Od doby polsko-německého sblížení po uzavření paktu o neútočení v roce 1934, československá vláda zařadila Polsko k nepřátelským státům a proto pohraničí polsko - československé zůstalo začleněno do opevňovacího plánu. V prvních plánech z jara 1935 byla k zabezpečení hranice s Polskem přikládána značná důležitost, která byla větší, než k Rakousku, později však realizace výstavby opevnění odsunuto na druhou polovinu čtyřicátých let. výjimkou byl úsek západních hranic, který měl být vystavěn dříve. Na Těšínském Slezsku a severozápadním Slovensku bylo zamýšleno zesílit hraniční úsek s Polskem v délce 90 km, spojujícím se pod Bohumínem 3) s opevněním úseku ostravského, směřujícího proti Německu. Ostatní části hranice měly chránit nezařazené body obrany podél komunikačních linií. Úkolem těchto opevnění byla především obrana sporného území Záolší a Opavy, taktéž ochrana komunikačních linií s Rumunskem a Sovětským Ruskem. 4) Celkem se uvažovalo o vybudování 94 těžkých a 510 lehkých objektů. Celkový náklad měl činit 281 mil. korun.

       V první řadě, jak již bylo vzpomenuto, počala výstavba na 65 kilometrové trase opevnění podél řeky Olše, od Bohumína do Nýdku u Jablunkova, s úkolem ochrany před polským útokem a zabezpečení před německým útokem na Ostravu přes polské území Slezska. Na tomto úseku začaly práce na podzim 1937 a do jejich přerušení bylo vybetonováno 232 lehkých opevnění vzor 37 (československé označení LO vz. 37). Rozložení se vyznačovalo značnou hloubkou (do 1 km) a hustotou staveb. V okolí Těšína byly pevnosti rozmístěné ve 4 řadách, u Fryštátu a jihu Těšína ve 2 - 3 řadách, nejslabší bylo opevnění při ústí Olše do Odry a u Třince. Na podzim 1938 byla připravena dokumentace 17 z 32 těžkých objektů, které měly posílit úsek mezi Bohumínem a Třincem. Pro jejich posádku bylo zamýšleno do roku 1941 zformovat jeden prapor. V roce 1939 měl být dokončen úsek XXXIII Jablunkov, který zůstal vyměřen na podzim roku 1938 velitelem 8 hraniční divize gen. Birula. 5)

       Lehké pevnůstky LO vz. 37 takzvané řopíky byly vyprojektované koncem roku 1936 jako prototypy obranných pásem. Tyto obranné linie tvořily svými bočními stranami ucelené palebné clony, objekty v druhé linii měly za úkol zesílit a doplnit palbu linie první. U nich bylo použito pevnůstek s čelními i šikmými bočními střílnami. Tyto objekty byly odolné proti střelám 100 mm děl, zesílené byly odolné střelám 150 mm. S ohledem na stavbu a vyzbrojení bylo vystavěno několik typů, ale převážnou část činily objekty typu A se dvěma střílnami (kolem 85% celkového počtu) a jednostřílnové typu B (kolem 5% celkového počtu). Oba typy byly jednomístnosťové se zastíněnými krátkou maskou. Lomený vchod byl chráněn střílnou ruční zbraně. Jejich výzbroj činily lehký kulomet vzor 26 nebo těžký kulomet vzor 724 a vzor 37, umístěné na dřevěné lafetě. V pevnůstkách dvoustřílnových tvořilo posádku 7 vojínů a v jednostřílnových 4 vojíni. 6)

       Na terénu Těšínského Slezska se rovněž nacházely opevňovací prvky úseku "Moravská Ostrava a podúseku "Bohumín", položené podél hranice s Německem od kopytova do Pasek a Antošovic. Na terénu zabraném Polskem v roce 1938 se nacházela část úseku k Odře na kterém byly vybudovány 4 těžké pevnosti. Pátý unikátní objekt MOS-1 s otočnou věží těžkého kulometu, který měl být situován při hranici s Polskem nad Olší nebyl postaven. Úsek byl silným obranným prvkem roty, který přehrazoval tři cesty i železniční trať. Ve druhé linii byly umístěny 4 lehké objekty vz. 37. Na pravém křídle, podél polské hranice, kolem osady Šunychl začala v roce 1937 stavba bočního rigolu na řece Olši (v české literatuře je označován jako záchytný hák na řece Olši), skládajícího se z 9 objektů vz. 37 ve dvou liniích. Tato skupina měla za úkol zaclonění obranného křídla před obchvatem přes polské území. K osádce úseku mezi Olší a Odrou bylo určeno 189 osob, to je jedna rota čtvrtého hraničářského pluku, které velel mjr. Václav Pukl.

       Podúsek "Bohumín byl projektován jako první z celého plánu opevnění hranice Československa, kde jsou výrazné prvky francouzských zkušeností (viz J. Pavel: První československé prvky ve "Forteca" číslo 2/98).