Kazimír, kterému vévoda odstoupil panství Fryštát, Frýdek a Bílsko. Oba se ocitli ve velké tísni. Potvrzování privilegií znamenaly pro ně veliké příjmy od měst, kterým byly vystavovány. Bedřich Kazimír sídlil ve Fryštátě a oženil se s Kateřinou z Lehnice s velkými oslavami a leskem. Příchod mladé vévodkyně do Fryštátu byl zahájen turnajem a slavnostmi. Jak málo tyto slavnosti odpovídaly skutečnému finančnímu stavu vévody, dokazuje i to, že si Kazimír vypůjčil stříbrné příbory a koberce od vévody z Břehu. Roku 1569 musel zadržeti díl městských příjmů, aby vypomohl knížecím financím. Bedřich Kazimír obdržel od radních a se souhlasem celé obce povolení šenkovat své zámecké pivo v Orlovských, Rychvaldských, Německo-Lutyňských a Polsko-Lutyňských krčmách, nejprve na tři roky, později, když o to vévoda požádá, na další dva roky, bez ohledu na mílové právo města, s připomínkou, že zavede nové hospodaření. Toto dobré předsevzetí již nevyužil. Roku 1571 vévoda Kazimír zemřel a s jeho smrtí nastala očekávaná katastrofa. Na nařízení císaře Maxmiliána II. zasedala roku 1571 ve Fryštátě komise, která určila celkovou sumu dluhů bez úroků částkou 244.000 tolarů. Muselo se přistoupit k prodeji panství Fryštát, Frýdek a Bílsko. Panství Fryštát bylo odhadnuto na 132.500 tolarů, Frýdek s Bílskem společně na 111.500 tolarů. Dle poznámky na vnitřní straně obálky městské knihy, koupil Václav Cigán ze Slupska statky Fryštát, Orlovou, Lazy, Staré Město, Koukolnou, Závadu, Petrovice, Ráj a Louky za 40.000 tolarů. Další obce fryštátského panství přešly na pány von Barský, Vlček a Saks. Takto byl Fryštát navždy odtržen od vévodství Těšínského a vytvořil od toho času malé stavovské panství (Status minor) Fryštát.