1) Biermannovy „Geschichte des Herzogtzhums Teschen” (Dějiny vévodství Těšínského). ZPĚT

2) Podle k. Kořistky.ZPĚT

3) Biermann přitákává této doměnce ve svých „Geschichte des Herzogtzhums Teschen”.ZPĚT

4) „Vollkommene Chronika Ober- und Niedeschlesiens” (Úplná kronika Horního a Dolního Slezska) od F. Lucae.ZPĚT

5) Podle G. Biermanna nazýval se zlý bůh Slovanů „černi bog”, odtud lze odvodit též pojmy „čert, Teufel a čertovo hovno”.ZPĚT

6) „Geschichte des Herzogtzhums Teschen” G. Biermann.ZPĚT

7) Okrouhlá kaple na těínském zámeckém vrchu, která byla později zasvěcena sv. Mikulášovi, je prý pohanským chrámem (Alb. Heinrich: „Versuch über die Geschichte des Herzogtzhums Teschen”.ZPĚT

8) Budiž zde jen uvedena poznámka, že tento svátek se slaví vždy 15. října, v ostatních provinciích však podle římského kalendáře 17. října.ZPĚT

9) Je to ostatně prokázáno G. Biermannem a je jednoznačně zjištěno, jelikož je to totiž uznáváno ve slezské historiografii, že před rokem 1290 neexistoval v Těšíně žádný vévoda.ZPĚT

10) G. Biermann to popírá.ZPĚT

b 11) U příležitosti vpádu kozáků do Skočova došlo zde k pouličnímu boji, při němž zahynulo na náměstí 100 skočovských občanů. (Srv. Alb. Heinrich: „Versuch über das Herzogtzhums Teschen”).ZPĚT

12) Podle údajů K. Kořistky: „Vévodství slezské a Markrabství moravské ve svých geografických pomětech” (K. Kořistka: „Herzogthum Schlesien und die Markgrafschaf Mähren in ihren geographischen Verhältnissen”).ZPĚT

13) Na rozdíl od města Freistadt v pruském Slezsku (Freistadium occidentale). Podle Kreuslerova latitinského příručního slovníku zní název: „Eleutheropolis” (svobodné město). ZPĚT

14) Podle „Geschichte des Herzogtzhums Teschen” G. Biermanna, str. 43 bylo asi město Těšín, jak lze s největší pravděpodobností usuzovat, založeno až v 11. století.ZPĚT

15) Stávalo se však velmi zřídka, že by zcela nová města byla zakládána podle německého vzoru, spíše byly osady již existující obdařeny německým právem. Taktéž budiž připomenuto, že polské osady, již existujjící, při svém obdaření právem německým ztrácely obvykle své dřívější názvy. G. Biermann: „Geschichte des Herzogtzhums Teschen”.ZPĚT

16) R. Widimsky: „Städte- Wappenkranz des Herzogthums Schlesien” (Věnec městských znaků Vévodství slezského).ZPĚT

17) Nelze popřít, že zbytky husitů - moravští bratři - žili v našem kraji až do časů reformace. Na důkaz toho připomeňme jen velkou Moravskou kapli, přimýkající se ke zdejšímu farnímu kostelu. Proto též zapustilo učení Lutherovo u slovanského obyvatelstva, k němuž patřili ultrakvisté, velmi rychle kořeny.ZPĚT

18) Rukopis se nalézá na fryštátské faře. Je označen názvem:„Alloquia animae, autore Veceslav Ottyk a Dobrzan s. Theologiase Doctore, Misionario apostolico in Silesia, canonico dellgiatas superioris Glogooviae, Parocho Archipreesbytero Freistadiensi anno 1668 (Pojednání o duši, vydáno Václavem Ottykem z Dobrzan, doktorem theologie, apoštolským misionářem ve Slezsku, kanovníkem nejvyššího kolegia v Hlohově, faráře a arcikněze ve Fryštátě etc. 1655)”.ZPĚT

19) Požární zeď byla zničena při posledním požáru r. 1823. ZPĚT

20) Stará těšínská silnice směřovala z Fryčtátu, na konci Horního předměstí k Bonkovu, vedla rolí, zastíněnou stromy, přes Bonkov, Darkov, Louky atd. do Těšína. ZPĚT

21) Podle výpovědi několika očitých svědků existovaly prý ještě na počátku tohoto století (19.) před požárem města v roce 1823 na všech čtyřech stranách řad domů na náměstí podloubí. ZPĚT

22) Na jednom náhrobku hřbitova sv. Marka je nápis: „Joh. Steinbergi viri circumspecti, Consulis civitatis Freystadiensis” etc. (rok 1569 ?), z čehož lze usuzovat, že v dřívějších dobách starosta města měl titul consul (konšel); avšak v jedné listině z roku 1377 jsou uváděni čtyři konsulové a přísežní (iurati), takže jako consules byli pravděpodobně označováni radní. ZPĚT

23) Svůj úkol jsme mohli v tomto ohledu řešit jen tak dalece, pokud nám bylo možno při skrovných zprávách provésti badatelský výzkum nejenom s pomocí listin městského a farního archivu, nýbrž i mnoha spisů a knih, které jsme měli různým způsobem k dispozici o posloupnosti nynější vrchnosti (pozemkových pánů) fryštátských a nejbližších vztazích k rodině a státu. ZPĚT

24) Podle záznamů c.k. ředitele pana Antona Petera v Těšíně. ZPĚT

25) G. Biermann: „Geschichte des Herzogtzhums Teschen” - Jiní autoři jako Dlugosz, R. Kneifel, nechávají jej zemřít již v roce 1426. ZPĚT

26) ZPĚT

27) ZPĚT

28) ZPĚT

29) ZPĚT

30) ZPĚT

31) ZPĚT

32) ZPĚT

33) ZPĚT

34) ZPĚT

35) Velký společný mandl, vystavěný cechem plátenickým, nalézal se až do požáru města v r. 1823 na rohu ulic mezi novým hřbitovem a kostelem sv. Marka. Ježto však mandl, zhotovený z dubového dřeva, shořel při požáru města, dal magistrát na tomtéž místě postavit vhodnou vodní nádrž pro potrubí městského vodovodu, která stojí dodnes. ZPĚT

36) Jan Čelo z Czechowic byl vlastníkem Malých Kunčic, jichž nabyl sňatkem s Kateřinou Sedlnickou z Choltic. Kateřina zdědila tento statek po smrti své matky Margarety v. Ossinské. ZPĚT

37) Listina o tom se nalézá v městském archívu. ZPĚT

38) Pravděpodobně v roce 1621, kdy španělské pomocné oddíly byly i v Těšíně. (R. Kneifel: "Topographie k. k. Schlesien"). - Podle Biermannových "Geschichte des Herzogthums Teschen" byly to prý neapolaké oddíly, které byly v žoldu krále španělského, jemuž patřila Neapol a Sicílie, a jež v roce 1621 k naši ochraně proti nepřátelským vpádům Uhrů přitáhly do naší zemičky, tu však řádily hůře než nepřátelé a jejich loupeživost šla tak daleko, že nešetřily ani kostelů: ZPĚT

39) O čemž podává důkaz skočovská historie. ZPĚT

40) Vojáci, kteři zemřeli následkem epidemie, byli pohřbeni na hřbitově u kostela sv. Mikuláše (viz tamtéž). ZPĚT

41) V archívu města Fryštátu. ZPĚT

42) V takové tísni před nebezpečím prchali měšťané se svými cennostmi většinou do sklepa, vykopávali zde 2 - 3 sáhy hluboké jámy, které dole učinili prostornými, řádně vydřevili a ukrývali tam své svršky; pak byly tyto předměty opatrně přikryty prkny a ostatní prostor zasypán hlínou a učiněn nenápadným. Takové skrýše, pocházející z oněch dob, lze nalézti v mnoha sklepích městských domů dodnes, poněvadž jsem se před léty mohl sám přesvědčit o existenci takové, avšak prázdné klenotnice v domě svých rodičů. ZPĚT

43) 16. března 1647 vystavil velící švédský generál Wittenberger ve Fryštátě ochranný patent (Salvaguardi-Patent) pro město Těšín, v němž vysvětloval, že město vstupuje pod ochranu švédské královny a že se vojsku zakazuje všechno svévolné nastěhování, odhady výpalného, plenění, odnímání koní, velkého dobytka a drůbeže atd. pod přísnými tresty. ZPĚT

44) Již den předtím bylo možno pociťovat tupé rány jako dunění děl, což však pocházelo od trhacích pokusů, které se prováděly na žibřidovickém viaduktu a železničním mostě v Zavadě. Velký kus odstželené bomby, který byl nalezen na zavadskem mostě se uchovává v dřevěné krabioi ve fryštátské lékárně. Je nejasné, proč se bomby odstřelovaly; když všechny ostatní trhací práce byly prováděny s pomocí dynamitových patron; pravděpodobně nechtěli tento balast neužitečně s sebou dále tahat. ZPĚT

45) Budiž nám dovoleno zaznamenat tu malou příhodu, oož dříve bývalo příčinou, že mnohému žíznícímu býl odpírán nápoj z tohoto čistého pramene. Když ještě byl přístup k prameni umožněn každému, nabyla voda brzo pověst o zázráčné léčebné moci a z tohoto důvodu mnozí venkované, zatížení různými nemocemi se tam denně objevovali a ve své pověře nanejvýš nepatřičným způsobem se snažili najít uzdnavení u pramene. Tomuto bláznivému počínání byla konečně učiněna přítrž. U příležitosti zřízení fontány před fryštátským zámkem, která je spojena železným potrubím se vzpomenutým pramenem, obdržel pramen nový přístřešek a jeho úplným uzamčením je současně zabráněno používat domnělou zázračnou studánku. ZPĚT

46) Jedna "fryštátská čtvrť " má 40 dolnorakouských měřic. ZPĚT

46a) Matka p. Ant. Olschy, která bydlí u svého syna, je toho času nejstarší stařenkou okresu; je jí více než 100 let, uvádíme ji jako ojedinělý zjev vysokého stáří a šťastného života. ZPĚT

47) Na světové výstavě v Londýně v r. 1863 obdržela Jeho Excelence pan hrabě Jan Larisch z Mönnichů za vystavovanou kalcinovanou sodu a Glauberovu sůl a za dobrou jakost těchto produktů (Petrovické výrobky) čestné uznání. Dále i za dobrou jakost vlněného rouna - průmyslovou medaili. ZPĚT

48) Litujeme, že nemůžeme vyčkat úspěchů na nejnovější pařížské výstavě, protože tisk tohoto dílka již příliš pokročil. ZPĚT

49) Čištění náměstí a ulic ponechává~ vůbec ještě mnoho přání. Největším nedostatkem v tomto směru, kromě již vzpomenutých dobytčích trhů, zůstává ještě skutečnost, že povozy projíždějící městem zůstávají stát na náměstí a že se tu připouští znečišťování náměstí v enormním měřítku krmením koní. Kdybychom si v tomto ohledu mohli dovolit nějaký návrh, pak bychom slavnou městskou representaci upozornili na místo před městským hostincem "Babišovec" na Horním předměstí, které se mnohem více hodí jako stanoviště povozů; městský hostinec by tím získal i na návštěvnosti. ZPĚT

50) C. k. daňový úřad má k dispozici 3 místnosti, z nichž nejmenší je používána jako pokladna k úschově peněz. V této místnosti se nacházely ještě před asi dvěma lety tři železné truhlice, z nichž největší byla pozoruhodná tím, že pocházela z někdejšího benediktýnského kláštera v Orlové. Byla opatřena mnoha zajímavými starobylými ozdobami a 12 zámky. Z nařízení vlády byly však 3 pokladny nahrazeny wertheimskými, čímž odpadly současně roční výdaje za hlídače. Staré peněžní truhlice byly prodány a raritu získala pro sebe koupí obec Poruba. Ze dvou zbývajících koupila jednu obec Staré město, druhou zdejší notář Dr. Ant. Činčala. ZPĚT

51) V té době žil v Doubravě u jedné tamné báňské společnosti jeden úředník, jemuž bylo z těšínské pošty avisováno, že se u ní nalézá doporučený dopis ze Sedmihradska, adresovaný na něho. Úředník měl v Sedmihradsku bratra, o němž již po dvacet let nic nevěděl, a byl proto radostí bez sebe, že obdrží nějaké zprávy o svém bratrovi. Aby tento dopis co nejdříve obdržel, podepsal okamžitě recepis a poslal z Doubravy expresního posla do Těšína, neboť službu fryštátského poslíčka považoval přece jen za zdlouhavou. Nyní vyčkával dlouho a pln očekávání pozdě do noci na návrat poslův - leč marně. Posel přišel domů teprve pozdě po půlnoci, všecek promočený a promrzlý (bylo to v zimě) s dopisem domů a položil jej, jelikož jej hodlal odevzdat teprve ráno, na své holinky, vatované senem a slámou, načež se odebral ke spánku. Co se však nestalo! Jak to ještě dnes u chudých lidí bývá zvykem, že obytná světnice slouží společnému pobytu lidí i domácích zvířat, tak se i v této světnici nacházelo, hladové tele. Zatímco sedlák ležel pohřížen v sladkém spánku, sežralo tele s velkou chutí nejenom vonné seno z holinek, ale současně i poměrně objemný dopis. Jaké bylo překvapení sedlákovo, ještě větší však dotyčného úředníka, který si ráno přišel pro dopis, když z dopisu ještě nepřečteného byla na podlaze nalezena jenom pečeť a kousek rozžvýkané obálky, z čehož se úředník ke své lítosti nedověděl nic jiného, než že dopis vskutku pocházel od jeho bratra ze Sedmihradska! I když tele porazili, nepřineslo to žádný výsledek. ZPĚT

52) Oba prapory jsou z hedvábné látky. Na větším je jednohlavý, vpravo hledící orel, utkavý ze zlata (znak těšínských vévodů), který bez dalších insignií třímá ve svém pravém drápu meč. Podle ústního podání je to prapor, který patřil městu. Při prvním vpádu Švédů v r. 1642 byl prapor odňat měšťanům, později však dobyt zpět. Je na více místech proděravěn kuleni, což by ostatně mohlo sloužit k podpoře tohoto ústního podáni. Druhý prapor patřil prý jednomu švédskému válečnému oddílu a dobyli jej obyvatelé města na Švédech při jednom jejich útoku. Nemá ani žádný nápis ani žádné jiné označení. Je barvy žluté se zelenými pruhy. Oba prapory se nacházejí ještě v novém archívu. ZPĚT

53) Způsob uniformóvání dřívějších policistů, tj. modré vojenské kabáty s červeným lemováním a výložkamí stejné barvy, jež odpovídají barvám , vyskytujícím se v obou polích městského znaku, se proti dřívějšku značně změnil. Také pokrývka hlavy doznala změny. Dřívější policisté nosili čáky na způsob státních klobouků, z nichž se ještě dva exempláře dochovaly v městském archivu. Dnešní výstroj policejní stráže (která se nyní skládá ze dvou mužů) je shodná s výstrojí vídeňské bezpečnostní stráže. ZPĚT

54) V této části lesa, která leží nejblíže k městu, nachází se volné, milé místečko, kde každoročně v létě obyvatelé města pořádají zábavy. Tyto lesní partie poskytují mnoho potěšení, neboť je to pěkný obraz, když se mladí i staří v nenucené, bezstarostné zábavě procházejí v chladivém stínu lesa, zatímco současně hudební orchestr, který umí v takových chvílích vyluzovat ze svých hudebních nástrojů jen veselé melodié, přispívá svým způsobem k oživení radostné nálady, která oživuje celé prostředí. Od vzpomenutého místa zábavy lze několika kroky dospět k pramenu, který nabízí čistou, osvěžující pitnou vodu. ZPĚT

55) Elegantní novostavba, dřívější budova byla přenechávána k užívání vojsku, kdykoliv se ve Fryštátě ubytovalo. ZPĚT

56) Byl v r. 1864 odkoupen městem a renovován; měI velmi pěknou polohu. Na zahradu navazovala před lety tělocvična. ZPĚT

57) V rozporu s tímto právem pivovarečným a právem výčepu, ovšem se souhlasem městského magistrátu, propůjčuje vévoda Václav Mikuláši Rudzkému právo vařiti pivo na jeho statku v Albrechticích a stejně tak udělili právo várečné vévoda Václav a Bedřich Kazimír fryštátskému představenému Janu Skorzanskému z Kojkovic pro jeho ves Vilamovice. ZPĚT

58) V blízkosti Dolního předměsti na jedné výšině bylo popraviště a příslušný pozemek podržel dodnes název "popraviště" (Richtstätte) nebo "U šibenice". Vlastníkem pozemku je toho času pan G.Oleownik. ZPĚT

59) Krátký řetěz, který visí po, straně vchodu do budovy vpravo je asi pozůstatek z oněch let, kdy odsouzenci k smrti byli na nějakou dobu stavěni na pranýř a připoutáni řetězem. Pozdeji byl pomocí provazu spojen tento řetez s větším zvoncem hodin ve věži, aby se tak mohl dávat požární signál při požárech. ZPĚT

60) Podle jedné staré městské knihy z roku 1615 dostával kat za "pověšení" delikventa 1 zl. 8 grošů, potom bylo katovi a pacholkům, kteří pomáhali věšet zločince, podáváno jídlo a pivo. V poměrně krátkém časovém rozpětí byly na fryštátské radnici vyneseny tři rozsudky smrti, dále uvedené; jsou vyňaty z jiné městské knihy, psané v české řeči: Rozsudek smrti nad Pavlem Šmegou ze Žibřidovic My purkmistr, starý a nový radní, fojt a consul města Fryštátu oznamujeme před celým shromážděním, že Pavel Šmega, jehož pán vrchní rady rytíř Adam Mitrovský z Nemyšle a na svobodném dvoře u Fryštátu dal převésti do zdejšího žáláře a předat oprátce katově pro krádež, jelikož podle svého doznání po prvním, druhém a třetím mučením se dopustil nejenom krádeže proti zákonu Božímu, ale ohrozil i život lidí takto na základě našeho zákona výrok vyslovujeme, že pro své přestupky podle zákoníku Jeho Výsosti císaře Karla V., fol. 53, artikul 16, je odsouzen k trestu smrti a takto se ze světa sprovozuje. Tak se stalo na radnici ve Fryštátě dne l0. března 1646. Rozsudek smrti nad Jiřím Kubollou z Rychvaldu My, purkmistr, starý a nový radní, fojt a konsul města Fryštátu, jakož i urozený rytíř Karel Jindřich Bludovský z Dolních Bludovic sezením na Orlové a Hradišti, používáme svěho práva proti Jiřímu Kubollovi za jeho přestupky, jimiž se provinil i proti zákonu Božímu, totiž: krádež, vraždu, loupeže ve vesnicích, přepadání na silnicích apod. páchal se svými tovaryši, za to vše byl souzen na základě doznání učiněného po opětovném mučení. Odsuzujeme ho na základě zákonů císaře Karla V. a shledáváme podle písm. P. N. 21, že za tato provinění pro výstrahu bude pověšen a z tohoto světa sprovozen. Tak se stalo na radnici ve Fryštátě dne 30. června 1646. Rozsudek smrti nad Anna Bienkovou z Fryštátu My purkmistr, starý a nový radní, fojt a konsul města Frýštátu prohlašujeme, že Ludmila, manželka žida Josefa, dříve jmenovanou Annu Bienkovou skrze aktuára a mandataria našemu soudu předala. Obžalovala ji totiž z vraždy židovského dítěte, jež bylo téže Anně Bienkové do opatrování svěřeno. Při projednávání se zpočátku Anna Bienková vymlouvala a sváděla to na Andreáše Kridaczka. Avšak ihned po druhém mučení, doznala se Anna Bienková dobrovolně, že má vinu na smrti dítěte, když uvedla, že mu na ústa položila kousek hlíny, aby se udusilo a že je pak strčila do vodní roury. My, jmenovaná zdejší městská vrchnost; odsuzujeme ji proto na základě jejího vlastního doznání pro výstrahu jiným k trestu smrti mečem, že tady má býti sťata a takto ze světa sprovozena. Tak se stalo na radnici ve Fryštátě dne l6. června 1649. ZPĚT

61) Na tuto radnici podél silnice směrem k Hornímu předměstí navazoval bývalý městský pivovar, který byl rovněž zničen při požáru města v r. 1823. Pivovar byl později vybudován na nynějším místě v Pivovarské ulici, po něm nazvané, přičemž v této budové se již před tím nacházela sladovna. ZPĚT

62) "Slezské kuriosity" od Ferdinanda Lucä. ZPĚT

63) Na tomto náměští stávalo dříve 8 domů, které však v r. 1781 padly za oběť požáru. Za udržování volné plochy těchto 8 staveništ platí panství městu mírný roční poplatek. ZPĚT

64) Pocítil jsem nedostatek koupaliště již ve svém dětství v důsledku smutné události, jak dále uvedeno a mám na ni ještě stále jasnou vzpomínku. Školáci se koupávali obvykle, jak tomu je ještě zvykem, v Mlýnském potoku u městského mlýna beze všeho dozoru a tam se stalo, že jsem při koupání měl příležitost zachtánit jednoho ze svých spolužáků před okamžitým nebezpečím utopení: Tento stál totiž nepozorován a ještě oblečen na lešení poblízku velkého hnacího kola a přihlížel čilému hemžení svých kolegů ve vodě, když náhle spadl pod lopatku mlýnského kola tak nešťastně, že si zlomil nohu a pravou klíční kost a současně byl vymrštěn do největší hloubky. Všechno bylo dílem okamžiku. Nikdo nic nezpozoroval. Když však po několika sekundách ke zděšení všech koupajících se ve svém černém orleanském kabátku jako strašidló vynořil z vody, aby se pouze nadechl a ihned se zase ponořil, odběhy všechny děti s voláním "vodník" v různých směrech z místa, byl jsem náhodou nejblíže k záhadnému místu, uměl jsem však plavat a jat jistou předtuchou skočil jsem rychle k místu, kde se postava vynořila a zachránil šťastně v osobě domnělého vodníka jednoho ze svých spolužáků který je nyní stavitelem ve Fryštátě, před smrtí utopením. Nechť tento fakt přispěje něco k tomu, aby požadavek na zřízení koupališté ve Fryštátě byl považován za naléhavý. - Při této příležitosti pospíchám též se sdělením, jaké odměny se mi dostalo za provedený čin, který nebyl bez nebezpečí a námahy, což zajisté lze připsat asi jen na vrub neznalosti situace ze strany učitele, neboť příšti den byli všichni chlapci, kteří byli při tomto případu přítomni, voláni před útrpné právo pana rechtora, který bez všech okolků jednomu po druhém vysázel rákoskou po šesti ranách na ruku, mně však v uznání za záchranu života pouze dvě! ZPĚT

65) Již za časů vévody Kazimíra v r. 1483 činí se zmínka o zřízení "teplé lázně" ve Fryštátě, pro niž daruje vévodkyně Anna dříví. Ve stati o nrivilegiích města měli jsme příležitost vzpomenout na tuto listinu. ZPĚT

66) Na vnější straně věže, přivrácené ke škole, přibližně uprostřed výšky věže, lze spatřit na jednom rožním kamenu polokouli, vytesanou z kamene, která tam byla vsazena dle pověsti jako připomínka na ostřelování věže za švédského obléhání města v roce 1645. Jiná pověst praví, že tato koule ukazuje místo, odkud se záhadným způsobem šťastně zřítil zedník, zaměstnaný při stavbě věže, který dlouhá léta kulhal na jednu nohu, a to tak, že že pádem ze značné výšky nejenomže neutrpěl žádnou újmu, ale dokonce se náhle vyléčil ze své kulhavosti. ZPĚT

67) Podle jedné staré knihy těšínského děkana Gallusa Twaruschky patřil tento obraz Matky boží s dřímajícím Ježíškem v roce 1698 arciknězovi Jakubu Buczkovi, který v měsíci dubnu téhož roku tak těžce onemocněl, že byl blízek smrti, nemohl se už zpovídat, jelikož ztratil řeč a rovněž ostatní smysly jej už opouštěly. Posléze sňalo ze stěny mariánský obraz, o němž se vědělo, ježto arcikněz k němu stále projevoval mnoho důvěry, a položili obraz na kněze na smrt nemocného; stará kniha pak praví, že arciknězi se náhle vrátila řeč, vyzpovídal se, přijal svátost oltářní a téhož dne zemřel. Na základě tohoto případu přenesli pak obraz do kostela, kde jej farníci uctívají jako obraz obzvláště milostný. Též z mnoha obětí v stříbrných a obětních darů tomuto obrazu, jež však za francouzské války musely být odevzdány státu, je nutno usuzovat, že věřící již odedávna měli k němu mnoho důvěry. ZPĚT

68) Do této hrobky ústí podzemní chodba, která vybíhá ze sklepení rajského zámku a pokračuje ve značné hloubce ve směru ke kostelu; východy na obě strany uzavřeny postaveným silným zdivem. ZPĚT

69) Tento malíř Kašpar Schneider byl váženým a všeobecně oblíbeným měšťanem fryštátským. Byl majitelem domu č. 32 na náměstí, který je nyní majetkem paní Františky Bayerové, vdovy po lékarníkovi. Namaloval pro kostel i tři výše uvedené oltářní obrazy, restauroval obraz Matky Boží, který stářím byl již poškozen, a namaloval i Křížovou cestu. ZPĚT

70) "Cymbalum" byl v dřívější době zván malý polokulatý zvonec, který byl slit z poloviny ze stříbra a z poloviny obyčejné zvonoviny. ZPĚT

71) Mezi historické objekty Fryštátu, jichž původ je zahalen v temnotách, patří i hrobky ve farním kostele. Tyto hrobky nejsou již, jak uvedeno, po léta přístupné a tudíž zvolit si hrob v jedné z těchto kostelních hrobek nepřísluší všeobecně již nikomu. ZPĚT

72) Těšínský purkrabí v. Kaiser, netušící nedocenitelnou hodnotu této hlizovité rostliny, přinesl první brambor pěstovaný v květináči z Lotrinska do vévodské zahrady v Těšíně v roce 1735. ZPĚT

73) Potkáváme tu vždy po 2 - 3 letech vybranou společnost přátel lovu, kterou šlechetné pohostinství vysoce urozené hraběcí rodiny Larischovy v době velkých podzimních honů obvykle kolem sebe shromsžďuje. Většina honů se koná na zajíce, i když občas se konají i hony na srnce. Tyto hony lze počítat mezi nejvýznamnější ve Slezsku a mohou být postaveny na roveň honům u císařského dvora, pokud jde o odstřel divočiny, rozsáhlostí terénu, kde se hony konají a pokud jde o všechna další opatření. Staly se už případy, že při jednom jediném honu bylo složeno 1000 - 1400 zajíců. Často bývalo již město poctěno tím, že obdrželo z odstřelené zvěře značnou část (500 kusů) darem z nařízení Jeho Excelence pana hraběte k rozdělení mezi občany. - O honech pana barona z Beessů bude zmínka později. ZPĚT

74) To připomíná skoro žertovné odvození slova "Fuchs" (liška) od stejně znějícího řeckého slova, "alopex" a to následovně: alopex z toho odvozeno lopex, pak opex, pex, pix, pax, pox, pux a konečně vzniklo slovo "Fuchs"! ZPĚT

75) Hráz byla vybudována golkovickými sedláky a každý její sáh stál dva stříbrné tolary. ZPĚT

76) Za posledních válečných událostí v r. 1866 se stalo, že Prušáci v Žibřidovicích jednomu drážnímu hlídači, který neodpověděl na jejich výzvu, aby otevřel svůj strážní domek, rozbili dveře a okna a donutili ho, aby šel s nimi a na své trati vlastníma rukama vytrhal 25 kolejnic. Další příkoří nemusel hlídač již přetrpět. ZPĚT

77) ZPĚT