Rod Larisch-Mönnich

Historie rodu do 18. století

Historie rodu Larisch-Mönnichů sahá až do 13. století a patří tedy k velmi starým slezským rodům. Jako nejstarší prapředek bývá uváděn Arnold z Klisina připomínaný k roku 1279. Během následujících staletí se Laryšové rozdělili do několika větví, k těm hlavním patřili Laryšové z Nečeslavic a Laryšové ze Lhoty. Zakladatelem rodové větve Laryšů ze Lhoty je Mikuláš Laryš ze Lhoty. Přídomek "ze Lhoty" je odvozen od sídla, jež Laryšové vlastnili a dnes bychom jej pod názvem Ligota Bialska našli na území Polska. Na Těšínsku se Laryšové objevují v 16. století, kdy Jiří Laryš ze Lhoty získal, pravděpodobně sňatkem s Žofií Rudzkou z Rudz, statek Karviná.

Dne 4. srpna 1654 byla Laryšům na základě diplomu císaře Ferdinanda III. pro Jana Bedřicha Laryše ze Lhoty udělena hodnost svobodných pánů s predikátem "ze Lhoty a Karviné" a povoleno užívání erbu. Jan František Vilém Laryš svobodný pán ze Lhoty a Karviné pak byl císařským diplomem ze dne 24. dubna 1748 povýšen do českého hraběcího stavu. Po jeho smrti v roce 1760 se panství ujal nejstarší syn Kalixt Petr, protože neměl mužské potomky, přešel majetek po jeho smrti do rukou mladšího bratra Jana Josefa Erdmana. Z jeho sňatku s Marií Annou hraběnkou Hodicovou z Olbramic se narodilo 6 dětí. Nejstarší syn Jan Josef se roku 1791 oženil s Annou Marií Teklou, poslední nositelkou rodového jména Mönnich. Spojení příjmení Mönnich a Larisch bylo povoleno diplomem císaře Leopolda II. ze dne 21. ledna 1791.

Ex Libris Larisch-Mönnich
Fond: Archiv města Český Těšín (1416)1920-1945 Inv.č.: 25 Sign.: J. d. 56/49

Fond: Archiv města Český Těšín (1416)1920-1945 Inventární č.: 25 Signatura: J. d. 56 / 49
Regest: Václav, kníže těšínský potvrzuje rozhodnutí Žofie Laryšové z Rudz o vyplacení podílu svým dětem, které měla v manželství se zemřelým Oldřichem Cukrmacherem. Jako svědek uveden mimo jiné také Jiřík Laryš ze Lhoty.

Listina v Digitálním archivu ZA v Opavě

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich (1793-1859)

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich prvorozený syn manželů Jana hraběte Larische a Anny Marie Tekly z Mönnichů se narodil v Karviné 23. února 1793. Roku 1817 se oženil s Gabrielou Jindřiškou hraběnkou Haugvicovou svobodnou paní z Malé Obiše.

Byl významným a úspěšným podnikatelem a zakladatelem celé řady podniků. V době, kdy spravoval rodové majetky, zde došlo k velkému rozvoji, jak na úseku zemědělství, tak i průmyslu. Cukrovar v Horní Suché založil Jindřich hrabě Larisch-Mönnich roku 1832 jako vůbec první v rakouské části Slezska. Přes počáteční úspěchy však musela být roku 1871 výroba cukru v Horní Suché zastavena. Obdobný osud měla také sklárna postavená v Karviné patrně někdy v druhé polovině 30. let 19. století. Roku 1852 založil Jindřich hrabě Larisch-Mönnich Továrnu na výrobu sody v Petrovicích, Továrnu na hliněné zboží v Horní Lutyni a Továrnu na zinkové barvy v Petřvaldě. Věnoval se také rozvoji dolů. V roce 1856 bylo zahájeno hloubení těžní jámy č. XVII, která byla v roce 1884 přejmenována na Františku. Z roku 1856 je rovněž těžní jáma Gabzdylova (také č. VI), později nazvaná Jindřich. V roce 1843 nechal postavit první koksovací pec v Karviné. Zpočátku se zde pracovalo jen v jednotlivých primitivních pecích, brzy však byla výroba rozšířena.

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich zemřel ve Florencii 21. dubna 1859. Po jeho smrti zdědil většinu majetku nejstarší syn Jan. Továrny v Horní Lutyni a Petřvaldě přešly na Jindřichova nejmladšího syna Evžena Larisch-Mönnicha a po jeho úmrtí na jeho dcery.

Jan hrabě Larisch-Mönnich (1821-1884)

Jan hrabě Larisch-Mönnich se narodil 30. května 1821 v Dolních Životicích (okres Opava). V roce 1841 dokončil právnická studia na vídeňské univerzitě, poté působil ve státních službách, a to na krajských úřadech v Linci a Salzburku. V roce 1849 se v Ebelsbergu v Horním Rakousku (poblíž Lince) oženil s Františkou svobodnou paní Kast z Ebelsbergu.

Po smrti otce Jindřicha Larisch-Mönnicha v roce 1859 podnikl studijní cestu do Anglie, aby se v praxi seznámil s řízením průmyslové a zemědělské výroby. Po návratu do Karviné se ujal správy rodového majetku. Věnoval se rozvoji kamenouhelných dolů. Roku 1860 bylo zahájeno hloubení jámy Jan, před rokem 1862 jámy Karel. Těžní jáma Hlubina byla z roku 1871. V roce 1860 došlo také k rozšíření koksovny a k podstatnému zkvalitnění výroby koksu. Velkou pozornost věnoval pivovarnictví. Pivovar v Karviné byl vybudován v první polovině 19. století. Svému účelu sloužil až do roku 1860, kdy byl dán do provozu pivovar nový, který byl pak dále modernizován. Jan hrabě Larisch-Mönnich stál rovněž u zrodu Rafinerie lihu v Karviné v roce 1863.

Jan hrabě Larisch-Mönnich

Vedle správy rodinných statků zastával také řadu významných úřadů nejen na úrovni Slezska, ale i celé rakouské monarchie. V letech 1861 - 1865 byl zemským hejtmanem ve Slezsku. V roce 1861 se stal členem panské sněmovny říšské rady, byl c.k. tajným radou a komořím. Od 27. července 1865 vykonával úřad ministra financí ve vládě ministerského předsedy Belcrediho. V lednu 1867 byl z této funkce na vlastní žádost odvolán. Od roku 1871 zastával hodnost císařského vrchního dvorního maršálka. Obdržel také mnohá vyznamenání - byl rytířem rakouského řádu Zlatého rouna, držitelem Velkokříže rakouského Leopoldova řádu, čestným rytířem Maltézského řádu.

Zemřel 3. června 1884 v Lamport Hall v Anglii.

Jan hrabě Larisch-Mönnich
Stacks Image 108
Stacks Image 113
Stacks Image 118
Stacks Image 123
Stacks Image 128
Stacks Image 133

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich (1850-1918)

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich se narodil 13. února 1850 v Ebelsbergu v Horním Rakousku. Jako privatista absolvoval tešínské gymnázium. Roku 1871 se oženil se svou sestřenicí Jindřiškou Larisch-Mönnich.

Již za otcova života se věnoval správě rodových statků a průmyslových podniků, jejichž vedení převzal v roce 1884. S velkým zájmem se věnoval rozvoji důlních a chemických podniků. V roce 1887 založil Rafinerii petroleje v Bohumíně (již v roce 1893 závod odkoupila Rafinerie minerálních olejů, a. s. Budapešť). V roce 1895 byla v areálu dolu Jan Karel zprovozněna elektrárna. Velkou pozornost věnoval rovněž modernizaci a rozšíření jodobromových lázní v Darkově.

Byl dědičným členem panské sněmovny rakouské říšské rady, c.k. tajným radou a komořím, zemským hejtmanem ve Slezsku, prezidentem rakouské Slezské zemské lesní a hospodářské společnosti. U příležitosti třiceti let jeho působení v úřadu zemského hejtmana ve Slezsku mu slezská města udělila dne 26. června 1916 čestné občanství. Tento dokument s 24 vedutami a znaky slezských měst patří k nejcennějším archiváliím uloženým ve Státním okresním archivu Karviná. Také Jindřich hrabě Larisch-Mönnich obdržel mnoho významných řádů - Velkokříž rakouského Leopoldova řádu, řád čestného rytíře Maltézského řádu, velkokříž pruského královského řádu červené orlice, velkokříž bulharského královského řádu Za civilní zásluhy a další.

Zemřel na zámku Solca 8. prosince 1918.

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich
Stacks Image 167
Stacks Image 172
Stacks Image 177
Stacks Image 182

JUDr. Jan Larisch-Mönnich (1872-1962)

JUDr. Jan Larisch-Mönnich se narodil ve Fryštátě 6. října 1872, jako první z pěti dětí hraběte Jindřicha Larisch-Mönnicha a jeho manželky Jindřišky. Vystudoval práva na univerzitě ve Vídni, kde také získal doktorát. Roku 1895 se stal rezervním důstojníkem I. hulánského pluku a od roku 1896 byl c. k. komořím. V roce 1901 založil spolu s dalšími osobnostmi Pomocný spolek pro nemocné TBC pro rakouské království a země a stal se jeho místopředsedou, v roce 1904 předsedou. V témže roce se stal předsedou Kuratoria zemědělské školy v Chotěbuzi. Byl prezidentem Rakousko-slezské společnosti pro zemědělství a lesnictví. V roce 1902 byl za II. kurii velkostatku zvolen do slezského zemského sněmu v Opavě. V roce 1904 byl zvolen do říšské rady jako náhradník za zemřelého Antonína svobodného pána Sedlnitzkého z velkostatkářské kurie. Zaujal místo dědičného člena panské sněmovny, stal se tajným radou a rytířem Řádu zlatého rouna. Dne 29. dubna 1912 se na zámku Pszczyna (Polsko) oženil s Američankou Olivií Lukrécií Fitz-Patrickovou z rodu baronů a hrabat z Upper-Ossory.

Po smrti svého otce v roce 1918 se stal univerzálním dědicem veškerého majetku. Vznik Československé republiky s sebou přinesl řadu změn. Přestaly platit všechny šlechtické tituly, záborový a přídělový zákon likvidoval dosavadní rodinné fideikomisy. Část majetku Larisch-Mönnichů se ocitla na území Polska. Půda nacházející se v ČSR prošla 1. pozemkovou reformou. Před jejím započetím měl pozemkový majetek na území Československé republiky rozlohu 7 972 ha, po jejím skončení zhruba polovinu. Průmyslový majetek dotčen nebyl.

Na jaře roku 1945 odešel JUDr. Jan Larisch-Mönnich s rodinou před blížící se frontou do Palfau v Rakousku. Po osvobození byl veškerý majetek Larisch-Mönnichů zkonfiskován a znárodněn. JUDr. Jan Larisch-Mönnich žádal spolu se svou manželkou o navrácení československého občanství, snažil se také získat zpět zabavený majetek. Do Karviné se však již nikdy nevrátil, zemřel v Palfau 10. listopadu 1962. Jeho manželka ho přežila o necelých 9 let.

JUDr. Jan Larisch-Mönnich

Ze svazku JUDr. Jana Larisch-Mönnicha s Olívií Fitz-Patrickovou se narodilo pět dětí.

Prvorozený syn Jindřich se narodil 16. května 1913 na zámku v Ráji. Po maturitě na Německém reálném gymnáziu v Novém Bohumíně studoval na hornické akademii v Příbrami. Zemřel v Praze ve věku 20 let.

Dcera Helena se narodila 1. května 1914 v Ráji u Fryštátu. Dne 25. dubna 1935 se na zámku Solca provdala za hraběte André Tarnowského. Rodina se vystěhovala do Brazílie, manžel tragicky zahynul při autonehodě 27. října 1949. V říjnu 1954 se Helena Larisch-Mönnich v Rio de Janeiru vdala podruhé za Williama Monteiro de Barros.

Syn Eduard se narodil na zámku Solca 4. ledna 1916. Po maturitě na Německém reálném gymnáziu v Novém Bohumíně studoval na hornické akademii v Příbrami. První manželství s Helenou Šebelovou bylo rozvedeno po čtyřech letech. Oženil se pak ještě dvakrát. Ze tří manželství se narodily čtyři děti. Zemřel v Palfau 31. července 1987.

Také třetí syn Jan se narodil na zámku Solca, a to 15. listopadu 1917. Jako všichni jeho sourozenci také on maturoval na Německém reálném gymnáziu v Novém Bohumíně. Po maturitě studoval na univerzitě v Belgii. V říjnu 1940 se oženil s hraběnkou Vilemínou Schaffgotschovou. Ta 22. listopadu 1945 tragicky zahynula při autonehodě v Brtnici u Třebíče. V roce 1952 se Jan Larisch-Mönnich oženil podruhé, jeho manželkou se stala Marie de Salamanca y Caro. Ze dvou manželství se narodilo osm dětí. Jan Larisch-Mönnich zemřel ve Španělsku 7. března 1997. Jeho pohřeb se odehrával na třech místech - ve Španělsku, Rakousku a také v kostele Povýšení sv. Kříže v Karviné-Fryštátě.

Nejmladší dcera Mary se narodila na zámku Solca 11. května 1921. Dne 14. listopadu 1940 se ve Vídni provdala za hraběte Filipa z Thurn a Valsassina - Como Vercelli. Rodina žije na dolnorakouském hradě Rastenberg.

Olivie Lukrécie Fitz-Patricková
Stacks Image 223
Stacks Image 228
Stacks Image 233
Stacks Image 238
Stacks Image 243
Stacks Image 248

Zpracoval

Státní okresní archiv Karviná
Fryštátská 55
733 01 Karviná - Fryštát

Zpracoval

Státní okresní archiv Karviná
Fryštátská 55
733 01 Karviná - Fryštát

O projektu

© Projekt stará Karvinná
Tématický web věnovaný zaniklé Karvinné.
Publikováno poprvé v roce 2010.

O projektu

© Projekt stará Karvinná
Tématický web věnovaný zaniklé Karvinné.
Publikováno poprvé v roce 2010.

Kontakt

+420 596 312 780
podatelna@ka.archives.cz

Kontakt

+420 596 312 780
podatelna@ka.archives.cz

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace