Historie olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě se začala psát roku 1950, kdy vznikl Krajský archiv tehdejšího Olomouckého kraje s vedením na pracovišti v Janovicích u Rýmařova. Od roku 1954 získal archiv přídomek „státní “ - stal se z něj Státní archiv v Janovicích u Rýmařova s pobočkou v Olomouci. Při územní reorganizaci v roce 1960, kdy zanikl Olomoucký kraj, byl archiv spojen s opavským Státním oblastním archivem, nynějším Zemským archivem v Opavě, jehož součástí zůstal i po nové uzemní reformě a zániku pobočky v Janovicích u Rýmařova. Archiv původně sídlil v bývalé kanovnické rezidenci na Wurmově ulici, odkud se v roce 1996 začal stěhovat do nové účelové budovy na místě bývalých divadelních skladů v ulici U Husova sboru. Stěhování do nové budovy, které trvalo až do června roku 2001, obnášelo svoz archiválií z depozitářů na Wurmově ulici, z budovy starého konviktu v Universitní ulici v Olomouci i z depozitářů dvou zámků - v Kroměříži a v Janovicích u Rýmařova. Tím se celkový počet 11,1 km všech písemností ocitl pod jednou střechou.

Nová archivní budova vznikala v letech 1991 – 1995 a je společná se Státním okresním archivem Olomouc. Stojí na 365 pilotech, skelet je železobetonový osmipodlažní s montovanými sloupy a monolitickými stropními deskami. Obvodový plášť je řešen jako sendvičová stěna, která ochraňuje co nejlépe stálou vnitřní teplotu depozitářů s archiváliemi. O vnitřní klima depozitářů, tj. stálou teplotu, vlhkost a bezprašnost se stará klimatizační zařízení řešené pro každé patro zvlášť, ovšem s centrálním ovládáním. Centrální je rovněž elektronická a kamerová ostraha objektu a systém hlášení a hašení požáru na bázi dusíku. Depozitáře mají ve většině pater kompaktní regály, které poskytují při stejné ploše několikanásobně větší množství úložného prostoru než regály volně stojící. V každém patře se nachází alespoň malá samostatná pořádací místnost pro archiváře. Archiv má restaurátorskou dílnu, vybavenou pro záchranu poškozených archiválií, ať už se jedná o pergamen, papír či pečetní vosk.

Pro studijní využití archiválií je k dispozici badatelna a přednáškový sál s možným užitím jako krátkodobá výstavní místnost. Fondy olomoucké pobočky Zemského archivu v Opavě pocházejí z písemné produkce církevních, politických, hospodářských a jiných původců s plošnou působností kraje Olomouc do roku 1960. Současný kraj se skládá navíc z bývalého okresu Prostějov, ale fondy z této oblasti se stále nacházejí v Moravském zemském archivu v Brně. Z významnějších fondů olomoucké pobočky je možno jmenovat celek, jehož původcem bylo biskupství a pozdější arcibiskupství olomoucké - fondy Arcibiskupství Olomouc, Arcibiskupská konsistoř Olomouc, Ústřední ředitelství arcibiskupských statků, Lenní dvůr Kroměříž, Metropolitní kapitula Olomouc, Správa prebend kapituly Olomouc a Ředitelství kapitulních statků Olomouc. Společně s písemnosti kapituly byl do archivu převzat i soubor více než šesti set rukopisů, z nichž nejstarší pochází z poloviny 11. století a sbírka starých tisků převážně z pozůstalostí olomouckých kanovníků.

Na pobočce je uložen rovněž archiv staré olomoucké univerzity a řada pozůstalostí osobností, které se významně zapsaly do vědeckého, literárního i církevního života regionu (např. Jiří Daňhelka, O.F. Babler, Antonín Frel, Karel Dostál-Lutinov, Václav Stratil, Eduard Wondrák, Václav Burian, Josef Bartoš a další). Badatelé nejčastěji využívají Sbírku matrik bývalého olomouckého kraje, která pokrývá oblast Olomoucka, Přerovska, Šumperska a Rýmařovska a která je již z větší části přístupná na Internetu. Kromě písemností politické, soudní a finanční správy, zahrnující období od druhé poloviny 19. století do roku 1960, jsou na pobočce uloženy rovněž archivy bývalých velkostatků, na něž navazují pro novější dobu písemnosti vzniklé z činnosti státních lesů a statků, a také rodinné archivy bývalých držitelů velkostatků, z nichž nejvyužívanější jsou Rodinný archiv Žerotínů - Bludov a Rodinný archiv Kleinů-Wisenbergů. Z novodobých fondů patří k nejrozsáhlejším Obchodní a živnostenská komora Olomouc a také fondy některých průmyslových podniků a závodů, např. Sigma, MILO, ZORA, Moravia, Pramet či Stavoprojekt. Ke zpracovaným fondům jsou samozřejmě v badatelně k dispozici tištěné inventáře, uživatelsky pohodlnější je jejich umístění v elektronické podobě na Internetu na stránkách Zemského archivu v Opavě.