Dolní Žibřidovice, statek patřící panu baronu Emerichu z Mattencloitů a vesnice na říčce Petrůvka, cca tři čtvrtě míle severovýchodně od Fryštátu.

       Dolní Žibřidovice, Dolní Marklovice vč. prostřední Suché a Doubrava patřily dříve pozemkovému pánu (vrchnosti) panu Janu sv. pánu z Mattencloitů, po jehož smrti jeho syn Karel sv. pán z Mattencloitů (nar. 11. července 1755, zemř. 28. dubna 1814, žen. s Teklou sv. paní z Beessů a Chrostinů, nar. 13. listop. 1773, zemř. 12. března 1828) zdědil Dolní Žibřidovice, avšak Dolní Marklovice jeho bratr sv. pán František Xaver z Mattencloitů. Výše uvedeného svobodného pána Karla následoval v převzetí panství jeho syn Jan Baptista sv. pán z Mattencloitů, nar. 24. července 1803, pán na Horních a Dolních Žibřidovicích a na lénu Německé Pavlovice, c. k. komoří (vdova po něm: Marie roz. sv. paní Spens z Bodenu, nar. 27. března 1804, c. k. dáma Sv. kříže (Stkr. D.), provdaná 30. března 1824). U příležitosti válečných událostí byla dne 22. října 1866 vyslovena panu Janu sv. pánu z Mattencloitů osobním dopisem Jeho výsosti císaře nejvyšší spokojenost. Když dne 10 února 1878 zemřel, připadlo panství 3. synovi panu baronu Emerichovi z Mattencloitů. Tento se narodil dne 20. srpna 1829, je pánem na Šumbarku, jakož i Horních a Dolních Žibřidovic v Rak. Slezsku, c. k. komoří, ženatý dne 8. ledna 1857 a Evelínou, nar. dne 15. dubna 1835, dcerou Erdmanna a Karolíny, roz. hraběnky z Gaschinu, svob. paní z a na Rosenbergu, která zemřela dne 24. března 1858. Děti:

       a) Maria, nar. 16: října 1857
       b) Gisela, nar. 8. prosince 1858
       c) Hanuš, nar. 27. srpna 1860
       d) Kamila, nar. 28. července 1862
       e) Helena, nar. 27. září 1865
       i) Evelína, nar. 15. března 1867

       Co se týče další genealogie, jakož i rodového znaku etc. odkazujeme čtenáře na dům svobodných pánů Mattencloitů na Orlové.

       Ve vsi se nachází starý rozsáhlý a před několika lety zcela renovovaný panský zámek se třemi dvory, lihovarem, ovčínem a dvěma rybníky, bohatými rybami.

       Vedení hospodářství podléhá panu Janu Janušovi jako hospodářskému správci, pan J. Friedrich je kontrolorem a pan Endlicher zastává místo lesního.

       Zastávka a železniční viadukt. V souladu s tím, že c. k. Severní dráha Ferdinandova se dotýká i Žibřidovic, dosahuje tato osada nemalé proslulosti. V roce 1855 byl zde postaven kromě zastávky 76) poznámka imposantní železniční viadukt, jehož zřízení si vyžádalo plná dvě léta. Tento most je jedna z nejzajímavějších a nejvýznamnějších staveb severní dráhy, má neuvěřitelnou délku 570 metrů a střední výšku 19,07 metru. Počet těchto pilířů vysokých jako věž činí 40 a rozpětí každého jednotlivého oblouku dosahuje překvapující délky 11,3 metru. Vlastní pilíře včetně zesilovacích pilířů mají šířku 7 metrů.

       Tento viadukt, jakož i přilehlé trati byly postaveny za tehdejšího generálního inspektora, dvorního rady v. Francesconiho a stavba provedena stavebními podnikateli bratry Kleinovými. V následujícím období a t. z příčiny bažinaté půdy muselo se od dalšího používání této obrovské stavby upustit a viadukt byl za nynějšího generálního inspektora pana dvorního rady barona Eichlera z Eichkronu zanechán a musela být zato postavena objížďka přes Malé Kunčice, která byly předána do provozu dne 3. října 1877. Zastávka v Žibřidovicích, odkud objížďka počíná, zůstává však zachována.

       Na fryštátské straně vesnice rozprostírá se hustý černý les, který patří k Žibřidovicím a lze tu na silnici vedoucí lesem zaslechnout zvolání v mnohonásobné ozvěně.

       Vesnice má dva hostince, z nichž jeden je panský, druhý pak majetkem pana Josefa Sliwky. Sýrárna patří panu Žebrokovi a mlýn, položený na Petrůvce je majetkem pana Františka Kempného. Pila je panská. Obchody smíšeným zbožím provozují pánové Jan Fisek a Lorenz Fussig.

       Kostel zasvěcený sv. Matce Boží, přivtělený k Fryštátskému arcipresbyteriátu, je včetně fary a školy pod patronátem žibřidovické vrchnosti. Je prastarého původu a jeho listiny a jiné spisy vzaly za své dne 27. listopadu 1751 při požáru vypuknuvším v noční době. Sem jsou přifařeny tyto osady: Dolní a Horní Žibřidovice, Dolní a Horní Marklovice. Starý farní kostel zasvěcený památce Nanebevzetí Panny Marie stával zde již dlouho před obdobím reformace, byl dříve v majetku luteránských pastorů a v roce 1661 byl opět předán katolickému faráři Ferdinandu Gabrielovi Gwidzinskému.

       Nynější farní kostel byl postaven v roce 1774 až 1776 z tvrdého materiálu, k čemuž farář Ondřej Pigula věnoval okolo 3000 zl., a byl vysvěcen dne 25. srpna 1776 vratislavským knížetem-biskupem Filipem Gotthardem ze Schafgotschů. Nynějším žibřidovickým farářem je důst. pán František Strzižyk, jemuž je k ruce důst. p. kooperátor p. Jindřich Dziekan.

       Třitřídní škola v Žibřidovicích pro obě pohlaví byla v roce 1878/79 navštěvována 343 dětmi. Vyučování se koná v obou zemských jazycích. Ke chvále nadučitele pana Jana Nowobilského budiž řečeno, že ačkoliv současně spravuje i tamní c. k: poštu, zbývá mu vždy ještě tolik času, aby pěstoval hudbu a zpěv, v čemž mu pilně pomáhají oba počestní učitelé pánové Karel Sobetzky a Antonín Swiczy. Pan Antonín Swiczy starší, statkář, je předsedou místní školní rady.

       Čítá se zde 162 domovních čísel a včetně Horních Žibřidovic 1644 obyvatel. Dolní Žibřidovice samé mají 1176 obyvatel. Místním představeným pro Dolní i Horní Žibřidovice je pan Jan Piwko.

       Plošná rozloha Dolních Žibřidovic činí: stav. pozemky 9 jiter 975 čtv. sáhů, role 1390 jiter 478 čtv. sáhů, louky 107 jiter 1074 čtv. sáhů, zahrady 10 jiter 1120 čtv. sáhů, pastviny 94 jiter 411 čtv. sáhů, vysoký les 467 jiter 335 čtv. sáhů, pastviny s dřevinami 33 jiter 329 čtv. sáhů, neplodná půda 57 jiter 381 čtv. sáhů, dohromady 2170 3/16 jitra.

Horní Žibřidovice

       Horní Žibřidovice se dříve německy nazývaly Siegfriedsdorf. Leží poblíž Malých Kunčic a Dolních Žibřidovic na Petrůvce, asi hodinu cesty vzdáleny od Fryštátu.

       Majiteli tohoto statku byli na počátku 18. století pánové Kieselowští. Od Jana v. Kieselowského přešly na pána Alberta rytíře z Gusnaru, od kterého je v roce 1796 koupí nabyl pan František Xaver sv. pán z Mattencloitů, po jehož smrti v r. 1878 přešly na jeho syna Emericha sv. pána z Mattencloitů (viz Dolní Žibřidovice) dědictvím.

       Nachází se tu starý dřevěný, již neobyvatelný panský zámek. Pod rybníkem "Mlýnský" stojí provozuschopný mlýn se 2 složeními, na něž je přiváděna voda z Malých Kunčic, která teče mezi vrchy Kotucz a Lenz, nově zřízeným příkopem; vlastníkem mlýna je pan Jan Wirba.

       Na úpatí kopce Kotucze položená kolonie stejného jména se počítá k Horním Žibřidovicím. Tento kopec, jakož i rovina vedle se nacházející, býval dříve panskou usedlostí, porostlou dubovým lesem. Pan Albrecht rytíř Gusnar z Komorné, tehdejší tamní statkář, dal jej vykácet a v letech 1794 - 1796 na tomtéž místě postavil kolonii (osadu) o deseti domech.

       Obyvatelé Horních Žibřidovic jsou přifařeni do Dolních Žibřidovic a slaví posvícení v den svátku Nanebevzetí Panny Marie.

       Hospoda,nacházející se ve vsi, je panská a vynáší asi znamenité nájemné.

       Obchody smíšeným zbožím provozují pánové Adolf Komendier a Antonín Wlaka.

       Horní Žibřidovice a Kotucz čítají celkem 57 domovních čísel a 468 obyvatel. Jelikož tato osada tvoří spojenou velkoobec, jsou místní představení titíž jako u Dolních Žibřidovic. Škola se tu bohužel stále ještě postrádá.

       Plošný rozsah Horních Žibřidovic a Kotucze: stavební pozemky 3 jitra 335 čtv. sáhů, role 334 jiter 1360 čtv. sáhů, louky 37 jiter 941 čtv. sáhů, zahrady 5 jiter 1317 čtv. sáhů, pastviny 36 jiter 1386 čtv. sáhů, vysoký les 161 jiter 65 čtv. sáhů, nízký les 2 jitra 207 čtv. sáhů, pastviny s užitkem dřeva 14 jiter 795 čtv. sáhů, neplodná půda 12 jiter 1279 čtv. sáhů, dohromady 618 13/16 jitra.