V prvním patře archivu se nachází výstavní a konferenční sál, kde může veřejnost zhlédnout autorské výstavy pracovníků archivu i zapůjčené z jiných institucí. Rovněž se zde konají přednášky pracovníků archivu, prezentace archivní práce pro předem objednané exkurze a menší výstavy, které jsou připraveny zejména u příležitosti Mezinárodního dne archivů, konaného každoročně 9. června.
V minulých letech zde úspěšně proběhly výstavy konané ve spolupráci s řadou institucí i soukromých osob, např.:
Lázně Gräfenberk v proměnách času (výstava pohlednic a fotografií, 2001); Čím se platilo v Československu 1918-1992 (výstava platidel ze sbírky K. Growky, 2003); Letem divadelním světem (výstava autogramů ze sbírky J. Režného, 2003); Historie sochařství na Jesenicku (v rámci I. jesenického sochařského sympozia, 2004); Historie turistiky v Jeseníkách (pro seminář KČT a MSSGV, 2004); Zmizelé Sudety (připravená hnutím Antikomplex za spoluúčasti SOkA Jeseník, 2005); Ozvěny a stopy (vzpomínkové setkání na dr. R. Zubera s výstavou, 2010); Výstava Jesenické výtvarné skupiny (2012); Manuscripta Glagolitica (výstava k 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, ve spolupráci s Obcí Makedonců v ČR 2013/2014); Urbanistický vývoj měst na Jesenicku v průběhu staletí (výstava s přednáškou, 2014); Církevní památky na Jesenicku, jejich stavební vývoj a péče o ně (výstava s přednáškou, 2014); Jesenické zámky – Jánský Vrch a Vodní tvrz (výstava s přednáškou, 2014); Piaristé, stavitelé kláštera v Bílé Vodě (výstava s přednáškou, 2014).
Ve spolupráci s Vlastivědným muzeem Jesenicka archiv připravuje tradiční Svatováclavské setkání v Jeseníku (dříve Svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku), jehož seminář se konával v archivu.
Květoslav Growka: Svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku a Bílé Vodě (formát PDF)
autoři: Bohumila Tinzová, Jana Hradilová, Květoslav Growka, Michaela Neubauerová, pracovníci VMJ, Vodní tvrz Jeseník, 13. 9. - 13. 11. 2016
Výstava se svým obsahem zaměřila na vývoj hudebního života regionu od 18. století až po současnost. V začátku tak připomenula dnes již spíše pozapomenuté osobnosti skladatelů žijících právě v 18. století, a to Karla Ditterse z Dittersdorfu a Antonína Brossmanna. Zatímco Rukopisy děl obou skladatelů, jinak uchovávaných v depozitářích jesenického archivu, měli návštěvníci možnost také spatřit. 19. století přálo rozvoji hudebních a pěveckých spolků. Nešlo při tom nevzpomenout dva skladatele - Franze Schuberta a Eduarda Schöna–Engelsberga - ve své době velice oblíbené; mnohé jesenické pěvecké spolky se k jejich odkazu hlásily. Větší prostor byl pak věnován hudebním dějinám Jesenicka v průběhu 2. poloviny 20. století. Ať již šlo o kapely taneční či dechové hudby, koncerty populární hudby, festivaly vážné hudby nebo velmi úspěšná činnost orchestrů jesenické Základní umělecké školy. Současné hudební dění na Jesenicku přibližovaly textové panely umístěné ve foyer před výstavním sálem a zde nesměla chybět nejznámější a nejúspěšnější jesenická kapela Priessnitz. Výstava nabídla návštěvníkům řadu zajímavých exponátů, především tedy hudebních nástrojů. Bohužel, návštěvnost výstavy byla velmi nízká, zhlédlo ji pouhých 235 osob.
autoři: Bohumila Tinzová, Jana Hradilová, Květoslav Growka, Michaela Neubauerová, Vodní tvrz Jeseník, 11. 9. - 11. 11. 2012
Výstava, umístěná v jesenické Vodní tvrzi, byla součástí akcí 12. svatováclavského mezinárodního setkání v Jeseníku. Snahou autorů výstavy bylo přiblížit život a umění našich předků, především těch prostých lidí, jejichž jména jsou dnes povětšinou zapomenuta. Protože jesenický region měl své historické milníky, které především ve 20. století radikálně změnily tvář okresu a jeho osídlení, i sama výstava nutně reflektovala tyto změny. Byla proto rozdělena na kulturu lidu žijícího zde před a po 2. světové válce, zjednodušeně řečeno na část německou a část českou. Obě se od sebe takřka ve všech směrech zásadně lišily. „Německá“ část byla rozdělena do několika kapitol, které zachytily všechny aspekty života a projevy lidové kultury na Jesenicku před 2. světovou válkou. Úvodními tématy byla struktura osídlení jesenických vsí, jesenický dům a jeho interiér nebo způsoby obživy obyvatel. Ústředními kapitolami výstavy byly jesenický kroj, lidové zvyky, slovesnost, písně, tance, pohádky, pověsti a umění. Kromě bohatého textového a obrazového materiálu byly představeny významné trojrozměrné předměty etnografického původu ze sbírek Vlastivědného muzea Jesenicka a Heimatstube Freiwaldau-Bieletal v Kirchheimu u. Teck. Byly prezentovány doklady místních řemesel, dále jesenické mužské a ženské kroje, včetně krásného slavnostního oděvu nevěsty, nebo výrobky místních řezbářů, betlemářů a malířů na skle. Součástí výstavy byla i stylizovaná světnice interiéru původního jesenického domu. „Česká“ část výstavy reflektovala folklor nových obyvatel pohraničí, kteří přišli z různých koutů Čech, Moravy a Slovenska, nebo přímo ze zahraničí – Rumunska, Sovětského svazu a Řecka. Ti s sebou do svých nových působišť přinesli své zvyky a způsob života, které se zde snažili udržet a nadále rozvíjet. Lidová kultura po 2. světové válce byla rovněž rozdělena na dílčí témata. K tomu hlavnímu patřil hudební a taneční folklor, kde byly představeny soubory jako Valašský kroužek, Paprsek, Trnka, Valášek, Cimbálová muzika Jeseník nebo Rochus. Součástí této části bylo i představení valašských krojů. Další kapitolou byla historie a současnost výtvarných a fotografických skupin na Jesenicku a dějiny amatérské divadelní scény v Jeseníku. Kultura Řeků byla pojata v samostatném oddílu, včetně prezentace řeckých krojů. Výstava, která byla společným dílem pracovníků Státního okresního archivu v Jeseníku, byla otevřena od 11. září do 11. listopadu 2012. Autorkou výtvarného řešení výstavy byla Marie Fačevicová z Jeseníku. V rámci vernisáže, která proběhla v úterý 11. září, vystoupila v Rytířském sále Vodní tvrze Cimbálová muzika Zbyňka Hrdličky s primáškou Ludmilou Hruškovou.
autoři: Bohumila Tinzová, Pavel Macháček (VMJ), Vodní tvrz Jeseník, 13. 9. - 19. 11. 2011
Cílem výstavy bylo připomenout slavné období hospodářských dějin Jesenicka. Textilní průmysl v tomto regionu navázal na bohaté tradice místního domáckého přadláctví a tkalcovství, které bylo ve zdejších horských a podhorských oblastech hojně rozšířené. V 19. století nastal přechod od manufakturní výroby ke strojní velkovýrobě a tehdy vznikl největší textilní podnik na Jesenicku - firma Regenhart & Raymann. Ta vyvážela své výrobky do celého světa a dodávala je i na císařský dvůr do Vídně. Připomenuta byla též jména dalších slavných i zapomenutých místních textilních podnikatelů, kteří se podíleli nejen na rozvoji tohoto výrobního odvětví, ale i celého regionu. Pozornost byla věnována i poválečnému vývoji a privatizaci po r. 1989. Návštěvníci mohli vidět Zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce tkadleny E. Joklíkové a prototyp unikátního tkalcovského stavu vynálezce J. Mikuleckého. Výstavu zhlédlo 926 návštěvníků.
autoři: Květoslav Growka, Jana Hradilová, Pavel Macháček (VMJ), Vodní tvrz Jeseník,
21. 9. - 20. 11. 2010
Výstava byla koncipovaná do dvou okruhů. První didakticky přiblížil pestrý vývoj architektury Jesenicka od pravěku do 20. století, druhý – s podtitulem Od chýší k vilám – se zaměřil na proměnu města Jeseníku a jeho lázní Gräfenberk od pol. 19. stol. do dnešních dnů. Autoři to doložili četnými pozoruhodnými stavebními plány a dobovými fotografiemi – pro srovnání, a řekněme i pro nelibé povzdechnutí, je doprovodili snímky současného stavu. Celkovou koncepci expozice doplnila ukázka interiéru lázeňského pokoje z 19. století. Výstavu navštívilo 531 osob.
(libreto K. Müller, autor K. Growka), 15.6. - 15.7. 2005
Libreto výstavy vycházelo z stejnojmenné knihy Karla Müllera, ředitele Zemského archivu v Opavě. Expozice představila nově schválené symboly obcí, upozornila i na případy, kdy ještě nedošlo k schválení symbolů (kupř. Bernartice a Javorník) a ukázala vývoj obecní symboliky na starých dokumentech. Návštěvníci viděli staré pečeti přivěšené k pergamenovým listinám, přitištěné voskové i papírové pečeti i razítka s obrazovou náplní, které nezřídka sloužily jako vzor pro novotvar. Od poloviny 19. století byla zavedena většinou razítka beznápisová. Některé obce však používaly razítka s figurami převzatými z pečetí i za 1. čs. republiky. Zajímavé byly pokusy obnovit komunální heraldiku po roce 1945. Poté se uplatňovala razítka jen s vyobrazením státního znaku (stejně jako po připojení Jesenicka k nacistickému Německu). Archivní dokumenty byly představeny jen výběrově, nešlo zachytit všechny proměny symbolů, zejména u razítek. Navíc byly prezentovány pečeti a razítka těch vesnic a osad, které nemohou de iure obecní symboly získat, kupř. Rejvíz, Ondřejovice, Bílý Potok, Travná apod. Archiválie byly doplněny i o trojrozměrné předměty dokumentující použití heraldiky. Kromě pečetidel a jejich otisků to byly zejména kroniky a pamětní knihy s heraldickou výzdobou. Vlastivědné muzeum Jesenicka zapůjčilo ze svých sbírek prapory, medaile a odznaky, ze soukromých sbírek pocházely poháry, sošky a filatelistický materiál.
(autor K. Growka), SOkA Jeseník - říjen, Knihovna R. Zubera Javorník - listopad 2005
Státní okresní archiv Jeseník připravil 26. 10. 2005 podvečerní vzpomínání věnované osobnosti historika, vlastivědného pracovníka a archiváře PhDr. Rudolfa Zubera, od jehož úmrtí uplynulo 10 let. Sešla se tak Zuberova rodina se zástupci města Jeseníku a Javorníku, muzeí v Nise a Jeseníku, archivů v Olomouci a Šumperku a s řadou jeho příznivců a pamětníků. K příjemnému nepatetickému vzpomínání na lásky a nelásky dr. Zubera přispěla i výstava o jeho životě a díle, převezená následně do Javorníku, kde byla po dr. Zuberovi pojmenována zdejší městská knihovna.
(autorka B. Tinzová, výtvar. spolupráce M. Ouzká), 18.8. - 18.9. 2006
Výstava završila první etapu inventarizace příslušných archivních fondů v SOkA Jeseník. Ve spolupráci s Vlastivědným muzeem Jesenicka a Dětským muzeem v Javorníku, které zapůjčily trojrozměrné předměty jako cechovní truhlice, prapory, korbele, pečetidla, nejrůznější pracovní pomůcky a výrobky mistrů ševců, krejčích, kovářů, tkalců a perníkářů, vznikla přehledná expozice zaniklého světa mistrů, tovaryšů a učedníků. Vznik cechů byl prezentován listinami - cechovními řády, které byly odvozeny od jiných biskupských měst, hlavně šlo o Nisu, Pačkov, Opole. O vnitřní organizaci cechů vypovídaly materiály finanční povahy, zejména zápisy o platbě tzv. Quartalgroschen. Jeden z nejzajímavějších námětů výstavy popisoval výuku učedníků a tovaryšů prostřednictvím výučních listů a vandrovních knížek či různých nařízení. Návštěvníky upoutal kupř. zákaz tovaryšům držet „modré pondělí“. Pozornost byla věnována i mistrům, jejich postavení, které se mj. projevovalo i kostelním místem a při pohřbu, což dokumentovala jednotlivá cechovní znamení z kostelních luceren a pohřební štíty. Své místo v expozizi nalezly i knihy mistrů. Nahrazení cechů řemeslnými společenstvy dokumentovaly vzácné fotografie a reklamy či veduty na firemních dopisech.
Druhý okruh výstavy představil historický vývoj čtyř měst Jesenicka a cechů v nich existujících. Kromě Jeseníku, Javorníku a Zlatých Hor zejména Vidnava si uchovala nejvíce písemných památek na cechovní výrobu.
(připravili: Mgr. Květoslav Growka a Mgr. Jana Hradilová), 17.5. - 29.6. 2007
Fondy a sbírky SOkA Jeseník ukrývají mnohé poklady. Patří k nim i stavební a situační plány, které dosud nebyly badatelsky objeveny či jinak zveřejněny. Vystavené plány jsou pouze reprezentativním výběrem, jenž si klade za cíl podnítit zájem badatelů a širší veřejnosti o tento typ archiválie. Jejich hodnocení minimalizuje technické zřetele staveb, v popředí je spíše historické povědomí jednotlivých objektů. Pro srovnání jsou proto přiloženy dobové fotografie.
Výstava je pojata jako tématický průřez. Návštěvník zde může shlédnout plány k obytné a sociální výstavbě v Jeseníku, k lázeňským domům na Gräfenberku, k radnicím ve Vidnavě a Zlatých Horách, instituce zastupují plány starého Okresního úřadu v Jeseníku. Dále jsou zde k vidění nerealizované plány škol v Javorníku a Jeseníku, či naopak realizace stavby gymnázia ve Vidnavě. Prostor je věnován i plánům kláštera a školy Řádu svaté Voršily v Jeseníku. Právě plány církevních staveb budou pro nezasvěcené tím největším překvapením, protože patří k nejstarším – počínaje plánem kostela v Ondřejovicích z r. 1777, zpečetěným a podepsaným samotným biskupem Schaffgotschem, až po novostavbu kostela v České Vsi z r. 1925. Plány pivovarů z 20. let 19. století předznamenávají tématický celek věnovaný průmyslovým stavbám, které výběrově zastupují tovární hala firmy Regenhart & Raymann v Jeseníku, šamotárna ve Vidnavě, úzkokolejka vápenky ve Vápenné, fezárna v Mikulovicích, plynárna v Jeseníku a sklárna v Dolní Lipové. Ty jsou doplněny o „vodní díla”, jakými byly jezy v Mikulovicích, pivovarský rybník a kluziště v Jeseníku. Dopravní stavby zastupuje plán železniční trati Mikulovice – Zlaté Hory z r. 1895.
Dnes již buď zaniklé, či přestavěné budovy střelnic v Javorníku a Zlatých Horách mohou návštěvníci zhlédnout na plánech i fotografiích. K budově jesenické střelnice se pak vztahuje soutěž, jejíž uzávěrka je
1. 7. 2007. Odměnou vítězi bude kniha starých pohlednic Jesenicka v hodnotě 600 Kč (viz. Minikatalog k výstavě).
Minikatalog k výstavě (formát PDF)
(připravili Mgr. Bohumila Tinzová a Marian Čep), 15.10. - 14.11. 2008
Výstava si kladla za cíl představit Obetha nejen jako sochaře jesenického regionu. Obeth byl totiž doslova umělcem středoevropským. Na vernisáži výstavě byla představena stejnojmenná kniha vydaná nakladatelstvím Pavel Ševčík – VEDUTA Štíty. Její součástí je katalog všech známých Obethových děl, jichž je zdokumentováno na 160. Výstava sice vycházela z knihy, ale zároveň přinášela i nové poznatky, které se do publikace nedostaly. Knihu pokřtil mj. sochařův vnuk Wolfgang Wittek velmi příznačně - mramorovým prachem.
(připravil Mgr. Květoslav Growka), 1.10. – 1.11. 2009
Výstava si dala za cíl změřit proslulost V. Priessnitze. Fond RA Priessnitz-Ripper pro to skrývá řadu měřítek, resp. dokladů k nim: tisíce pacientů v jeho lázních, stovky knih, které o něm byly napsány, desítky pomníků, které byly na jeho počest vztyčeny ... a necelých dvacet zachovaných litografií. Jeho podoba se vzácně dochovala na daguerrotypii, jeho tvář až k nepoznání pozměnili kreslíři novin či litografové vytvářející první pohlednice. Známe jeho busty a medaile. A také známe cenné připomínky o jeho podobě na dochovaných dokumentech, pocházející od Priessnitzových dětí a zetě. Jejich srovnáním vynikly dvě Priessnitzovy podoby. Jedna kanonická, podávající Priessnitze ušlechtile, až zidealizovaně jako „génia lidstva a Kolumba vodoléčby“, opakovaná v nesčetných variacích. A druhá odpovídajícímu jeho skutečnému vzhledu, odhlédneme-li od úmyslných i neúmyslných uměleckých karikatur.
Katalog k výstavě (formát PDF)
© 2024 | Zemský archiv v Opavě | Administrátor webu
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace