Ráj, menší panství stavovské, patřící panu Jiřímu baronovi z Beess-Chrostinů, na pravém břehu Olzy, vzdálen asi 10 minut cesty od města Fryštátu. Název Ráj (německy Roy) pochází asi z polského slova "raj" (česky "ráj"). Vstup do Ráje vede hustou alejí prastarých kaštanů a lip, po níž lze jako ve stinné chodbě chráněn před slunečními paprsky dospět až k úřednickým bytům; několik těchto stromů bylo už pro své stáří použito jako palivové dříví, bývají však pokaždé nahrazeny novým, silným porostem.

       Toto panství patřilo kdysi k vévodským komorním statkům a bývalo přičleněno k panství fryštátskému. V roce 1447 prodává vévoda těšínský Přemko II. Petrovi Karvinskému vesnici Ráj (něm. Lorenz). Později připadl Ráj s Fryštátem vévodovi Bedřichu Kazimírovi, po jehož smrti v r. 1571 v důsledku zanechaných dluhů byl přenechán jeho věřitelům a tito jej prodali včetně Fryštátu pánu Václavu Cigánovi ze Slupska. Když tento zemřel, stal se jeho starší syn Mikuláš majitelem Ráje. V 17. století byli jeho majiteli svobodní pánové ze Sunku a to Emerich svobodný pán ze Sunku, který zemřel 6. prosince 1660, načež jej ve vlastnictví Ráje a Petrovic následoval jeho syn Jan Jiří, cís. komoří a komorní president v Uhrách. Pak připadl Ráj hrabatům z Tenczina. Po smrti hraběte a zemského hejtmana těšínského Adama Václava z Tenczina, který zemřel 24. října 1727, nastupuje jako pozemkový pán (vrchnost) Ráje a Petrovic Jindřich Vilém hrabě z Wilczků. (V době, když zemřel Adam hrabě z Tenczina a jeho hlavním dědicem byl Jindřich Vilém hrabě z Wilczků, stal se zemským hejtmanem Vratislav z Mitrovic a byl do své funkce uveden barony Jindřichem Ferdinandem z Larischů a Adamem Václavem Gotschalskovským. Přísahu skládal do rukou tehdejšího zemského přísedícího Antonína barona z Beessu, což mimochodem poznamenáváme). Potom byl majitelem Ráje pán v. Wienskowsky a po něm pak kníže z Croi, jehož předkové se velmi proslavili v tureckých válkách a od něhož Ráj koupil irský lord Taaffe včetně Fryštátu, jeho vnuk hrabě Rudolf Taaffe byl pak jejich majitelem až do roku 1793. V roce 1793 získal Jiří sv. pán z Beess-Chrostinů, zemský maršál a rada vévodského zemského práva těšínského, koupí menší panství stavovské Ráj pro sebe.

       Nejstarší předkové tohoto šlechtického rodu Beessů přišli prý již v r. 644 s Zechem (Čechem?) z charvátských krajů do Slezska. Již v roce 1311 byl Adam z Beessů radou vévody Boleslava Opolského. Vít z Beessů byl majitelem vesnice Karschwitz (?) v r. 1348, Adam Beess vsi Kuja (?) a Otto Beess v r. 1423 majitelem Rogova (Rogau) ve vévodství opolském. V roce 1493 si tři bratři Adam, Hanuš a Mikuláš Beessové rozdělili otcovské statky a rozdělili svůj rod v další posloupnosti na mnoho linií a větví, které všechny používají predikátu (přídomku) podle prastarého rodového domu Chrostin, nacházejícího se v Chorvatsku a připojují přízviska odvozená od svých různých statků.

       Výše uvedený Adam Beess z Chrostinu sezením na Cöllnu (?) (Cölln) byl císařem Maxmiliánem diplomem datovaným v Schönhofenu 17. října 1508,povýšen do stavu svobodných pánů. Z jeho starší hlavní rodové linie, od něho odvozené, byl v r. 1607 Hanuš sv. pán z Beessů sezením na Cöllnu, Löwen - a Ketzendorfu ? (Cölln, Löwen - und Ketzendorf) nejvyšším zemským sudím vévodství opolského a ratibořského: určil v r. 1612 panství Löwen (?) za fideikommiss své rodové linie, jejž odkázal synovi svého bratra Kašparu Jindřichovi, jehož pravnuk Otto Leopold, který zemřel dne 16. ledna 1761 jako královský soudní rada, vyslanec v Drážďanech, byl dne 19. října 1761 povýšen do českého dědičného stavu hraběcího. Jeho vnučka Jana Karolina hraběnka z Beessů, dcera hraběte Jana Gottlieba Otty a hraběnky Josefiny ze Sinzendorfu, se provdala v r. 1787 za hraběte Josefa z Nosticů a Rokytnice a odkázala v r. 1821 před svou smrtí dne 3. června 1821 fideikommissní statek Löwen (?) svým dětem.

       Od Adamova mladšího bratra Mikuláše z Beessů povstávala mladší hlavní linie lossenská (Lossen ?), z níž Leopold z Beessů a Chrostinu sezením na Dolní Lišné a Třinci, syn to Jiřího a Darie Alžběty ze Skall (?), nejvyšší zemský soudce a kancléř knížectví těšínského byl v r. 1705 povýšen do dědičného stavu svobodných pánů, avšak ženat jsa se Žofií z Esslingeru zemřel 17. září 1715. Další pošlost (rodová linie) jeho syna Karla Václava sv. pána z Beessů a Chrostinu sezením na Hnojníku, Neborech, Siethau (?), ženatého s Karolinou Ludmilou z Rejvízu (Reissviz) a Kateřinou, zemř. 12. července 1754, jakož i jeho vnuka Jiřího Karla Josefa kvete dodnes.

       Sv. pán Karel z Beessů a Chrostinu, nar. 27. července 1781, pán na Konské a Neborech, se oženil dne 5. ledna 1817 s Karolinou, dcerou Jana Hapta, sv. pána z Forgáčů a M. Anny, sv. paní Kaltschmidtové z Eisenbergu, nar. 2. listopadu 1797.

       Podle Biermannových "Dějin vévodství těšínského" přišli prý Beessové z Falkenberska (Falkenberg) a první zmínka o nich existuje v kupní smlouvě ze dne 30. září 1353, vystavené vévodou z Falkenbergu (Falkenberg) pro urozené pány bratry Ottu a Adama Beessovy.

       Jelikož výše zmíněný pán Jiří baron z Beessů si se svým bratrem Janem vyměnili své majetky (Lišná, Hnojník) , stalo se, že posléze jmenovaný žil jako vrchnost v Ráji a zde i zemřel v r. 1861. Nezanechal žádné potomky a odkázal svůj majetek svému synovci nynějšímu vlastníkovi panu Jiřímu sv. pánu z Beessů-Chrostinů. Uvádíme dále obě linie v genealogickém pořádku za tím účelem, abychom váženým čtenářům představili jasný obraz o dnešních příbuzenských poměrech tohoto vysoce váženého starého šlechtického rodu.

       1. Starší linie

       Jiří sv. pán z Beessů-Chrostinů, nar. 5. února 1824 (syn sv. pána Jiřího pána na Hnojníku, Rakovci a Třanovicích, zemřelého 29. května 1836), nynější majitel statků Ráj, Darkov, Louky, Otrembov, Horních a Dolních Kačic, Hnojníka a Třanovic v Rakouském Slezsku, c. k. komoří a poslanec Říšské rady pan baron Beess je čilým přítelem a znalcem věd a umění, zemědělství a horlivým myslivcem vzácné laskavosti a prostého chování, čímž si získal srdce svých poddaných a všech, kdož je znají; k tomu je i pilným podporovatelem rozvážného a mírného pokroku v mezích zákona. Jeho pečlivé vychování pod vedením známého, avšak již zemřelého pátera Dr. Jiřího Prutka, opatřilo mu základní vzdělání a působilo rozhodujícím způsobem na jeho duchovní směr. Pan baron Beess senior nevynechal též žádnou příležitost, aby uplatnil svůj politický vliv k užitku a prospěchu zdejšího obyvatelstva a aby působil v Korunní radě a na Říšské radě v duchu svého dobrého rakouského smýšlení. U příležitosti posledních válečných událostí v r. 1866 bylo panu baronu Jiřímu z Beessů vysloveno Jeho Veličenstvem císařem osobním dopisem ze dne 22. října 1866 vyslovena nejvyšší spokojenost. Oženil se 25. června 1847 se

       Štěpánkou roz. Wachtlerovou nar. 12. června 1830. (Pan rytíř z Wachtlerů je nyní majitelem Hohenwangu ve Štýrsku etc.).

       Děti: 1. Jiří, Marie, Ludmila, Jan, Josef, Alfréd, Štěpán, Viktorín, Leopold, nar. 27. března 1848. Pan baron Jiří z Beessů junior má s tělesnou podobou i mnoho stejného z duševní povahy svého vysoce urozeného otce a je svým charakterem v každém ohledu jeho dokonalým obrazem.

       2. Anna, Josefina, Štěpánka, Marie, Ludmila, nar. 2. července 1849, provdaná ve Vídni 21. září 1872 za Sophuse hraběte Dannesskjolda-Samsöe. Je vdovou od roku 1873.

       3. Ludmila, Marie, Anna, Štěpánka, nar. 18, dubna 1851, provdaná ve Vídni 17. června 1869 za Felixe hraběte Kalnokyho, c. k. majora m. sl.

       4. Jan, Nepomuk; Marie, Ludmila Josef, Benjamin, nar. 6. prosince 1853, c. k. poručík rezervy c. k. hulánského pluku č. 2 knížete Karla Schwarzenberga.

       5. Leopold, Marie, Ludmila, nar. 19. ledna 1856.

       6. Josef, Marie, Ludmila, nar. 6. října 1861.

       Sestra: Anna, narozená 16. srpna 1814, c. k. dáma Sv. kříže (Stkr. Dame), provdaná za Josefa hraběte Ferriho, c. k. komořího.

       II. Mladší linie

       Karel, sv. pán z Bessů-Chrostinů, nar. dne 22. října 1817, majitel panství Konská a Nebory v Rakouském Slezsku, oženil se v roce 1854 s Bertou, nar. dne 23. 9. 1828, dcerou zemř: Adalberta (10. listopadu 1861), rytíře z Höpfingenu a Bergendorfu na Welchově (Velchow) v Čechách, a Gabriely, rozené sv. paní Spens z Bodenn.

       Dcery:

       I. Berta, nar. 23. září 1854

       II. Karolína, nar. 11. srpna 1857

       III. Viola, nar. 11. dubna 1862

       Sourozenci:

       I. Karolína, nar. 20. července 1819, provdaná 27. listopadu 1841 za hraběte Michala Bukuwky-ho (? snad Bukowského), c. k. komořího.

       II. Otto, nar. 28. července 1820, ženatý 18. května 1847 s Emmou, roz. sv. paní Sedlnickou, nar. 31. prosince 1828.

       Matka

       Karolína, ro. sv. paní Forgačová z Forgačů, nar. dne 2. listopadu 1797, c. k. dáma Sv. kříže (Stkr. Dame), provdaná 5. ledna 1817 za sv. pána Karla (nar. 27. července 1781), majitele statků Konská a Nebory, vdova od roku 1850.

       Otcův bratr a pozůstalí po něm

       Jan Nepomuk (nar. 9. května 1787, zemř. 27. února 1861), pán menšího svobodného panství stavovského Ráj, c. k. komoří, vdova po něm: Marie, rozená Kasparková (Kasparek), ovdovělá sv. paní z Mattencloitů.

       Rodový erb

       Červený štít, na něm stříbrný, šikmě doprava nahoru položený, vytržený se svými kořeny a nahoře ulomený lípový kmen, z jehož horní a dolní strany visí stříbrný lípový list. Na koruně svobodných pánů, pokrývající štít, spočívá otevřená přílba s korunou, která s červenostříbrným krytem nese chochol černého kohoutího peří.

       K tomuto panství patřily začátkem tohoto století (19.) do roku 1833 obce Ráj, Darkov, Louky a Vydmuchov, V posléze jmenovaném roce byl od pana Barona Karla Spense zakoupen Otrembov; v roce 1860 bylo koupeno panství Dolní Kačice od pana statkáře Pohla, v roce 1863 statek Horní Kačice od pana Dr. Demla, v roce 1861 po smrti bývalého majitele panství Jana sv. pána z Beessů, zdědil majetek jeho synovec, dnešní pán baron Jiří z Beessů, který k majetku přikoupil statek Horní Kačice. Dnes tedy patří k panství Ráj, Darkov, Louky, Dolní a Horní Kačice a Otrembovem. Tyto osady leží vesměs v blízkosti řeky Olzy a tvoří velký hospodářský komplex.

       Ve vsi Ráj je pěkný starý panský zámek se svými vedlejšími a hospodářskými budovami a zahradami leží asi 10 minut vzdálen od města, blízko obchodní silnice vedoucí do Těšína.

       Od předměstí Špluchov, se kterými Ráj sousedí, vede - jak již řečeno - alej prastarých bohatě stinných kaštanů až k hospodářským budovám zámku. Středem této aleje, která je skoro jediným cílem Fryštátských pro blízké vycházky, vede obchodní silnice do Těšína a bezprostředně vedle aleje vede pohodlný chodník pro pěší, který je nádherně zastíněn překvapivě se rozkládajícími větvemi těchto stromů. Opravdu velký příjemný pocit skýtá tato alej lidem dychtivým procházek na jaře, kdy se tyto stromy skvějí v nádherné ozdobě listoví a květů a kdy mezi větvemi znějí písně radostných obyvatel háje. Ale také za zimních měsíců je alej v odpoledních hodinách o sobotách a nedělích houfně navštěvována. Pro větší pohodlí procházejících se občanů dal dnešní pán baron z Beessů zřídit již před několika léty vícero laviček z dubového dřeva po obou stranách stromořadí. Před zámkem stojí skupiny stromů z cypřišů a (Taxineen ?), které se zvedají po obou stranách esplanády, od ní se pak šíří malebně zámecký rybník, osazený dokola vonnou spireou, lyciem, lonicerou gratou a caprifoliem.

       V zimě tu vládne čilý život. Sotva se rybník potáhne dostatečně silnou ledovou pokrývkou, proudí sem spěšně mládež z okolí, zejména z Fryštátu, aby se obveselovala bruslením. Obvykle v odpoledních hodinách a nedělích a svátcích se tu naskýtá vzrušující podívaná na honičku rozdováděné mládeže na ledě. Že při tom nechybí komických scén - je zajisté v povaze věci.

       Podle dějepisných údajů, byl asi rajský zámek postaven brzy potom, když vévoda Bedřich Kazimír se stal majitelem Fryštátu a Ráje a vévoda se do něho nastěhoval zčásti proto, aby mohl požívat více venkovského klidu a přesto nebyl daleko od městečka Fryštátu, zčásti pro svou krásnou polohu a nádherný výhled odtud, což bylo všeobecně označováno výrazem "rajský". Rovněž starý sloh zámku, který nadto je budovou daleko vybíhající, stavěnou ve formě čtverce, odpovídá této domněnce. Od této doby, jak výše uvedeno, jsou k dispozici podrobnější poznámky o majitelích Ráje a nelze pochybovat, že většina pozdějších majitelů Fryštátu a Ráje si zvolila tento zámek za své stálé sídlo. Na jižní straně zámku je patrná čtyřhranná věž, přistavěná k zámku, která s ohledem na svou výšku zámeckou budovu samu převyšuje jen maličko. Věž byla původně výšky skoro dvojnásobné a měla dvě kopule a v tomto stavu se nacházela ještě za časů hraběte Rudolfa Taaffea, tedy koncem 18. století. V té době potkala věž i zámek tragická příhoda. Za jedné strašné bouře, kdy černé mraky se hřmotem táhly po obloze a sršely blesky, uhodila ohnivá koule s rachotem do věže rajského zámku, zničila její velkou část a současně zachvátil věž i zámek požár. Úder blesku byl tak prudký, že vícero koní ustájených v panských stájích nedaleko věže padlo v bezvědomí k zemi, aniž byly vůbec bleskem zasaženy.

       Portál zámku zdobily dříve dvě figury vytesané z kamene, které zámku propůjčovaly starobylý vzhled; toho času zaujímají sochy místo vpravo od zámku u obilné komory (sýpky).

       Jedna pověst, zakořeněná hluboce mezi zdejším obyvatelstvem, spojuje ony dvě sochy do vnitřní souvislosti s oběma náčelníky zbojníků, Ondrášem a Jurášem, kteří počátkem 18. století řádili v našem kraji. Podle této pověsti přepadla prý horda zbojníků pod vedením Ondřáše a Juráše za tmavé bouřlivé noci zámek, avšak jakmile se objevilo mnoho lidí z Ráje a Fryštátu, kteří přispěchali v důsledku poplašného zvonění, zbojníci krajinu s největším spěchem opustili, aniž způsobili nějakou škodu. Jako odstrašující příklad a k připomínce na tuto příhodu, postavili prý před zámkem (podle pověsti) tyto obě sochy z kamene, z nichž každá zpodobňuje silného muže, oděného zvířecí kůží a ozbrojeného kyjem.

       Jak nyní vyprávějí dějiny země, existovala prý skutečně v té době ve Vévodství těšínském zbojnická banda pod vedením výše uvedených náčelníků a zejména Ondráš, na jehož hlavu byla vypsána vysoká cena a jehož zajetím nebo zastřelením se dlouho bezvýsledně zabývaly početné vojenské výpravy, způsobil prý v těšínském okrese různé nepokoje. Nakonec usmrtil svého kolegu, obávaného a krvežíznivého zbojníka Juráše. Tento byl v zemi ještě více obáván než Ondráš. Jak se dále vypravuje, chtěl se Juráš stát jediným vůdcem bandy a když se do hry zapletla i žárlivost, vznikl mezi oběma zbojníky spor, který se skončil Jurášovou smrtí. Ondráš mu roztříštil hlavu toporem (obraz znázorňující tento čin se nachází v těšínské radnici). Později byl Ondráš dopaden a musel své zločiny odpykat životem.

       Nemůžeme pominout, abychom nevyslovili na pověst, zde rozšířenou, svůj vlastní subjektivní názor. Zní to přece příliš pohádkově, kdyby se mělo uvěřit, že by majitel zámku měl uctít upomínku na osoby, které ohrožovaly jeho panství a dokonce jeho život, tím způsobem, že by,jim postavil sochy. Kdyby se však přihlédlo i k tomu, že se tak stalo jako odstrašující příklad, pak i pro tuto domněnku není žádného rozumného důvodu; těmto osobám by bylo asi třeba učinit základem zcela jiný motiv, neboť pozorujeme-li vnější podobu soch, vzpomeneme si bezděky na staré Germány. Každá ze zmíněných soch, jak uvedeno, je oděna zvířecí kůží a ozbrojena kyjem, svalová síla těla divoká odhodlanost ve vzezření vystupují v podstatě celé postavy ostře dopředu. Je tedy snadno možné, že když pozdější generace, která o pověsti něco zaslechla, uváděla tuto pověst do souvislosti se sochami před zámkem. Kdyby to proto mělo své opodstatnění, dala by se vysvětlit lehce i příčina postavení těchto soch.

       Nad bránou v okně prvního poschodí jsou umístěny historické hodiny ještě z doby hraběte Taaffea, s ciferníkem upevněným směrem ven, jehož ručičky a ukazatele hodin jsou dobře viditelné jen pouhým okem z těšínské silnice, vzdálené asi 200 kroků. V přízemí zámecké věže se nachází kaple.

       Střed zámeckého dvora čtvercové podoby zabírá ozdobná fontána, do níž se přivádí voda ze zřídla pramenícího v panských rajských polích u kunčické silnice. Po tří stranách dvora se táhnou arkády a v příslušné poloze s nimi se prostírají v l. poschodí prostorné chodby. Jižní strana zámku skýtá oku návštěvníka překvapující výhled do dálky. V blízkosti se šíří rozkošné údolí Olzy se svými venkovskými zákruty a dále lze spatřit malé skupiny pahorků, jak mírně vystupují, a v pozadí výběžky Karpat, na nichž oko nalézá povznášející bod klidu.

       Sály a obytné místnosti zámku jsou většinou nově upraveny a moderně vyzdobeny. Při provedení renovace objevili ve zdi l. poschodí jižního zámeckého křídla tajnou chodbu, která vyúsťovala do sklepa, jehož vchod byl rovněž zazděn. Další pátrání ukázala, že tato chodba je poškozena a táhne se podél hraběcího larischovského zámku ve Fryštátě až pod farní kostel. Snad by se při podrobnějším průzkumu chodby našly památky archeologické hodnoty. - Pokud jde o vnitřní vybavení obytných místností zámku, činí toto všechnu, čest bohatství a vkusu. Pan baron Beess obývá místnosti v levém předním traktu zámku, zatímco appartement paní baronky se nachází vpravo.

       Do parku se dostaneme buď ze zámku nebo postranními vchody, které se nacházejí na několika místech zahradního oplocení. Zahrada je díky velkomyslnosti majitele otevřena pro obecenstvo, byla v nejnovější době velmi zkrášlena a pečuje o ni starostlivě zahradník. Pan baron se snaží lázeňským hostům a jiným návštěvníkům parku pobyt veškerým způsobem učinit pohodlným. Část parku bezprostředně u zámku obsahuje kuželkovou dráhu, zřízenou v roce 1861 a v roce 1864 zapaženou prkny, již lze používat i za nepříznivého počasí vedle se nachází tělocvična. V blízkosti odtud zpozorujeme dvě nádherné stinné aleje habrů, které skrývají svou hojnou listnatou ozdobou velmi blahodárný pobyt a vzbuzují v srdci každého přítele přírody povznášející pocit.

       Ve stejné části parku se nachází skleník s různými exotickými rostlinami. V malé vzdálenosti od tohoto skleníku stojí půvabný zahradní dům. Pavilon na věžní straně zámku, nad nímž rozpíná své obrovské větve lípa stará skoro 300 let, je hoden zmínky zejména proto, že zde měl ve zvyku odpočívat v Pánu zesnulý pan baron Jan z Beessů, jakmile ukončil svou obvyklou procházku, která spočívala v tom, že se promenoval v aleji ležící poblíž tohoto zahradního domku vždy šestkrát tam a zpátky. Rovněž nyní je pavilon v létě místem, které pan baron z Beessů se svou vysoce urozenou rodinou o krásných letních večerech pro krásnou vyhlídku občas navštěvuje. Nádherná je odtud vyhlídka na Těšín, vzdálený dvě míle, lze spatřit přivrácenou polovinu města, jak za slunečního svitu a jasného vzduchu probleskuje jasně přes pahorky; chceme-li dojem zvýšit, je zapotřebí jen ozbrojit oko dobrým dalekohledem budeme nezbytně pozorovat i můžeme obdivovat malý ráj, který se naším očím naskytne.

       K této části partu přiléhá zelinářská zahrada s fíkovníkovým domkem, dále ovocná zahrada. Za parkem na straně Olzy se nalézá rajský lihovar, který před asi osmi lety byl důkladně restaurován. Pohon v lihovaru se děje pomocí žentouru, takže jakmile jsou brambory očištěny v pracích neckách, následují další práce jako vytažení brambor do pařáku, po odpaření následuje mačkání, míšení etc. pomocí strojního zařízení, ba i současně může probíhat i mačkání potřebného sladu. Voda, potřebná pro lihovar, se přivádí z mlýnského potoka, vzdáleného cca 20 sáhů pomocí čerpacího kola do nádrže, odkud se přivádí podzemním potrubím na chladící talíře. U lihovaru je záhodno připomenout, že tu byly konány první pokusy s vodou odebíranou z darkovského solného pramene na přispěchavších lázeňských hostech a výsledek zkoušek se vždy ukázal jako vhodný.

       Pole náležející ke správě statku v Ráji jsou většinou obdělávána obilninami a brambory (pro lihovar). Vzpomeňme zde též na aleje v polích, které vznikly za působení pana inspektora Kani a správce pana Pavla Krutschiny a táhnou se na vícero panských polích. Tyto aleje, vysazené vesměs z ovocných stromů, nejenom že v budoucnu zkrášlí o mnoho vzhled krajiny, nýbrž přetvoří ji ve velkou nádhernou zahradu, tedy v opravdový "ráj".

       Kancelář hospodářské správy na důchodu rajského panství byla dříve umístěna v samotném zámku, avšak v roce 1863 byly oba úřady přeloženy do dlouhé přízemní budovy před zámkem, když tato byla před tím zcela stavebně upravena. Zde je také byt pana vrchního správce Julia Chlebofského, jehož čilý duch a starostlivost jsou dostatečně známy v patřičných kruzích. I když vrchní správa spočívá v rukou jmenovaného pana Chlebofského, je přece jen ponechán vrchní dozor nad celým komplexem statků nejstaršímu synovi pana barona panu Jiřímu baronovi z Beessů. Vrchní správě jsou bezprostředně podřízení jako pomocní úředníci p. Alois Gross, adjunkt důchodového úřadu a pánové Kubečko a Waszyca jako hospodářští adjunkti.

       K této správní budově přiléhá panská stáj, komora pro sedla a kočárna. Na ni navazuje vysoká budova o třech poschodích s pěti etážemi, která slouží jako zásobárna obilí (sýpka). Vis á-vis této řady budov leží rozsáhlý majorátní dvůr, jehož tři stodoly na severní straně se v roce 1863 staly obětí plamenů.

       Ještě je třeba dodat; že naproti kapli ve vsi se nachází dobře známá již zastaralá cihelna na střešní krytinu, která jak známo vyrábí velmi potřebné produkty.

       Za založení národní školy v Ráji, k němuž došlo před několika lety, je třeba vděčit zčásti zásluhám důst. pana fryštátského arcikněze a monsignora p. Karla Hudzietze, jenž k tomu dal podnět, především je však nutno poděkovat darům pana barona Jiřího z Beessů a majiteli pozemků panu Josefu Urbanczykovi, přičemž tento šlechetný čin vejde do paměti příštích generací tím více, jelikož tím bylo školní mládeži v Ráji na vždy prokázáno duševní a tělesné dobrodiní. Neboť v době, kdy v Ráji nebyla ještě žádná škola, byly dítka školou povinné nuceny chodit do školy buďto do Fryštátu, nebo do Kačic, což připadalo asi chudobným malým školákům v zimě a za špatného počasí i v létě v důsledku velké vzdálenosti velmi tvrdým. Škola je jednotřídní a navštěvovalo ji ve školním roce 1877/78 okolo 100 žáků a žákyň. Vyučováni, které vede učitel pan František Gattnar, zařazený do 3. platové třídy, se vzornou horlivostí, se děje hlavně v polském jazyce, ačkoliv by bylo žádoucí, aby se se stejnou pílí pěstoval i jazyk německý. Předsedou místní školní rady je statkář pan Jakub Sedlatschek. - Ráj přísluší odedávna k faře ve Fryštátě.

       Zájezdní hostinec, který měl dříve štít "U nalivajky" (pravděpodobně od slova "naliwać - nalívat", jmenuje se nyní "U dráhy", je položen u města u Těšínské silnice a těší se početné návštěvě. O masopustě se tu často konají taneční zábavy a selské bály; je zde nájemcem pan Löffler.

       Kromě tohoto zájezdního hostince je ve vsi výčep, který patří panu Josefu Dadokovi. - Paní Anna Wawrzicková provozuje výnosný obchod s dobytkem.

       Vesnice čítá 72 domovních čísel a má 622 obyvatel.

       Funkci starosty zastává p. Josef Urbanczik.

       Plošný rozsah Ráje činí: stavební pozemky 6 jiter 681 čtv. sáhů, role 934 jiter 543 čtv. sáhů, louky 23 jiter 35 čtv. sáhů, zahrady 15 jiter 846 čtv. sáhů, pastviny 81 jiter 801 čtv. sáhů, vysoký les 619 jiter 1594 čtv. sáhů, nízký les 8 jiter 196 čtv. sáhů, neplodná půda 85 jiter 880 čtv. sáhů, dohromady 1774 8/16 čtv. sáhů.